Polská vláda usoudila, že by odmítnutí kvót bylo pro postavení země v EU horší než jejich přijetí. Ačkoli se vystavila riziku tvrdých útoků v čase volební kampaně, udělala odvážné rozhodnutí. A vyjednala si výjimku.

Zaskočeni a zrazeni se cítí někteří čeští, slovenští a maďarští politici poté, co Polsko podpořilo návrh na kvóty na rozdělení utečenců. Je to další (kolikátá už?) krize visegrádské skupiny, z niž by se dal věštit její rozpad? A proč to vlastně Poláci udělali?

Soudě podle vyjádření krakovského senátora za vládní Občanskou stranu Janusze Sepiola, tak je s Visegrádem konec. "Dost romantického poblouznění v otázce visegradské skupiny! Teď je vidět, že Polsko nemůže jít po stejné cestě s bývalými spojenci Hitleta ... jiné osudy, jiné vnímání, jiné zájmy," napsal na své facebooku.
Jenže jen tak šmahem odepsat vlivné uskupení, které je - v případě jednoty - schopné ledasco v Bruselu ovlivnit, by bylo předčasné. I když se už objevily škodolibé poznámky o tom, že podobně jsme Poláky potopili před časem při jednání o klimatické politice.

Polský krok se dá vykládat v kontextu návratu k národním politikám, který vyvolala uprchlická krize. Poláci mají měsíc do voleb. V uprchlickém kontextu tam zuří debata o tom, že když nevadilo 80 000 čečenských muslimů, které země přijala v devadesátých letech, tak proč by mělo najednou vadit nějakých deset tisíc. A že Poláci sami mají dost drsnou a čerstvou uprchlickou historii, aby se dokázali postavit k nynější krizi čelem a nehledat kličky jako Češi či Slováci (Maďaři jsou přeci jen jako de facto frontový stát trochu jiný případ).

Polští politici obhajují své úterní rozhodnutí zásadní pragmatickou a vpravdě evropskou úvahou: kdyby hlasovali proti kvótám, tak by z toho nic neměli, protože by stejně prohráli a museli uprchlíky přijmout. Je tedy lepší se tvářit konstruktivně a mít vliv na další rozhodování v této otázce, zejména, když se unii nepodařilo prosadit trvalý systém rozdělování utečenců podle procent, o němž se tedy ještě bude jednat. To považují Poláci za svůj úspěch, jak naznačuje například náměstek ministra zahraničí Rafal Trzaskowski. "Hlasování 'ne' v otázce uprchlíků (které by nic nepřineslo) by pomohlo jen k upevnění rozdílů v EU. Koho by to potěšilo?," napsal na svém twitterovém účtu.

Vládní Občanská platforma dostala a ještě dostane za své evropské rozhodnutí za uši od konzervativní opozice, která ji podle všeho porazí ve volbách (ale vůbec není jisté, zda bude schopna sestavit vládu). "Rozhodnutí vlády Ewy Kopaczové je skandál. Je to rozhodnutí v rozporu s bezpečností a bez souhlasu Poláků. Vyplývá z něj, že budeme muset v budoucnu přijímat další skupiny uprchlíků," řekla Beata Szydlová, kandidátka opoziční strany Právo a spravedlnost na premiérku.

Tak nějak zapomněla dodat, že polská vláda si vyjednala "výjimku": když se prohloubí krize na Ukrajině a do Polska začnou proudit tamní uprchlíci, bude se moci kvót na utečence přicházející přes Řecko či Itálii vzdát. Trochu to zavání obchodem s lidmi, ale je to přinejmenším postoj čelem k problému, nikoli ve snaze se z něj nějak vykroutit.
Zajímavé je, že podle průzkumu listu Rzeczpospolita dva dny po bouřlivé debatě v Sejmu o uprchlících, kde hřímal šéf opozice Jaroslaw Kaczyński proti všemu nepolskému a muslimskému, Poláci považují Beatu Szydlovou za potenciálně lepší premiérku pro uprchlickou krizi než jejího šéfa. Třicet procent tvrdilo, že by byla pro takovou situaci dobrou šéfkou vlády, zatímco Kaczyński má důvěru jen tří procent lidí. A jen pro srovnání, úřadující premiérka Ewa Kopaczová má pro tuto krizi důvěru 28 procent Poláků.

Polský pohled na Evropu je prostě trochu jiný než český nebo slovenský. Unie je tam v mnohem větší míře považována za pozitivní sílu, díky které se Polsko dostalo do nejlepší politické a ekonomické situace za posledních tři sta let. "Přijali jsme jinou strategii a věděli jsme, že nebudeme mít možnost blokovat toto rozhodnutí (o uprchlících). Rozhodli jsme se vyjednat nejlepší řešení pro Polsko a pro Evropu," řekl v televizi Trzaskowski, jedna z mladých nadějí Občanské platformy.

Uprchlické téma se stalo hlavní náplní předvolební kampaně a postoj vlády ke kvótám domu dal nový impuls. Nacionalisté hovoří o ústupu bez boje a populisté mají šanci. Podle průzkumů má až 73 procent Poláků negativní postoj vůči muslimů. Ale čtyři pětiny žádného neznají.