Po přečtení názvu tohoto článku se zajisté každému z nás vybaví postava agresivního, případně vraždícího schizofrenika, mnohokrát použitá v béčkových filmech hollywoodské produkce.

Sugestivní filmový obraz nebezpečného a nevypočitatelně reagujícího schizofrenika doplňují mediální zprávy o tom, jak pacient trpící schizofrenií někoho bezdůvodně napadl. Kdyby se stejného činu dopustil člověk s jiným typem handicapu (smyslovým, fyzickým), nejspíš by této informaci nikdo nevěnoval pozornost.

Působí to dojmem, že cokoliv je spojováno s pojmem „schizofrenie“ je více „sexy“ pro režiséry filmů i autory mediálních zpráv než činy spáchané jinak postiženými lidmi či lidmi zcela zdravými. Přitom je prokázáno, že lidé se schizofrenní poruchou se dopouštějí kriminálních činů statisticky významně v menší míře, než lidé zdraví. Jestliže se schizofrenní jedinec dopustí agresivního chování, tak se většinou jedná o tzv. auto-agresi (pokus o sebevraždu nebo dokonanou sebevraždu) než o agresi vůči okolí. Schizofrenní jedinec se chová většinou agresivně vlivem psychotických příznaků (bludy, halucinace) a po odeznění těchto příznaků a uvědomění si svého chování, bývá hluboce nešťasten.

Nabízí se otázka, zda by těmto nešťastným činům nešlo předcházet systematičtější péčí o potenciální agresory. Nepochybně lze rychleji a aktivněji reagovat na signály z okolí nemocného (příbuzní, sousedi). Systém psychiatrické péče by měl umožňovat aktivněji a asertivněji kontaktovat lidi jevící známky zhoršení psychického stavu v jejich domácím nebo pracovním prostředí. A samozřejmě obrovskou roli hraje edukace o možných projevech psychických onemocnění a o tom, jak na ně reagovat. Vzdělávána by měla být jak široká veřejnost, tak vybrané skupiny profesionálů (praktičtí lékaři, učitelé – především středoškolští, příslušníci policie, atd.). Doufejme, že připravovaná reforma psychiatrické péče půjde tímto směrem.