Těžké vyjednávání s Kremlem
Je tomu právě rok co se prezident Barack Obama v Praze vyslovil pro svět bez nukleárních zbraní. Jako by studená válka nikdy neskončila. Během uplynulých dvanácti měsíců vyjednával s Kremlem novou dohodu o omezení nukleárních zbraní. Ta stará vypršela koncem loňského roku. Dnes se Praha opět stává centrem mírového dění - Obama a ruský prezident Dmitrij Medveděv tu podepíší dohodu novou.
Co od ní lze očekávat? Přiblíží se lidstvo světu bez jaderného arzenálu? Spojené státy a Rusko vlastní devadesát procent všech nukleárních zbraní. Jejich použití by stačilo na několikanásobné zničení světa. Nová dohoda sníží jejich počet nejméně o čtvrtinu. Neudělá ale svět bezpečnější.
Obama mohl snížit americký nukleární arsenal jednostranně. Zřejmě ale očekával, že návratem k ceremoniálům studené války vrátí Kremlu iluzí světové mocností a získá příslib spolupráce pro zastavení nukleárních ambicí Íránu.
Kreml si je vědom své ceny a tak se snažil vymačkat pro sebe maximum. Vše bylo dojednáno, když na poslední chvíli telefonoval Medveděv Obamovi znovu s požadavkem zahrnout do nové smlouvy zákaz protiraketové obrany. Ale již dříve bylo dohodnuto, že vývoj protiraketové obrany bude povolen. Medveděv a Putin zřejmě doufali, že Obama přece jen uhne.
Americké plány na protiraketovou obranu jsou Kremlu trnem v oku. Tvrdí, že jsou nepřátelským aktem proti Rusku. Kreml nemá prostředky na vlastní protiraketový systém. Zbývá mu pouze iluze světové mocnosti s ofenzivní nukleární výzbrojí. Nicméně Rusko pomáhá Íránu při stavbě a provozu atomové elektrárny v Busheru a dodávkami zbraní. Bez ruského příspění se asi jaderné ambice Íránu zastavit nepodaří.
Medveděv a Putin věděli, že Obama by rád smlouvu uzavřel před setkáním se státníky čtyřiceti zemí příští týden v Bílém domě kde bude jednat o své vizi světa bez nukleárních zbraní. Obama neuhnul. Na protiraketové obraně se bude pracovat dál. Hrozba teroristického nukleárního útoku je reálná a je povinnosti vlády se proti ní pojistit. Navíc, bez možnosti protiraketové obrany by americký Senát dnešní smlouvu odmítl ratifikovat.
Obama doufá, že smlouva vylepší jeho postavení i v dalších jednáních týkajících se nukleárních zbraní. V květnu proběhne v New Yorku konference OSN o statutu smlouvy o nešíření nukleárních zbraní. Uvažuje se o zastavení výroby štěpného materiálu pro výrobu nukleárních zbraní a o nové dohodě o konvenčních vojenských silách v Evropě.
Zdálo by se, že se svět přiblížil k ideálu světa bez nukleárních zbraní. Nicméně jak Američané tak Rusové svůj jaderný potenciál modernizují. Prioritou jsou raketová vojska. Navíc Kreml straší vývojem nových raket, schopných prorazit protiraketový štít Spojených státu. Jen obtížně si lze představit názor, který by přesvědčivěji ukazoval na scestné úvahy Kremlu. Studená válka skončila před dvaceti lety. Ani Spojené státy ani Rusko nehrozí nukleárním konfliktem. Realističtější je hrozba nukleárního terorismu pro což bude protiraketový štít alespoň částečně pojistkou.
Obama bude jen velmi těžko hledat porozuměni se svými ruskými kolegy. Jeho snaha - svět bez nukleárních zbraní - si zaslouží podporu všech rozumně uvažujících lidí. Pochopí to konečně i Kreml? Odpovím si sám – s Putinem určitě ne.
Mírně upraven, tento muj článek vychází dnes rovněž v časopise EKONOM.
Co od ní lze očekávat? Přiblíží se lidstvo světu bez jaderného arzenálu? Spojené státy a Rusko vlastní devadesát procent všech nukleárních zbraní. Jejich použití by stačilo na několikanásobné zničení světa. Nová dohoda sníží jejich počet nejméně o čtvrtinu. Neudělá ale svět bezpečnější.
Obama mohl snížit americký nukleární arsenal jednostranně. Zřejmě ale očekával, že návratem k ceremoniálům studené války vrátí Kremlu iluzí světové mocností a získá příslib spolupráce pro zastavení nukleárních ambicí Íránu.
Kreml si je vědom své ceny a tak se snažil vymačkat pro sebe maximum. Vše bylo dojednáno, když na poslední chvíli telefonoval Medveděv Obamovi znovu s požadavkem zahrnout do nové smlouvy zákaz protiraketové obrany. Ale již dříve bylo dohodnuto, že vývoj protiraketové obrany bude povolen. Medveděv a Putin zřejmě doufali, že Obama přece jen uhne.
Americké plány na protiraketovou obranu jsou Kremlu trnem v oku. Tvrdí, že jsou nepřátelským aktem proti Rusku. Kreml nemá prostředky na vlastní protiraketový systém. Zbývá mu pouze iluze světové mocnosti s ofenzivní nukleární výzbrojí. Nicméně Rusko pomáhá Íránu při stavbě a provozu atomové elektrárny v Busheru a dodávkami zbraní. Bez ruského příspění se asi jaderné ambice Íránu zastavit nepodaří.
Medveděv a Putin věděli, že Obama by rád smlouvu uzavřel před setkáním se státníky čtyřiceti zemí příští týden v Bílém domě kde bude jednat o své vizi světa bez nukleárních zbraní. Obama neuhnul. Na protiraketové obraně se bude pracovat dál. Hrozba teroristického nukleárního útoku je reálná a je povinnosti vlády se proti ní pojistit. Navíc, bez možnosti protiraketové obrany by americký Senát dnešní smlouvu odmítl ratifikovat.
Obama doufá, že smlouva vylepší jeho postavení i v dalších jednáních týkajících se nukleárních zbraní. V květnu proběhne v New Yorku konference OSN o statutu smlouvy o nešíření nukleárních zbraní. Uvažuje se o zastavení výroby štěpného materiálu pro výrobu nukleárních zbraní a o nové dohodě o konvenčních vojenských silách v Evropě.
Zdálo by se, že se svět přiblížil k ideálu světa bez nukleárních zbraní. Nicméně jak Američané tak Rusové svůj jaderný potenciál modernizují. Prioritou jsou raketová vojska. Navíc Kreml straší vývojem nových raket, schopných prorazit protiraketový štít Spojených státu. Jen obtížně si lze představit názor, který by přesvědčivěji ukazoval na scestné úvahy Kremlu. Studená válka skončila před dvaceti lety. Ani Spojené státy ani Rusko nehrozí nukleárním konfliktem. Realističtější je hrozba nukleárního terorismu pro což bude protiraketový štít alespoň částečně pojistkou.
Obama bude jen velmi těžko hledat porozuměni se svými ruskými kolegy. Jeho snaha - svět bez nukleárních zbraní - si zaslouží podporu všech rozumně uvažujících lidí. Pochopí to konečně i Kreml? Odpovím si sám – s Putinem určitě ne.
Mírně upraven, tento muj článek vychází dnes rovněž v časopise EKONOM.