Premiér Sobotka před několika dny konstatoval, že „nic nestojí v cestě tomu, aby byly prolomeny limity těžby a na dole Bílina se pokračovalo v těžbě“.

Zjevný vzkaz členům vlády, jak mají o variantách na jednání vlády příští měsíc hlasovat. Mezi politické dovednosti bezpochyby patří schopnost zjednodušit komplikované politické rozhodování do takové míry, aby bylo srozumitelné veřejnosti. Ale v tomto případě to premiér Sobotka trochu přehnal. Existuje totiž hned několik velmi závažných argumentů, které opomenul.

Předně, rozhodne-li vláda o prolomení územně-ekologických limitů těžby, poruší tím téměř dvacet pět let platný slib první polistopadové vlády, která v roce 1991 garantovala obyvatelům Severočeské pánve, že se povrchová těžba zastaví na určených liniích a lidé se zase budou moci „nadechnout“. Tento závazek potvrdila i další z vlád, a to v roce 2008, kdy jsem návrh jejího usnesení tehdy jako ministr životního prostředí předkládal. První věcí, která tedy stojí v cestě k prolomení limitů, je porušení slibu občanům.

Druhým argumentem proti jsou dopady tohoto rozhodnutí na životní prostředí, zdravotní stav obyvatelstva a klima. Kdyby vláda limity na Bílině prolomila, znamenalo by to, že namísto postupného útlumu a ukončení těžby v roce 2038 bude těžba pokračovat o dvacet let déle, tedy až do roku 2058. Severočeské doly vytěží o 123 miliónů tun hnědého uhlí navíc. To uhlí se nejen vytěží, ale také spálí. Podle studie Centra pro otázky životního prostředí University Karlovy (srpen 2015) by spálení tohoto uhlí mělo následující dopady na zdravotní stav obyvatelstva. V důsledku znečištění ovzduší by došlo k dalším předčasným úmrtím, a to v rozsahu zkrácení životů obyvatel o celkem 31 tisíc roků! Vyskytlo by se více než tři tisíce nových případů onemocnění dětí astmatem. Obyvatelé dotčení těžbou a spalováním uhlí by strávili o 60 tisíc hodin více v pracovní neschopnosti.

Celkové škody na zdraví, životním prostředí a klimatu by mezi lety 2020 až 2050 vzrostly o závratných 130 miliard korun. Ještě stále „nic nebrání v cestě pokračovat v těžbě na dole Bílina“?

Třetím, neméně podstatným argumentem proti prodloužení těžby, je kontext, ve kterém Sobotkova vláda o prodloužení naší závislosti na uhlí rozhoduje. O tom, že je třeba odstranit závislost lidstva na fosilních palivech a pokusit se zastavit změnu klimatu, už pochybuje jen velmi málo skeptiků. Evropská unie, za účasti České republiky, nedávno formulovala společnou pozici pro blížící se celosvětovou klimatickou konferenci v Paříži. Ve středu požehnal papež František prezidentu Baracku Obamovi v jeho plánu snížit závislost Spojených států na uhlí z dnešních 39 procent na 27 do roku 2030. Pro každou uhelnou elektrárnu budou stanoveny cíle snižování emisí, které budou kontrolovat jednotlivé státy Unie. „Jsme první generace, která cítí dopady klimatické změny a poslední generace, která s tím může něco dělat,“ dodal Obama.

Premiér Sobotka se zdá být reprezentantem poslední generace, která byla přesvědčena o tom, že nám nic nebrání v pokračování spalování uhlí. Tak snad alespoň jeho šéf poradce Špidla by si mohl sto pět stran citované studie, kterou si mimochodem objednalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, přečíst a odreferovat vládě, co vše stojí v cestě prolomení ekologických limitů těžby.

(Psáno pro Hospodářské noviny, 1. 10. 2015)