V nedávném pořadu Hyde park byl hostem předseda poslaneckého klubu Věcí veřejných pan Vít Bárta. Odpovědi tohoto klíčového aktéra současné politické scény na tři otázky širšího charakteru odhalily nejen jeho chápání politiky a role politika, ale i stav a zralost naší politické scény.


Otázka imunity a presumpce viny
Nebudu komentovat kauzu Bártovo vydání sněmovnou, ani jeho vlastní obhajobu, ale dovolím si poukázat na jeho odpověď na otázku - co dělal celé ty měsíce od té doby, co byl obviněn, než se rozhodl vzdát se vlastní imunity. Jeho odpověď, že „celou dobu mlčel a poslouchal“ trefně prozrazuje postoj většiny našich zákonodárců k jejich imunitě, která pro ně vůbec nesouvisí s pravdou a rovností před zákonem, ale s možností libovolné aktivace-deaktivace dle míry ohrožení vlastní pozice, příjmů a výhod.
Hlavní smysl poslanecké imunity byl a je, aby zákonodárci byli chráněni proti možným právním útokům týkající se jejich projevů na půdě sněmovny, a aby setrvačnost ( jejich) úřadu - nikoliv osoby – jako záruka bilance moci legislativní, justiční a exekutivní části státu, byla zachovaná. V žádném případě by se imunita neměla vztahovat na otázky týkající se možného trestného činu (případ Bárty a Škárky).
Obecně ve světě platí, že čím více demokraticky vyspělejší stát je, tím menší imunitu mají jeho zákonodárci. Navíc v těchto zemích vznik pouhé představy o spáchání nejen trestného, ale i nemorálního činu často vede k tomu, že veřejný činitel odstoupí . Nám se to může zdát divné, ale tyto země dávno přišly na to, že aby se politici chovali alespoň stejně či dokonce lépe než ostatní, musí pro ně být nastavena stejná anebo tvrdší měřítka. Když T.G.Masaryk používal termín „politické nevzdělání“, nemluvil o rozsahu vědění, ale o absenci patřičné míry morálního chování a vystupování v politice. Právě proto v těchto zemích na západ od nás pro veřejné činitele platí presumpce viny, nikoliv neviny. Je na politikovi, kterého zvolíme, aby nás přesvědčil, že si zaslouží náš hlas a plat, nikoliv na nás, abychom dokázali, že si ho nezaslouží!
Závěrem technickou poznámku k osudu pana Bárty. Domnívám se, že nezáleží na tom, co teď udělá on, jeho advokáti či Poslanecká sněmovna, ale v první řadě na tom, jestli Jaroslav Škárka (který na rozdíl od Bárty se imunity vzdal okamžitě) bude odsouzen za braní úplatku. Pokud se tak stane, znamená to potvrzení trestného činu, který nelze provést bez dvou účastníků. I při naší švejkojustici si nedovedu představit, že za participaci ve stejném trestném činu by byl jeden potrestán a druhý zproštěn, i když v této zemi je v politice všechno možné.
Otázka soukromých názorů veřejných činitelů
K profašistickým aktivitám vysoce postaveného úředníka Ladislava Bátory na ministerstvu školství (VV-Dobeš) odpověděl pan Bárta, že každý politik má právo na osobní názor a pan Bátora si dokonce vzal volno, aby mohl jeho kontroverzní aktivity realizovat v soukromí, a pokud budeme kontrolovat soukromé názory občanů-politiků, tak to s námi špatně skončí. Není to tak. Soukromí politiků začíná tam, kde jejich vliv končí. Politik se musí chovat předvídatelně a konzistentně. Pokud se cokoliv z jeho soukromí dostane na veřejnost, není to soukromé. Není na nás, abychom platili někomu, aby nás reprezentoval, přičemž bychom museli neustále hádat, jak to vlastně myslí a jakým člověkem vlastně je. A na závěr: jestli je kdokoliv spojen s profašistickými tendencemi, neměl by být zástupcem lidí, kterým fašisti zničili životy a národ. Bárta dále nešťastně upozornil na to, že to byl pan Miroslav Kalousek, který vlastně uvedl pana Bátoru do politiky tím, že ho jmenoval do jakéhosi představenstva. Pro naše politiky předchozí politické chybování ospravedlňuje následné.
Otázka financování našeho státu
Na dotaz proč strana Věci veřejné nesplnila řadu slibů týkající se finančního posílení sociálně slabších, odpověděl pan Bárta tak, že žijeme nad svojí hranicí, že se musí šetřit a případně i danit. Nesouhlasím. Ti, kteří v této zemi žijí nad hranicí, jsou naši politici a s nimi spojení kmotři, kteří udržují korupci a propojení podnikání s politikou. Naše země je na 56. místě žebříčku světové korupce, nad námi jsou země jako Oman a Botswana. Korupce nám bere mezi 10 až 20 procenty z našeho národního rozpočtu. Není třeba šetřit, není třeba ohrožovat sociálně slabší a více zdaňovat poctivě vydělané peníze. Stačí vrátit jen polovinu z toho, co nám naši spoluobčané kradou do státní kasy, a je po rozpočtové krizi. Zde se vracím k otázce presumpce neviny politiků: představa sněmovny, ve které sedí pouze ti, kteří nejsou spojeni s žádnou zpochybnitelnou kauzou, je u nás nemyslitelná. V zemích, kde je korupce pod kontrolou, je to pravidlem.
V čem se pan Bárta nemýlil, bylo v jeho obhajobě ústupků Věcí veřejných v tom, že politika je o kompromisu. V dějinách neexistuje jeden případ demokratické strany, která splnila absolutně vše, co slíbila. Proč to politici neuznají? Proto, že politika je o představách a nikoliv o faktech. I když existuje řada slušných a tvrdě pracujících lidí v politice, Bártou citovaná „tragikomická situace uvnitř vlády“, pubertální výroky a četné aféry našich politiků tu negativní představu dnes jen posilují.
MUDr. Martin Jan Stránský
Lékař a vydavatel
Nezávislý zastupitel MČ P1

Clanek byl 1. zari 2011 ve zkracene verzi otisten v Hospodarskch novinach