Martin Jan Stránský

26. 09.

Krádeže

Martin Jan Stránský Přečteno 3650 krát

Ukradli mi zábradlí. Mladý neoholený tulák v kšiltovce odšrouboval tři metry dlouhé zábradlí na schodišti v prvním patře mého domu a nonšalantě s tím vyběhl ven. Vím, jak vypadá, mám záznam z kamery. Naše paní Martinová, která u nás pracuje již několik desítek let, ho viděla, ale než stačila vyběhnout, byl pryč. Asi týden před tím nám vykopali nouzová světla ze zdi a vzali si je. Máme natočených asi deset dalších případů, jak se různí „lepší členové“ naší společnosti snaží vniknout do kanceláří v budově. Nepracují sami – mnohokrát s nimi spolupracuje „hlídač“, většinou mladá dívka. To vše na Národní třídě, sto metrů od Národního divadla, nikoliv v zastrčené ulici.

Kdo z nás by zavolal policii? Asi nikdo. Abych policejním složkám úplně nekřivdil, takovéto případy se málo kdy vyšetří i ve městě, které funguje tak dobře, jak má. Ze všeho nejvíce je to obraz naší společnosti: nehorázná krádež, při které Vám někdo rozkope majetek v pravé poledne jen pro to, aby ukradl něco, co má hodnotu 100 Kč.

Problém se ale vrací k policii. Jednoduše řečeno, nejsou vidět. Ano, ráno hlídají vybrané přechody, aby děti dorazily do škol v pořádku. Jakmile odbije osmá, zmizí, a řidiči vesele ignorují chodce na přechodech, protože vědí, že je absolutně nikdo nekontroluje. Večer je vidím, jak sedí na náměstí ve Vagonu a vesele klábosí, zatímco dvacet metrů od nich se očividně dějí nepravosti. I tohle je dle mého názoru krádež – krádež našich peněz jako daňových poplatníků.

Neberte má slova, prosím, jako útok na policisty. Nemají to lehké a v určitých situacích přeci jen riskují život. Dle mého názoru neexistuje ani tak špatný policista, ale špatné vedení. Když vyrazí policie do ulic v rámci jimi vyhlášených preventivních akcí (např. „Kryštof“, akce kontrolující řidiče) a během akce zemře více řidičů, než kdy jindy, není něco v pořádku. Všichni jsme svědky toho, jak jedeme po dálnici, a kolem nás profrčí mladý frajer sto- osmdesátkou. Policie nikde, a pokud na něj narazí, frajer jim v rychlém vozu unikne a opět žádný trest. V jiných zemích, například v Anglii, nastane okamžité stíhání, do kterého se zapojí i helikoptéry. Ke každému výjezdu dorazí hlídka a celou akci sledují všechna média, včetně televize. Řidič je chycen a jde sedět.

Kdo u nás za to nese vinu? Myslím, že trochu všichni. Řidič-občan nectí zákon a policie, tedy strážci zákona, předpisy také nedodržují. Veřejnost vidí, že to nefunguje a rezignuje. Okrádáme jeden druhého, přejíždíme chodce na přechodech a jsme na špičce evropského žebříčku v počtu mrtvých na dálnicích. „Co já s tím udělám?“ ptáte se. Asi to nejhorší je, zůstat lhostejným, protože tím je jasné, že se nic nezmění. Tím jen okrádáme sami sebe.

09. 09.

Shnilé vejce, shnilá slepice

Martin Jan Stránský Přečteno 4659 krát

Vlastimil Tlustý, přední politik nejsilnější vládní strany se svlékl do naha, skočil do vany s neznámou dívkou a nechal se tak vyfotit. Fotky předal „detektivům“, ve skutečnosti novinářům. Tvrdil, že to vymyslel jako past s účelem dozvědět se, kdo z jeho vlastní strany bude mít zájem ho prostřednictvím zmíněných fotek zkompromitovat.

Netrvalo dlouho a fotky přijal poslanec ODS Jan Morava. Jako poslušný vojín, Morava okamžitě odtextoval předsedovi poslaneckého klubu ODS Petru Tluchořovi, který odpověděl dotazem, zda detektivové budou prodávat fotky jako celé album, nebo jednotlivě (hodný předseda, přeci jen dovede šetřit). Aby toho nebylo dost, Morava se pak rozhodl, že bude vydírat zelenou poslankyni Olgu Zubovu fotkami její dcery, se kterou se seznámil, zřejmě pro tento účel.

Novináři vše natočili a zveřejnili.

Morava tvrdil, že vše dělal s „dobrým úmyslem“, přičemž podotkl, že v politice přeci zůstávají třeba i lidé podezřelí z braní úplatků (koho asi měl na mysli?). Tlustý se tvářil, že vůbec ničemu nerozumí: „Neumím si vysvětlit, proč se pan premiér pokouší ze mne udělat organizátora té záležitosti…“, nechal se slyšet.

Pro ostatní politiky to nebylo nic nového. „Ty věci se dělají skrytě. Vede to k tomu, že se někdo nedostane na kandidátku,“ ležérně prohlásil senátor ODS Jaroslav Kubera.

A co premiér? Ten prohlásil, že za vše vlastně mohou média. No jasně, kdo jiný. „Mají média právo používat zpravodajské prostředky?“ Ptal se.

Začnu tedy s odpovědí Topolánkovi: nejen že mají, ale musí. Vzhledem k tomu, že Topolánek o této celé nechutné aféře věděl předem a nic neřekl, je jasné, že nebýt médií, ani premiér země by neupozornil na jednu z nejvíce nechutných afér, které jsme tu měli. Stejně jako řada politiků, Topolánek, odkojen socialismem, stále nechápe klíčovou roli a klíčové postavení médií v civilizované demokracii. Jsou to právě média, která upozornila a upozorňují na veškeré aféry a skandály. Někdy je dopad mizivý, ale někdy, jako v případě Grosse, to vede k odstoupení premiéra.

Dokud morální úroveň a schopnost vlastní kontroly u našich politiků zůstává na dně, média slouží jako nezbytný a důležitý nástroj, který alespoň může odhalit určité praktiky. Tato bídná úroveň poslanců je posílená poslaneckou imunitou, která by se měla okamžitě všem poslancům stáhnout. Politická služba je totiž – služba, ke které patří vyšší zodpovědnost ze strany politika zastupujícího občany. Je logické, že při absenci hrozby trestu výrazně klesá odpovědnost.

Proto je důležité, aby všichni, kteří s danou aférou mají něco společného, na to doplatili. Morava, jakožto prokazatelný vyděrač, se vzdal poslaneckého mandátu a to je jedině správně. Někteří se nechali slyšet, že Morava byl pouze „obětí“. Nebyl. Případ Moravy a Tlustého je případ shnilého vejce, které vylezlo ze shnilé slepice. Na tom, co bylo stvořeno první a co následovalo, nezáleží.

Panu Tlustému zřejmě platíme za to, aby se svlékal do naha a skočil do vany s dívkou a dělal stranické intriky, které by prokázaly to, co veřejnost dávno ví: že z politiků jako je on a pan Morava je nám špatně. Jakožto prokazatelný intrikář nechutných taktik by měl Tlustý okamžitě odstoupit. Ostatně mu to přímo nabídl jeho šéf Topolánek, který by jako šéf ODS měl uznat zodpovědnost za to co se děje pod jeho střechou. Měl by donutit jmenované k odstoupení, anebo sám odstoupit ze strany formou protestu. Jestli hledá Topolánek možnost, jak si zvýšit osobní, politický a společenský kapitál, má ji teď na stříbrném podnosu.

Pokud se nic nebude dít, shnilá slepice nás stále bude krmit shnilými vejci. Dokud zůstaneme lhostejní, budou to pouze média, která nás budou chránit proti úplnému propadu.

01. 09.

