Archiv článků: září 2009

18. 09.

Kdo chrání demokracii a kdo ji škrtí

Martin Jan Stránský Přečteno 5308 krát

Tento článek byl zveřejněn 18. září a dne 21. září aktualizován.

Zatímco svět zápasí s ekonomickou krizí, další krize se vytvořila v naší zemi. Je to krize, která souvisí s naší budoucností jako žádná jiná. Nedělejme si iluze – jde o samu podstatu demokratického vývoje naší země.
Vývoj známe, ale jeho geneze, výsledky a následky stojí za diskusi. Na jednu stranu se postavili předsedové největších stran a prezident, na druhou Ústavní soud. Jak je nyní známo, Ústavní soud zrušil snahu poslanců stanovit předčasné volby na termín 9.10.2009. Pozor! Nejednalo se vůbec o to, že se Ústavní soud „postavil proti zákonodárcům“, nebo že měl tento soud „vlastní agendu“. V rozsudku sám soud totiž konstatoval, že bylo možné dosáhnout cíle předčasných voleb dle čl. 35 odst. 1 Ústavy, a to cestou, kdy „na základě dohody politických sil vláda s určitým svým vládním návrhem zákona spojila otázku důvěry a Poslanecká sněmovna by se vědomě s cílem dosáhnout svého rozpuštění o takovém návrhu do tří měsíců neusnesla.“ Proč tak poslanci neučinili?
Místo toho, jak je známo, poslanci použili taktiku nového „Ústavního zákona“ ušitého horkou jehlou pro stanovení termínu voleb, který by jim víc vyhovoval. Proč to poslanci udělali a komu to slouží? Dle veřejných průzkumů má současná úřednická vláda premiéra Fišera mnohem vyšší důvěru než obě dvě předchozí vlády. Komu vyhovovalo (a nadále vyhovuje) kšeftování s termínem voleb?
Ústavní soud oprávněně poukázal na to nejpodstatnější: není možné z momentálních politických důvodů napadat a měnit Ústavu dle vlastní politické potřeby. Ze stejných důvodů by Parlament mohl suspendovat pravomoc Ústavního soudu, prezidenta, Listiny základních práv apod. Nerespektování Ústavního soudu a Ústavy v kterékoliv zemi a v kterékoliv kultuře se rovná nerespektování zákona s tím, že nerespektování zákona se rovná nerespektování a opovrhování práva občana, tedy nás všech.
Momentální stav má dvě fáze – to, co bylo a to, co teprve bude. Za počáteční vytvoření předčasného termínu voleb nesou zodpovědnost poslanci a prezident, kteří vše sami schválili a podepsali. Každý politik může dělat chyby, zvlášť nezralá a rozhádaná sněmovna zákonodárců, kterým z mnoha z nich jde převážně o udržení se u moci s účelem vyždímání poslední koruny z již dohodnutých politicko-ekonomických kšeftů. Právě proto rozhodli poslanci tak, jak rozhodli.
Mnohem více alarmující je, že se rozsudek soudu nestal příležitostí, aby se národ semknul kolem základního principu a pravidla justice, a tím otočil list „postkomunistického myšlení“. Naopak. Rozsudek naštěstí uznali předsedové ODS, ČSSD, KDU, TOP 09, Věci veřejné a dalších menších stran, ale byl napaden nikým jiným, než prezidentem samotným, který se tím připojil k patetickému tvrzení předsedy komunistů Filipa, že „zvítězilo právo poslance Melčáka nad právem občanů České republiky.“(Kdy proboha, Filipe, pochopíte, že pravidla z roku 1952 už nejsou a nebudou a právo jednoho občana se dnes musí rovnat právu všech?)
Tvrzení prezidenta republiky, že „bude nutno přijmout novou ústavní definici pravomocí Ústavního soudu“, je, bylo a bude zcela konzistentní s jeho pohledem na justici a na soudy, když v roce 2003 tvrdil, že „soudci si usurpují moc, která v demokracii oprávněně přísluší světu politiků (Lidové noviny, 27.11.03). Klaus, odkojen totalitou a postižen fatální dávkou narcismu, nadále prosazuje taktiky, které musí jeden den skončit v odpadkovém koši „postkomunistického období“. Třídní a instituční boje, které nám ponechala totalita, a které prezident posiluje (rozdělení občanů do různých skupin, vytvoření umělých hrozeb např. že EU se rovná hrozbě komunismu apod.), musí zmizet a být nahrazeny respektováním vůle většiny občanů (např. schválení Lisabonské smlouvy, kterou prezident nadále odmítá podepsat). Je jasné, že Klaus nejen zastupuje a šíří zakotvený a základně antidemokratický pohled na klíčové otázky, ale nyní útočí na samotný náš justiční systém. Jedná se o opovrhování právě těmi principy, které vedly T.G.Masaryka, mého pradědečka Adolfa a další k boji o založení Československého státu.
Nakonec vše skončilo klasicky dle napjatého scénáře, který se přihodí nezralé demokracii. ČSSD se v poslední chvíli rozhodla nepodpořit rozpuštění sněmovny – další volby do PS se tedy budou konat dle skutečně „přirozeného“ termínu příští léto. Poměrně populární úřednická vláda bude pokračovat s žádoucí (pouze a převážně) úřednickou prací. Můžeme spekulovat o tom, jaké role měly různé faktory v rozhodnutí ČSSD: předčasné volby by připravily poslance, kteří nehodlali kandidovat příště, o příjem, zároveň by všichni poslanci dostali odstupné za „odchod“ a snad nejzajímavější ze všeho – všichni poslanci by přišli o imunitu. Nakonec je tu postavení hlavních stran v preferencích a jako nejposlednější - možné další a další ústavní handrkování a napětí týkající se dalších žalob spojeno s nekonečným posunováním volebních termínů. To poslední, což je zároveň tím nejdůležitějším – se naštěstí obešlo. Každopádně tento vývoj více znechutí velké strany v očích voličů – malé strany jako TOP 09 a Věci veřejné (které nyní dle posledního průzkumu přesáhly 5%) na tom mohou a měly by vydělat. Čas pro změnu nastal.
Původní rozhodnutí soudu a následující vývoj tedy vedl k tomu, že se určité parametry politiky vrátily zpět do jejich polohy s tím, že to poprvé vypadá na uskutečnění možných změn, které by si zakladatelé Československa přáli. Věřím, že debata kolem Ústavního soudu skončí tak, že tento základní pilíř demokracie zůstane nedotčen a posílen. Nejsem sám, kdo si přeje, aby se status quo politických stran zásadně změnil. Na základě výroků z úst našeho prezidenta se pozornost nyní musí přesunout také na něj s tím, že občané, právníci a organizace musí aplikovat veškerý tlak a možné síly k tomu, aby prezidentovy útoky na demokratické instituce a jeho nerespektování vůle většiny občanů této země vedly k tomu, že bude odvolán z funkce. Představme si příští červenec s novými stranami v parlamentu a s novým prezidentem. Tomu se říká změna k lepšímu, protože od dnešních politických aktérů už dávno víme, že jejich neměnnost dává pouze záruku toho, že se nic nezlepší.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy