Ukradli mi zábradlí. Mladý neoholený tulák v kšiltovce odšrouboval tři metry dlouhé zábradlí na schodišti v prvním patře mého domu a nonšalantě s tím vyběhl ven. Vím, jak vypadá, mám záznam z kamery. Naše paní Martinová, která u nás pracuje již několik desítek let, ho viděla, ale než stačila vyběhnout, byl pryč. Asi týden před tím nám vykopali nouzová světla ze zdi a vzali si je. Máme natočených asi deset dalších případů, jak se různí „lepší členové“ naší společnosti snaží vniknout do kanceláří v budově. Nepracují sami – mnohokrát s nimi spolupracuje „hlídač“, většinou mladá dívka. To vše na Národní třídě, sto metrů od Národního divadla, nikoliv v zastrčené ulici.

Kdo z nás by zavolal policii? Asi nikdo. Abych policejním složkám úplně nekřivdil, takovéto případy se málo kdy vyšetří i ve městě, které funguje tak dobře, jak má. Ze všeho nejvíce je to obraz naší společnosti: nehorázná krádež, při které Vám někdo rozkope majetek v pravé poledne jen pro to, aby ukradl něco, co má hodnotu 100 Kč.

Problém se ale vrací k policii. Jednoduše řečeno, nejsou vidět. Ano, ráno hlídají vybrané přechody, aby děti dorazily do škol v pořádku. Jakmile odbije osmá, zmizí, a řidiči vesele ignorují chodce na přechodech, protože vědí, že je absolutně nikdo nekontroluje. Večer je vidím, jak sedí na náměstí ve Vagonu a vesele klábosí, zatímco dvacet metrů od nich se očividně dějí nepravosti. I tohle je dle mého názoru krádež – krádež našich peněz jako daňových poplatníků.

Neberte má slova, prosím, jako útok na policisty. Nemají to lehké a v určitých situacích přeci jen riskují život. Dle mého názoru neexistuje ani tak špatný policista, ale špatné vedení. Když vyrazí policie do ulic v rámci jimi vyhlášených preventivních akcí (např. „Kryštof“, akce kontrolující řidiče) a během akce zemře více řidičů, než kdy jindy, není něco v pořádku. Všichni jsme svědky toho, jak jedeme po dálnici, a kolem nás profrčí mladý frajer sto- osmdesátkou. Policie nikde, a pokud na něj narazí, frajer jim v rychlém vozu unikne a opět žádný trest. V jiných zemích, například v Anglii, nastane okamžité stíhání, do kterého se zapojí i helikoptéry. Ke každému výjezdu dorazí hlídka a celou akci sledují všechna média, včetně televize. Řidič je chycen a jde sedět.

Kdo u nás za to nese vinu? Myslím, že trochu všichni. Řidič-občan nectí zákon a policie, tedy strážci zákona, předpisy také nedodržují. Veřejnost vidí, že to nefunguje a rezignuje. Okrádáme jeden druhého, přejíždíme chodce na přechodech a jsme na špičce evropského žebříčku v počtu mrtvých na dálnicích. „Co já s tím udělám?“ ptáte se. Asi to nejhorší je, zůstat lhostejným, protože tím je jasné, že se nic nezmění. Tím jen okrádáme sami sebe.