Čeká nás rok plný změn. Pro naši zemi ta nejpodstatnější změna začala – poprvé v našich dějinách jsme páni nejen nad sebou, ale dokonce reprezentujeme celou svobodnou Evropu. Jsem přesvědčen, že to nejdůležitější, co si odneseme z našeho předsednictví, bude čisté prožití této zkušenosti. Co se týče našich politiků, nemohu si nevšimnout (alespoň když se mnou hovoří), že když odcestuje český politik do Bruselu, vrátí se „lepší“ (s výjimkou určitých hvězd jako Vladimír Železný a Jana Bobošíková, kteří si zaslouží kapitolu sami pro sebe). V Bruselu totiž poznají naši politici to, co u nás neexistuje – dialog na kultivovanější úrovni. Kéž by jim to vydrželo i v našem karnevalu.
Jak se na nás naše předsednictví podepíše z psychologického hlediska? Na jedné straně je to obrovská protiváha k naší historické minulosti, na druhé straně jsme stále tak cyničtí, že to mnohokrát brání v tom, abychom plně vytěžili vše, co se z pozitivních prožitků vytěžit dá. Vše stále komplikuje náš prezident, který se nedokáže chovat jinak, než jako dítě, jemuž když se nevyhoví, tak trucuje. Tentokrát bude Klaus bojkotovat náš gala večer k zahájení předsednictví v Národním divadle. Samozřejmě, že má právo na názor, ale na mezinárodní úrovni má prezident zastupovat národ, nikoliv sám sebe. (Naštěstí tam bude Václav Havel, a jak psali Lidové noviny, zbytek světa si ani nevšimne, že Havel už není naším prezidentem). Připomeňme si, že si Klaus sedmnáctého listopadu nenašel čas ani na kratičkou návštěvu pomníku na Národní. Vyhrál volby a zbytek je mu jedno. Přes nekontrolovatelnou touhu být vždy v médiích a přes vlastní návrhy, které vždy budou pouze negující a rozdělující, bude nadále přispívat Klaus k české malosti a schizofrenii a tím zůstane největším škůdcem na české půdě pro rok 2009. Navíc v rámci napětí mezi Evropou a Ruskem, které tento rok kriticky naroste, nemůžeme očekávat žádné zásadní zastávání naší - evropské pozice od Klause, který je známý rusofil.
Pro svět bude nejdůležitější událostí roku 2009 inaugurace nového amerického prezidenta Baraka Obamy. I před deseti lety by byl černoch nepředstavitelný, dnes je realitou. Dvacátého ledna bude Obama skládat slib na stejné bibli, kterou používal prezident Abraham Lincoln, který osvobodil černochy před více než sto lety. Nicméně, obrovský symbolismus, který Obamova výhra reprezentuje, postupně ustoupí vůči potřebě rychlých praktických kroků. Prezidenti totiž nemohou zůstávat pouze charismatičtí či pouze disidentští, ale musí konstruktivně řešit problémy. Na tom závisí jejich skutečný vliv, moc a hodnocení dějin.
Nedělejme si iluze. Obama bude především prezidentem pro Ameriku a bude se soustředit na řešení americké ekonomické krize. Je pravdou, že její řešení bude mít dopad i u nás, ale pro nás bude rok 2009 rokem řešení domácích problémů, nejen v naší zemi, ale i v naší domácnosti. Politika a politici zůstanou na úrovni laciné televizní komedie, ale více lidí bude zajímat, proč náměstek starosty žije v honosné vile nebo proč naše dálnice stojí mnohonásobně více než v Německu. Stejně tak překročí naši toleranci vejšplechty kolem určitých politických subjektů, které se nedokážou konat jinak, např. KDU-ČSL, která si vůbec nezaslouží být ve vládě. Věřím a doufám, že se lépe rozpoznají pouze manipulující populistické kroky jako nesmyslné stornování třicetikorunového zdravotnického poplatku ČSSD. Poplatek za cenu jízdenky v podstatě nikomu neublížil, ale podstatně zlepšil kvalitu zdravotnických služeb, pro některé nemocnice až rozhodujícím způsobem. Proto se nyní proti jeho zrušení bouří nejen oni, ale i Česká lékařská komora.
Myslím si, že rok 2009 bude rok, ve kterém lidé sami začnou více konfrontovat, nejen mezi sebou, ale i sami se sebou. Ve své podstatě budou odpovědi na veškeré možné spory souviset s tím, jestli budou cítit, že mají osud ve vlastních rukách. To, jak se k sobě navzájem chováme, bude mít postupně větší váhu. Naše každodenní jednání souvisí s občanskou kulturou a politikou. Od klubové anebo družstevní schůze až k hlasovací urně, je to vlastně jedno kontinuum. Hlasy a tlak rozhodují. Když se podíváme na minulé krajské volby, sedmdesát procent voličů zůstalo doma, zatímco třicet procent nespokojených šlo volit. Jistěže máme „právo nevolit“ a ponechat hlas jiným. Co ale dává nevoličům právo si stěžovat?
Přeji nám všem, aby nás tento rok na svém sklonku našel v lepším stavu než v tom, ve kterém se nacházíme dnes. A nenechme si vše líbit.

Článek bude otištěn v příštím čísle časopisu Pražan