Archiv článků: leden 2009

20. 01.

Inaugurace Baracka Obamy

Martin Jan Stránský Přečteno 5832 krát Přidat komentář

„Těším se na spolupráci s prezidentem Obamou a na vytvoření transatlantické a následně globální koalice pro změnu“ říká britský premiér Gordon Brown, který vnímá Obamu jako inspiraci nejen pro celou Anglii, ale i pro celou Evropu.

Není tomu ani rok, co měla Hilary Clintonová dvaadvacetiprocentní náskok ve volebních preferencích v boji o křeslo v Bílém domě nad Obamou. Dnes se do křesla posadí on. Jako zásadní politický tah, který prozrazuje Obamovu budoucí politiku, rozhodl, že to bude právě Clintonová, jenž bude reprezentovat Ameriku v zahraničí.

Cesta k inauguraci možná byla snadnější, než se zdá. Bush ponechal republikánům image neschopného prezidenta posedlého válkou v Iráku, kterého veřejnost dávno předběhla a opustila. Místo toho, aby republikáni vsadili na dynamickou změnu, zvolili chytřejšího, přístupnějšího, ale ještě staršího McCaina. Ten si pro vlastní protiváhu vybral americký ekvivalent Jany Bobošíkové jako kandidátku na úřad viceprezidenta. Sláva Sarah Pailinové rychle přešla do parodií, ze kterých si celý národ večer u televize doslova držel za břicho od smíchu. (Přiznávám, byly výborné. Když někdo tvrdí, že má schopnost hlídat Rusko na základě toho, že se na ruské pobřeží dívá celý život přes Aljašský záliv, je zřejmě dostatek materiálu). Obama vedl kampaň s metronomickým klidem. Místo pozoruhodného programu pouze zdůrazňoval hlavní zbraň: slovo „my“. Používal ho často, dokonce 47 krát v řečnickém vystoupení po získání vítězství.

Co znamená inaugurace Obamy pro Ameriku? Především potvrzuje schopnost Ameriky změnit směr neuvěřitelně snadno, rychleji než kterákoliv dospělá demokracie ve světě. Američané se otočili zády o 180 stupňů od osmi let politiky řízené konzervativní bílou rodinou se zavedenou pozicí a vsadili vše na nezkušeného potomka nedlouho trvajícího manželství mezi islamským Keňanem a ženou z Kansasu.

Proč to udělali? Kromě výborné kampaně Obamy jsou tu zajímavé faktory. Víme, že lidé dávají moc nestandardním kandidátům, když touží po podstatné změně a zároveň cítí, že už nemohou více ztratit. V této souvislosti existuje tzv. teorie skleněné propasti, která tvrdí, že neúspěch nestandardního kandidáta vadí lidem méně, než (další) případný neúspěch „jednoho z nich“. Američané mají neustálou potřebu cítit, že patří do unikátní země, jejíž unikátnost se potvrzuje tím, že jsou zde změny a překonávají se bariéry. S volbou Obamy Američané uchopili tuto možnost: jednou a navždy pohřbili rasovou kartu (a vlastní výčitky svědomí vůči otrokářství) a zároveň provedli „velký čin“ nejen pro sjednocení společnosti, ale (narozdíl od nás) potvrzení vlastní moci v zásadních proměnách celé společnosti. Z toho nezbytně vyplývá, že pokud by byl Obama bílé pleti, nemusel by vůbec vyhrát.

Inaugurace je tedy obrovským důkazem toho, co se děje s americkou společností, nikoliv s její politikou. Ta se bude vůči obrovské zavedenosti institucí a samostatnosti různých států po inauguraci měnit jen pomalu.

Dvacátého ledna položí Obama pravou ruku na Bibli, kterou si osobně vyžádal z Kongresové knihovny. Je to Bible, na které skládal přísahu Abraham Lincoln, americký velikán a osvoboditel černochů před téměř 150 lety.
Po inauguraci bude Obama muset vyměnit charismatickou autoritu za právní autoritu a s pomocí poradců bude muset dokázat téměř nemožný úkol – nejen oživení, ale dokonce i možnou záchranu kapitalismu ve světě.

Dnešní finanční krize je Obamovo jedenácté září. Stejně jako tehdy je americká veřejnost (a svět) zcela připravena k mobilizaci. Stejně jako tehdy není nikdo, kdo by přál Obamovi neúspěch. Nicméně, Obama vždy bude především prezidentem pro Američany a bude se soustředit na Ameriku. Zbytek světa by mu to neměl zazlívat. I před inaugurací byla například slyšet kritika, že Obama se nevyjádřil ke krizi v Gaze. Zklidnění po inauguraci přinese možnost pro poznání toho, že role Ameriky ve světě se skutečně změní – Američané budou chtít na ostatních, aby sami řešili vlastní problémy. Inaugurace Obamy pro svět tedy znamená, že se po ní Amerika stáhne do řešení vlastních problémů a její praktický vliv zůstane převážně ekonomický. Jinak zůstane inaugurace Obamy obrovským symbolickým momentem, tedy se stejnou možností využití či zneužití pro každého z nás.

(Autor článku má české i americké občanství)

07. 01.