Kouzla našich politiků

Martin Jan Stránský Přečteno 4624 krát

Prohráli jsme další arbitráž. V kauze Diag Human musíme každý muž, žena a dítě zaplatit 850 Kč, tedy přes osm miliard Kč za to, že „stát“ jednal špatně. O této kauze se průběžně psalo v tisku, kauza byla navíc zcela perfektně zmapována v knize Jana Urbana „Tunel plný krve aneb kauza Diag Human“. Před rokem jsem s panem Urbanem navštívil mluvčího ministerstva zdravotnictví Tomáše Cikrta s nabídkou vytvořit strategii, která by skutečně omezila naše ztráty v této kauze. Naše tvrzení, včetně předložených důkazů, že ČR arbitráž prohraje, společně s dvěma poradci ministra slušně vyslechl. Žádná další schůze nebyla.

Rozsudek padl a odehrává se stejný známý absurdní cyklus. Nevím jak Vám, ale mě vadí, že naši současní politici, tentokrát s ministrem Julínkem v čele, opět prohlašují, že existuje pouze jejich pravda. Neblahý rozsudek – tentokrát čtvrtý za sebou ve stejné kauze – pro ně pouze znamená neschopný arbitrážní tribunál. Místo aby sklonili hlavu dolů, přiznali chybu a zaplatili, chovají se naši politici jako typický fakan. Natažené ukazováčky by se měly obrátit na prostory a osoby na Malé Straně. Proč se místo neustálého vymlouvání nevytvoří nezávislá komise s cílem identifikovat viníka či spoluviníky, včetně navržení možného trestního stíhání? Proč se panu Koudelkovi – bývalému poradci ministra Fišera (dnes náměstek Nejvyššího státního zastupitelství – jak jinak!), který dle lidí, kteří kauzu znají nejlépe, nese největší zodpovědnost, provizorně nezakáže cestovat? Potřebuje pan Krejčíř dalšího souseda, který se nám bude vysmívat z luxusní pobřežní vily na cizím ostrově? Malost, nabubřelost a neschopnost našich politiků přetéká přes hranici psychicky zdravých a morálně zodpovědných lidí až do míry, která se nedá nazvat slušnými slovy.

Pane ministře Julínku: stát není jakási další ruka našeho těla, se kterou se narodíme, ale společnost občanů, kteří Vám platí za to, abyste přinejmenším nevyhazoval dalších 1,3 milionu korun denně (denní úroky dlužné částky) z našich peněz ven z okna při Vašem mylném hledání „kouzelného“ způsobu, jak bychom my občané „nemuseli nic zaplatit“. Pokud chcete, jako další a další ministr zdravotnictví provádět slepé a disfunkční kroky v této kauze, prosím, zachovejte si alespoň maličkou kapku zodpovědnosti.

Nejpozoruhodnější na všem je, že není možné změnit ani zrušit předchozí rozsudky, které označily Českou republiku za viníka. Tzv. odvolání proti poslednímu rozhodčímu nálezu pouze znamená snahu o snížení výše odškodnění.

Rozsudek arbitráže je pro ČR zdrcující a nezměnitelný, tribunál rozhodoval už jen mezi čtyřmi možnostmi výše pokuty a ve snaze šetřit našemu státu, vybral tu nejnižší. Naši politici pokračují v linii nabubřelosti, arogance, profesionální neschopnosti, ovlivněni špatnou radou tzv. „slavných advokátů“, kteří jsou samozřejmě domácí experti. Odvolání ČR dopadne špatně, úroky porostou a dlužná částka se zvýší. Tentokrát je ale případ jasný. Ministře Julínku a spol.: až tento spor prohrajeme a budeme muset platit ještě víc, zaplaťte to vy, nebo jděte sedět!

Martin Jan Stránský
lékař, vydavatel, nezávislý kandidát do Senátu

Archiv článků: září 2008

Krádeže

Shnilé vejce, shnilá slepice

Kouzla našich politiků

Blogeři abecedně