Posuzování epidemií znamená, že za současnou metanolovou krizi může pouze jeden zdroj.

Současná metanolová krize vznikla téměř přes noc, tempo nárůstu a počet obětí splňuje definici „epidemie“. Tím lze aplikovat vědecky dané parametry pro její posouzení, z jejichž základu se dají vyvodit jasné závěry, které mají nejen zdravotnický dopad.
Případy otrávení metanolem v České republice nejsou samozřejmě omezené na současnou epidemii, dějí se i před ní a bohužel se budou dít i po ní. To podstatné je, že na grafu občasné frekvence v počtu několika případů ročně z ničeho nic křivka vystřelila nahoru, nyní se narovnává a klesá zpět dolů.
V zdravotnictví jsou takovéto „křivky“ velice známe. Příkladem jsou infekční epidemie jako je třeba mor ve středověku anebo dnešní HIV. Čím virulentnější (silnější a více ohrožující pro život) je epidemie, tím rychleji zabijí. Jsou pouze dvě věci, které ji zastaví. Tou první je, že se proti ní najde lék - v našem případě dorazil lék z Norska. Tou druhou je omezení kontaktu mezi člověkem a zdrojem epidemie – současná „prohibice“ se rovná „karanténě“ nikoliv pacientů, ale zdroje alkoholu.
Pozoruhodné je, že každý případ takového rychlého nárůstu je spojen s matematickým faktem, že epidemie musela vzniknout pouze u jednoho jedinečného zdroje, tedy pouze na jednom místě. Není totiž možné, aby něco, co tak rychle a zničehonic zasahuje do primárně zdravé populace, by vzniklo na více než jednom místě simultánně. Například moderní analýza DNA nám umožnila dozvědět se přesně, kdy a kde se HIV virus „usadil“ v člověku (1959) a dokonce přesně kdy, a kdo byl prvním pacientem, který ho před více než třiceti lety vynesl z Afriky do světa.
To stejné platí pro vlnu metanolového otrávení, které samozřejmě není vůbec první epidemií svého typu. Existují četné další příklady, od Spojených států (například ve státu Kentucky v roce 1968) až po nedávný případ v Turecku, kde před pár lety bylo postiženo 44 osob. Ve všech zdokumentovaných případech se vždy jednalo o jeden jedinečný původní zdroj metanolu, který se pak „rozšířil“ na další (distributorská) místa.
Z toho vyplývá, že za současnou metanolovou epidemii může jeden zdroj- jedna osoba nebo úzká skupina lidí - od něhož vznikla řetězová reakce. Pravděpodobně jako se všemi předchozími epidemiemi metanolového otrávení se jedná buď o špatné destilace tekutiny, ve které zůstalo více metanolu, anebo o přídavek metanolové tekutiny do etanolu (alkoholu) pro jeho „posílení“. I když následné inspekce odhalí různá místa kontaminovaných lahví s metanolem, s výjimkou občasného možného místního „špatného pálení“ je statisticky nemožné, aby jedovaté houby najednou rostly všude jako po dešti, přičemž se před tím prakticky nikdy žádné neobjevily.