Rok 2009

Martin Jan Stránský Přečteno 2414 krát Přidat komentář

Čeká nás rok plný změn. Pro naši zemi ta nejpodstatnější změna začala – poprvé v našich dějinách jsme páni nejen nad sebou, ale dokonce reprezentujeme celou svobodnou Evropu. Jsem přesvědčen, že to nejdůležitější, co si odneseme z našeho předsednictví, bude čisté prožití této zkušenosti. Co se týče našich politiků, nemohu si nevšimnout (alespoň když se mnou hovoří), že když odcestuje český politik do Bruselu, vrátí se „lepší“ (s výjimkou určitých hvězd jako Vladimír Železný a Jana Bobošíková, kteří si zaslouží kapitolu sami pro sebe). V Bruselu totiž poznají naši politici to, co u nás neexistuje – dialog na kultivovanější úrovni. Kéž by jim to vydrželo i v našem karnevalu.
Jak se na nás naše předsednictví podepíše z psychologického hlediska? Na jedné straně je to obrovská protiváha k naší historické minulosti, na druhé straně jsme stále tak cyničtí, že to mnohokrát brání v tom, abychom plně vytěžili vše, co se z pozitivních prožitků vytěžit dá. Vše stále komplikuje náš prezident, který se nedokáže chovat jinak, než jako dítě, jemuž když se nevyhoví, tak trucuje. Tentokrát bude Klaus bojkotovat náš gala večer k zahájení předsednictví v Národním divadle. Samozřejmě, že má právo na názor, ale na mezinárodní úrovni má prezident zastupovat národ, nikoliv sám sebe. (Naštěstí tam bude Václav Havel, a jak psali Lidové noviny, zbytek světa si ani nevšimne, že Havel už není naším prezidentem). Připomeňme si, že si Klaus sedmnáctého listopadu nenašel čas ani na kratičkou návštěvu pomníku na Národní. Vyhrál volby a zbytek je mu jedno. Přes nekontrolovatelnou touhu být vždy v médiích a přes vlastní návrhy, které vždy budou pouze negující a rozdělující, bude nadále přispívat Klaus k české malosti a schizofrenii a tím zůstane největším škůdcem na české půdě pro rok 2009. Navíc v rámci napětí mezi Evropou a Ruskem, které tento rok kriticky naroste, nemůžeme očekávat žádné zásadní zastávání naší - evropské pozice od Klause, který je známý rusofil.
Pro svět bude nejdůležitější událostí roku 2009 inaugurace nového amerického prezidenta Baraka Obamy. I před deseti lety by byl černoch nepředstavitelný, dnes je realitou. Dvacátého ledna bude Obama skládat slib na stejné bibli, kterou používal prezident Abraham Lincoln, který osvobodil černochy před více než sto lety. Nicméně, obrovský symbolismus, který Obamova výhra reprezentuje, postupně ustoupí vůči potřebě rychlých praktických kroků. Prezidenti totiž nemohou zůstávat pouze charismatičtí či pouze disidentští, ale musí konstruktivně řešit problémy. Na tom závisí jejich skutečný vliv, moc a hodnocení dějin.
Nedělejme si iluze. Obama bude především prezidentem pro Ameriku a bude se soustředit na řešení americké ekonomické krize. Je pravdou, že její řešení bude mít dopad i u nás, ale pro nás bude rok 2009 rokem řešení domácích problémů, nejen v naší zemi, ale i v naší domácnosti. Politika a politici zůstanou na úrovni laciné televizní komedie, ale více lidí bude zajímat, proč náměstek starosty žije v honosné vile nebo proč naše dálnice stojí mnohonásobně více než v Německu. Stejně tak překročí naši toleranci vejšplechty kolem určitých politických subjektů, které se nedokážou konat jinak, např. KDU-ČSL, která si vůbec nezaslouží být ve vládě. Věřím a doufám, že se lépe rozpoznají pouze manipulující populistické kroky jako nesmyslné stornování třicetikorunového zdravotnického poplatku ČSSD. Poplatek za cenu jízdenky v podstatě nikomu neublížil, ale podstatně zlepšil kvalitu zdravotnických služeb, pro některé nemocnice až rozhodujícím způsobem. Proto se nyní proti jeho zrušení bouří nejen oni, ale i Česká lékařská komora.
Myslím si, že rok 2009 bude rok, ve kterém lidé sami začnou více konfrontovat, nejen mezi sebou, ale i sami se sebou. Ve své podstatě budou odpovědi na veškeré možné spory souviset s tím, jestli budou cítit, že mají osud ve vlastních rukách. To, jak se k sobě navzájem chováme, bude mít postupně větší váhu. Naše každodenní jednání souvisí s občanskou kulturou a politikou. Od klubové anebo družstevní schůze až k hlasovací urně, je to vlastně jedno kontinuum. Hlasy a tlak rozhodují. Když se podíváme na minulé krajské volby, sedmdesát procent voličů zůstalo doma, zatímco třicet procent nespokojených šlo volit. Jistěže máme „právo nevolit“ a ponechat hlas jiným. Co ale dává nevoličům právo si stěžovat?
Přeji nám všem, aby nás tento rok na svém sklonku našel v lepším stavu než v tom, ve kterém se nacházíme dnes. A nenechme si vše líbit.

Článek bude otištěn v příštím čísle časopisu Pražan

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy