Takto zní titul jednoho článku, který rozebírá naše sté výročí. Máme svou kulturu, krásnou zem a řeč, mládež, která získává úspěchy. Vládneme si sami, anebo alespoň o nic méně, než ostatní evropské země.

Pomáháme sobě doma a pomáháme i ve světě prostřednictvím různých neziskových a místních organizací.
Na druhé straně nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají, je tu rostoucí nacionalismus, pravda se rozmlžuje, počet důchodců v exekuci roste, počet ghett se nesnižuje, vše je pod kontrolou vlády, jejíž premiér je trestně stíhán. A pak je tam ten Zeman, permanentně podnapilý a dnes tak vulgární, že když promluví, tak se děti musí zahnat do vedlejší místnosti, protože ani on sám neví, co z jeho úst jen tak vyleze. Ale prý to není, a nemá být o něm, ale o nás. O těch dobrých věcech. Přece „nejsme jen Zeman“.
Není to tak. Jde o to, jací skutečně jsme, o to, že většina z nás toho Zemana zvolila. Nevadil tehdy a nevadí dnes. Nevadí, že přeje novinářům poslední večeři na saúdskoarabském velvyslanectví, že nazývá podnikatele zmr….em, a přitom se tomu směje, nevadí, že národ čím dál tím víc rozděluje.
Stejně tak nevadí trestně stíhaný premiér. Jiným by to vadilo, dokonce až tak, že by k tomu vůbec nemohlo dojít. Ale té naší většině nikoliv. Právě pro to náš český stát sto let po založení sice za něco stojí, ale pokud chceme brát v potaz základní hodnoty, slušnost a hlavně sounáležitost, tak nestojí za moc. K té sounáležitosti, která je nezbytným podkladem pro další dobré vlastnosti, potřebujeme především dobré vzory. Počínaje prezidentem. A ten, kdo se stále přese všecko těší podpoře lidí, kteří ho zvolili, nestojí za nic, stejně jako oni.
Prezident se brzy vymění. Lid se mění pomaleji. První úkol dalšího století státu je, aby ho vedl někdo, kdo nás začne spojovat k něčemu dobrému, a nikoliv rozdělovat strachem. Všechno ostatní přijde s tím.
Jenže aby se tak stalo, tak ten dnešní český člověk musí najít cestu k tomu, aby nevolil „jednoho z nás,“ ale upřednostnil toho lepšího, než v čem se sám vidí. Jinak tu bude další a další Zeman.

Zveřejněno dne 27.10.2018 na www.přítomnost.cz