Chcete změnu? Volte jinak.

Kdybych měl komentovat každéko zkorumpovaného lempla v politice, nedělal bych celý den nic jiného.

Text mé první věty článku vychází z Topolánkovy věty „Kdybych měl komentovat každou zkorumpovanou zakázku, nedělal bych celý den nic jiného“ (reportáž Respekt 3 str.18). Ptám se otevřeně: pane předsedo ODS Topolánku - k čemu vlastně jste a komu vlastně sloužíte?

Když si přečtu předchozí Topolánkovu větu uvedeného tvrzení -„nečtu noviny, nic o tom nevím,“ odpověď je jasná.

Korupce podnikatelů a politiků dosáhla až tam, že prořízla hlavní srdeční tepnu českého národa, který nyní krvácí. Krvácíme díky zmanipulované půlmiliardové zakázce Českého statistického úřadu (ČSÚ), při které byly vítěznou firmou podány podklady až po rozhodnutí výboru, ve kterém mimochodem neseděl ani jeden člověk s odpovídajícími zkušenostmi.

Krvácíme také díky dvouapůlmiliardovému tendru na vybudování projektů státní pokladny a na stomilionové dodávce aut České poště, kdy vždy vyhrála firma, která se jako jediná do soutěže přihlásila. Krvácíme i díky otevřené korupci mnohamilionových projektů, jež jednoduše „nevyšly“, jako je pražská Opencard. Jsou to všechno veřejné zakázky, za které platíte vy i já.

Místo toho, aby naše těžce vydělané peníze šly do kapes učitelek, staveb domů seniorů či na nová pracovní místa, tečou do kapes kamarádů pražského primátora a předsedů velkých politických stran, kteří nečtou noviny a o ničem nevědí.

A z úst prezidenta ani půl slova o všudypřítomné korupci. Že by současný politický systém sloužil i jemu?

Po smutné výmluvě tiskového mluvčího premiéra, že týkající se zakázky ČSU prý předal premiér všechny pravomoci svému zástupci, končí reportáž větou: „Hlavní trumfy v ruce má tak dnes především policie a média, která mohou dál tlačit na vyjasnění všech průhledností.“

Není to tak. Když dochází k vykrvácení, možná řešení se zužují. Změna či pokračování. Veškeré představy, že se současní politici dokážou sami od sebe transformovat k něčemu lepšímu, jsou brutálně naivní a ve svém konečném důsledku i nebezpečné: národ kráčí vstříc popravě.

Naštěstí existuje jedinečný trumf, který má v rukou pouze občan a volič. Trumf změny. Nevolit velké strany, pouze nové. Představitelé těch prvních už totiž dávno přestali číst noviny proto, že je zprávy přestaly zajímat. Ti druzí je zatím alespoň čtou.

Zkrácený text byl 1.2.2010 otištěn v časopisu Respekt