Na některé aktuální otázky ke zdravotnictví jsme se zeptali lékaře, ředitele Polikliniky Národní a nezávislého kandidáta za Věci veřejné do Senátu.

Co si myslíte o stavu našeho zdravotnictví? Vidíte ho také tak katastrofálně, jak se v poslední době v médiích presentuje?Pokud bych charakterizoval naše zdravotnictví jedním slovem, pak je to „nevyrovnané.“ To se týká jak dostupnosti a kvality péče, tak personálu i služeb. V Praze máte jednu specializovanou nemocnici vedle druhé, ale péče pro seniory, například lůžka určená pro dlouhodobou péči apod., je hluboce poddimenzovaná. Znám kolegy, kteří mají vysokou odbornost a vzorný přístup k pacientům, ale také znám kolegy, kterým na pacientovi nezáleží. Kvalita péče je stále bohužel mnohokrát ovlivněna tím, koho znáte a kde – nelze všude počítat se stejným standardem a přístupem. Přesto všechno to nevidím katastroficky. Novináři se mnohokrát zaseknou na jedné části problematiky, aniž by uvedli širší kontext.


Co říkáte reformě zdravotnictví ministra Julínka?Každý mluví o tom, že ke zdravotnickým reformám muselo dojít. Žádná nutná změna nebude populární. Současný ministr je prvním ministrem, který se do jakékoliv vážné reformy pustil s cílem upřednostnit kvalitu, což je správné. Kvalita se zvýší nejlépe přes odměňování dobrých výsledků a vytvoření konkurenčního prostředí. To druhé předpokládá, že se nejprve stanoví základní státní síť s dostupností pro všechny s tím, že pouze zbytek se může „pustit“ či měnit. To se zatím nestalo, a tak nastal existenční poplach ze všech stran. Kroky musí být lépe promyšlené a hlavně by se měly lépe vysvětlovat. Příkladem je zavedení poplatků, což vychází z oprávněné snahy snížit průměrnou návštěvnost u lékaře. V České republice je to 17 krát za rok, což představuje vedoucí pozici v celosvětovém měřítku. Poplatky by neměly být celoplošné, ale zaměřené na ty pacienty, kteří skutečně systém zneužívají.


Jaký je váš názor na přeměnu fakultních nemocnic? Jaká by podle vás měla být jejich úloha – mají být součástí zdravotní sítě nebo se spíše zabývat vědou?Fakultní nemocnice reprezentují nejoptimálnější spojení klinické výuky s výzkumem. Tím se vytvoří nepřetržitá linie, od základního výzkumu až po jeho klinickou aplikaci, což je dobré pro pacienty i lékaře. Fakultní nemocnice musí zůstat universálně přístupné.


Jste členem správní rady Nemocnice Milosrdných sester Karla Boromejského. Městská část Praha 1 je zřizovatelem Nemocnice Na Františku. Má význam, aby na území jedné obce byly dvě nemocnice? S dovolením upozorňuji na to, co jsem řekl. Nejprve by se měla vytvořit optimální koncepce zdravotních služeb - dostupnost, typ, kvalita apod. pro celou Prahu. Například v širším centru Prahy máme několik fakultních nemocnic v dosahu MHD. Další dvě zmíněné nemocnice jsou rovněž v epicentru, ale každá z nich je jiná. Nemocnice pod Petřínem, která mimochodem patří řádu a nikoliv státu, má detoxifikační program, který je pro celou republiku unikátní. Takže je to složité - jedná se o možnou duplicitu služeb, o formu vlastnictví atd. Kolik nemocnic a lůžek má stát řídit a dotovat a kde mají být? Koneckonců, za vše platíme my - daňoví poplatníci.


Vedení Prahy 1 nechalo nedávno zpracovat studii o poskytování péče na území Prahy 1. Jak by podle vás měla radnice postupovat při zajišťování zdravotní péče pro své obyvatele? Praha 1 by neměla podnikat žádné kroky, dokud není jasná budoucí optimální podoba celopražského zdravotnictví, včetně otázek vlastnictví. Doku to není jasné, nabízí se možnost, že Praha 1 by mohla investovat naše peníze do nemocnice, ze které by se za pár let mohl stát hotel.


Jakým směrem by se například měly rozšiřovat zdravotní služby, co Praze 1 chybí? Potřebujeme více lůžek následné péče a rehabilitace a mnohem více zdravotně-sociálních služeb pro seniory, jako jsou domácí ošetřovatelky. V České republice chybí lůžka paliativní péče – péče o umírající. Světový standard je pět lůžek na sto tisíc obyvatel.


Vedete soukromou Polikliniku na Národní třídě. Jak se obecně díváte na převod zdravotnictví do soukromých rukou? Jaká jsou pro a proti a za jakých podmínek by mělo k převodu docházet?Rád bych poukázal na něco, o čem se moc nemluví. Nejlepší způsob jak zlepšit kvalitu státní zdravotní sítě je vytvoření více možností pro získání péče v soukromém sektoru pro pacienty, kteří o to mají zájem. Když občan uhradí zdravotní pojištění a pak si připlatí z vlastních finančních prostředků za soukromé služby, máme stejný počet peněz ve státní kase, ale méně pacientů. Více peněz pro méně uživatelů znamená zlepšení služeb. Na druhé straně předání státní kliniky či nemocnice do soukromých rukou se nesmí dít tam, kde existuje pouze jedno zařízení – to by omezilo rozsah státní sítě a navíc, při neúspěchu soukromých majitelů by mohlo vést k likvidaci péče pro danou oblast.


Kateřina Klasnová

Rozhovor byl otištěn v časopisu Pražan, č. červen 2008