Za pouhých pár měsíců převezme naše země předsednictví Evropské unie. Pro mnohé z vás je náš postoj k této roli přinejlepším zneklidňující. Dovolte, abych vám, jako český občan, sdělil několik informací.

Od našeho zrodu v roce 1918 se pravidelně pokoušíme o velké činy. V první světové válce cestovali naši legionáři tisíce kilometrů přes Sibiř, aby se vrátili domů. V roce 1938 jsme byli připraveni položit život za vlast a bojovat proti fašismu, vaše velmoci nás prodaly za falešný mír. Poté naši letci v Královském letectvu pomohli zachránit Anglii a doma byl proveden československými výsadkáři atentát na zastupujícího říšského protektora za cenu krvavé odvety. V roce 1968 jsme opět byli připraveni bojovat za svobodu, ale vy jste nám nepomohli.

V roce 1989 jsme konečně získali svobodu. Svoboda ale neznamená demokracii. Náš první prezident T.G.Masaryk řekl, že vznik skutečné demokracie trvá padesát let. Nejen, že se musí založit instituce, ale musí se obsadit správnými lidmi a správným myšlením. Určité vady minulosti musí doslova vymřít.

Nám nikdy nebylo dopřáno, abychom nad sebou vládli. Po roce 1918 nám to bylo dovoleno pouhých dvacet let. Dnes jsme při druhém pokusu stejně tak daleko, ale jsme na tom podstatně hůře. Naše elita a pocity jistoty byly vymazány, místo nich máme společnost, která je zatížená nejen komunistickými móresy, ale dějinami, které trestaly odvážnost. Naším reflexem bylo stáhnout se do sebe. Proto vynikáme ve sportu, kultuře a ve vědách – tam totiž jen tak nedosáhnou cizí. Stále se bojíme dávat něco za nic, principy jsou pro mnoho z nás prázdnotou. V Evropě máme největší počet ateistů a rozvodů. Jsme jedinou svobodnou zemí, která stále aktivně zákonně hájí jedinou komunistickou stranu, která se nezřekla své krvavé minulosti. Všudypřítomná korupce nám sice vadí, ale stejně jako se vším jiným říkáme: „Nic s tím neuděláme.“ Sedmdesát procent z nás vůbec nechodí volit.

Vladaři a velmoci pro nás nikdy neznamenali nic dobrého. Měli jsme jich hodně. Pokud nás někdo zachránil a mávali jsme jeho vlajkou, brzy jsme na to doplatili. Proto pohrdáme velmocemi a nadáváme na ně u našeho (velmi dobrého) piva, od starého Rakouska po Německo a Rusko. Dnes vyvolává Brusel podobné pocity v mnohých z nás. Je to další vzdálený vladař s pravidly, které nám Čechům nikdo pořádně nevysvětlil.

Dnes jsme jako devatenáctileté dítě, které vyrostlo bez vzoru dobrých rodičů. Při konfrontaci s úžasnou a obrovskou úlohou vést Evropu máme dvě možnosti – reagovat s pokorou a s odvahou - tedy jít opět proti tlaku našich nešťastných dějin - anebo stejně jako nezralé dítě, přehánět a blufovat. V rámci kampaně pro naše vedení EU vymysleli naši politici vícesmyslné heslo: my vám to „osladíme.“ Jak bravurní! Vždyť sami ani vůbec nevíme, co chceme. Jak bychom mohli? Jak jednoduché by bylo pro našeho premiéra, aby místo reklamy oznámil, že během předsednictví EU bude mít naše země tři cíle: první - druhý – třetí. Všem by se ulehčilo. On to bohužel nedovede – naše nezralá politika se stále určuje přes mocenské tlaky a nikoliv přes diskusi.

Snad nejlepším příkladem naší nezralosti je náš současný prezident Václav Klaus, který je nejen odchován komunismem, ale i postižen fatální dávkou narcismu. Potřeba být neustále ve středu pozornosti spojena s omezenou schopností uchopit komplikované problematiky přinutilo Klause vsadit na taktiku prosazování, že EU je od ďábla. Jeho nesmyslná tvrzení, např. že EU představuje stejnou hrozbu jako bývalý Sovětský svaz, rozzuřuje stále více lidí. Klausova odmítání protinázoru, populistické floskule a absence vize oslovuje stále menší část naší populace. Naším národním zájmem není zabalit se do české vlajky. Náš zájem je jinde – ve stabilní Evropě. Jako občan České republiky vás proto žádám, abyste pana Klause škrtli. V dějinách skončí v koši nejhorších polistopadových fenoménů. Připomínám, že je to naše vláda, nikoliv prezident, která určuje naši mezinárodní politiku, přičemž upozorňuji na její proevropský postoj a na rostoucí spolupráci dvou hlavních politických stran k přípravě vedení EU.

Uvedené informace by vám měly pomoci poznat, proč jako národ představujeme tolik protichůdných vlastností a určitou politickou schizofrenii. Jsme pro NATO, ale proti americkému radaru. Chceme být v Evropě, ale nechceme Euro. Cítíme tah budoucnosti, ale nedokážeme se zbavit tíhy minulosti.

Závěrem vás žádám, abyste nás nepodceňovali. V duši si totiž tiše uvědomujeme, co dovedeme a co ne. Jsme opatrní, ale dovedeme být velmi stateční. V poslední minutě, i přes vše, vždy dokážeme proniknout. Buďte k nám, prosím, velkorysí a spolupracujte s námi tak, abychom mohli poznat, co to je to skutečné partnerství. Věříme, že i vy si uvědomujete, že náš společný úspěch souvisí s tímto uznáním.

Martin Jan Stránský
lékař, vydavatel, občan České republiky
dopis byl rozeslán všem politikům v EU a tento týden bude otištěn v The Prague Post