Agrese v rodině se může přidat k dalším faktorům (dědičné vlohy, stresové situace, experimentování s drogami, atd.), které v souhrnu vedou k propuknutí duševní choroby.

Uvádí se, že 40 procent pacientů se schizofrenní psychózou bylo v minulosti vystaveno nějaké formě agrese. Agrese může mít různé podoby, může jít o zneužívání nějakou blízkou osobou a to buď to faktické zneužívání, mám pár takových pacientů, nebo o jemnější formy psychologického zneužívání. Pod pojem agrese by se do jisté míry dalo zahrnout i to, co se v mnoha rodinách odehrává mezi rodiči. Mnoho našich pacientů přichází z rozvedených rodin. Rozvodu předcházely někdy několikaleté šarvátky mezi rodiči, dítě je používáno jako zbraň jedním nebo druhým rodičem, pendluje mezi nimi a neví si s tím rady.

Tohle zažil i můj pacient Jaroslav. Jeho rodiče jsou rozvedení. Jarda bydlí s mámou v přízemí čtyřpatrového domu. Nahoře v podkrovní bydlel Jardův otec, ale pak přenechal podkrovní byt svému strýci, který se tam nastěhoval se synem. Je to začarovaný dům, jednu ideální polovinu vlastní máma a druhou strýc. Celé je to strašně komplikované, jde o majetek, Jarda má také na něco nárok, ale není jasné na co vlastně. Je do těch vztahů podivně zaklíněn, bydlí v jednom pokoji se samostatným vchodem, u kterého je také WC, ale koupat se musí chodit k mámě do jejího bytu. Tam jsou umístěny i jističe a měřicí přístroje pro celý dům. Máma Jardu přinutila pod hrozbou, že vypne teplo a elektřinu, aby podal trestní oznámení na svého otce kvůli výživnému, aby na něj platil pětadvacet tisíc.

Všechny dávky, které Jarda dostává, invalidní důchod, příspěvek na péči a příspěvek na bydlení, má pod kontrolou matka a Jardovi dává 200 korun na den. Navíc se snaží zbavit Jaroslava svéprávnosti, jde o majetek, o ten dům, a tlačí také na mě, abych s tím u soudu souhlasil. Když jsem odmítl, podala na mě stížnost. Jde o poměrně vysoce postavenou dámu, která ale v minulosti několik let nepracovala a věnovala se jen psaní kverulantských dopisů. Zažalovala i Jardu, že zničil majetek v hodnotě sto tisíc, protože před několika lety, když měl ataku psychózy, vyházel z okna ve čtvrtém patře všechny věci, které dostal od rodičů, včetně kola za čtyřicet tisíc. Jarda je intelektuál, který si čte Heideggera. Chce mít klid a máma mu neustále nadává, vtahuje do sporů s otcem a sráží jeho sebevědomí jak může. Z toho aby se jeden nezbláznil.

Dalším pacientem, jehož problémy souvisejí s agresí v rodině, je Michal. Dostal se k nám do Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov po propuštění z Bohnic, kde byl hospitalizovaný pro nespavost, toulavost a verbální agresivitu především vůči otci. Jeho otec je litevský lékař. Před lety přijel do Čech, založil zde úspěšnou firmu a přiměl manželku, dceru a syna, aby se přistěhovali za ním. Rodinu drží pevně v rukou. Vymanit se mu dokázala pouze dcera, která si našla partnera a odjela s ním do ciziny. Diktátorskými sklony hlavy rodiny trpí i Michalova matka, ale především pětadvacetiletý Michal.

Otec chce mít z Michala vysokoškoláka, přestože Michal kvůli studijním problémům (a také jazykové bariéře) vystřídal několik středních škol a nejraději by pracoval jako kuchař. Michal mi na rovinu řekl, že na vysokou školu nemá, že se nedokázal soustředit, ani když byl v normálním stavu. Když ke mně přišel poprvé po propuštění z Bohnic, tak stále chodil po místnosti, takový neklid stále v sobě měl. Michalův otec odmítá přijmout to, že by Michal byl nemocný, když byl hospitalizovaný, prý mu jenom selhaly nervy, je prý vynikající, super inteligentní, na vysokou školu má, je vlastně zdravý. Drezíroval ho, každé ráno vtrhl do jeho pokoje a zavelel ´vstávat a cvičit´. Otec rozhoduje o všem. Třeba pojedeme na víkend do Londýna a vláčel ho po Londýně, po památkách, ačkoliv Michalovi to bylo šumák.

Michal se potřebuje zbavit otcovy kurately a já se ho snažím posílit k tomu, aby se v některých věcech dokázal otci vzepřít. Jako každý mladý člověk se musí separovat od rodičů, aby našel sám sebe a mohl s rodiči navázat vztah jako svéprávné individuum. Jde o složitý proces, kterým každý z nás musel projít, u psychotických pacientů to může být hodně náročné, někdy nemožné. Brání tomu symbiotická vazba, nejčastěji mezi synem a mámou, kvůli které proces separace a individuace nemůže proběhnout. Michal se už otci vzpírá, odmítl ranní rozcvičky, diskutuje o vysoké škole, raději by se něčemu vyučil, ale otcův tlak je opravdu veliký. V Michalovi roste napětí, objevují se stejné příznaky, jako při první hospitalizaci, nadává na celý svět, ´jsou to hajzlové´ a za vším vidí otce. Nedávno mi volal, abych otce nechal hospitalizovat, že otec je černokněžník, že na maturitním plese Michala na dálku ovlivňoval nějakým přístrojem. Otec ho sice ovlivňuje, ale tohle už bylo psychoticky zpracované.