Osud strany Věci veřejné je závislý na třech bodech, které ovlivní současné i budoucí postavení strany a české politiky.

Prvním bodem jsou ministerská křesla. Nárok na počet poslanců je předem určen zákonem dle výsledku voleb. Nárok na ostatní funkce a ministerská křesla je závislý na momentální jednací pozici a na zájmech jednotlivých stran. Pro stranu, která má dnes 3% volební preference, je strategicky nešťastné, že veškerou pozornost kolem ní, jež mohla ovlivnit, soustřeďovala na boj o čtyři ministerská křesla, zvláště proto, že nemá dostatek osobností, které by tyto (nejen) ministerské funkce dobře plnily. Veřejnost to oprávněně vnímá jako chamtivost a touhu po moci. Věci veřejné oponují, že kontrolní funkce (na které cítí nárok z předchozích volebních výsledků) jim umožní lépe bojovat proti korupci. Musí se stát politik ministrem, aby bojoval proti korupci či něčeho dobrého dosáhl? Proč nemohou (nemají) poslanci Věcí veřejných nejen sami upozornit na kauzy, ale i udržovat tlak, dokud se nevyřeší? Nemohl by tohle být mnohem pozoruhodnější krok a vzor nejen pro politiky, ale i pro posílení volebních preferencí?

Cíle VV jsou nejasné a mlhavé, stejně tak jako je identita strany a jejích mediálních zástupců. Změnily se polonahé ženy z kalendáře na schopné političky a matky, které upřednostňují zájmy svobodných žen, rodin a obyčejných pracujících občanů? Prostor pro tuhle transformaci jim zůstává stále otevřený. Dovedou to využít? Jediným silným esem a druhým faktorem, který ovlivní osud VV, je Karolína Peake. Její politická dráha by mohla stranu zachránit.

Tím posledním bodem je Vít Bárta. Z pohledu dosavadní anabáze VV není možné, aby pan Bárta nezůstal spjatý s VV. Z pohledu budoucnosti to tak nemusí být. Osud pana Bárty bude záležet na dvou věcech. Tou první je jeho schopnost vybalancovat jeho hlubokou psychickou závislost na zasahování a kontrolování veškerých procesů spjatých s VV (projekt, do kterého vsadil všechny karty) s nutností jeho alespoň dočasného vymizení z veřejného a politického vědomí. Tou druhou je konečný právní dopad procesu týkající se jeho obvinění za úplatkářství.

Co by strana VV měla dělat? Tato strana má jako jeden z hlavních cílů boj proti korupci. Veřejnost nevnímá VV jako stranu, která by ji v tomto boji reprezentovala tím, že VV nešťastně spojují tento boj s ministerskými křesly. VV by se měla odvrátit od politického handrkování zpět k voličům, kteří ji zvolili. Na stránkách VV je docela zajímavý seznam úspěchů - i těch protikorupčních. Proč o nich veřejnost neví?

Politika je o představách spíše než o faktech. Proto je každá nová mladá strana postavena pod mnohonásobně větší lupu než kterákoliv starší (pamatujete vůbec dobu, ve které by dnešní KSČM prošla tak ostrou medializací jako VV?). VV musí nastavit nejostřejší filtry, které nedopustí další chyby jako prosazení nesmyslných pozic (ombudsmana Českých drah) s nesmyslnými odměnami (270.000 Kč měsíčně), anebo získání mnohamilionových netransparentních zakázek minstrem, který právě má v pracovní náplni maximální zprůhlednění veřejných zakázek.

Strana VV by měla upřednostnit bránění zájmů průměrných občanů a rodin. Jejich tvrdé vystupování proti rozpočtovým škrtům ve školství je dobrým příkladem. Jedná se o negativní dopad nejen na učitele, ale i na budoucnost celého národa.

Vůči původnímu programu, nepřipravenosti a psychologickému stavu strany a jejích členů neměla VV nikdy usilovat o místa ve vládě. Jakožto momentální super minoritní členové vlády zvolili taktiku (podléhání moci?), která k dnešnímu dni silně paralyzovala vládu s nejsilnějším polistopadovým mandátem. Do jaké míry se dokáží stejní aktéři se slabým šéfem kouzelně proměnit do jednoho konzistentně laděného týmu spoluhráčů? Právě z toho důvodu by pozice VV byla o tolik silnější, kdyby ve vládě její členové nebyli nebo z ní vystoupili s tím, že by podporu vlády podmínili schválením konkrétních kroků proti korupci. Kdyby se soustředili na komunální politiku a na posílení demokraticky fungující členské základny - to vše s vědomím, že možný úspěch vede přes více než jedno volební období. Takovou víru strana Věci veřejné kdysi měla.

Bývalý stínový ministr zdravotnictví za stranu Věci veřejné