Má aféra Copygate oběť nebo vítěze?
Ve své disertační práci o ústavním vývoji v USA a EU k získání doktorského titulu na Univerzitě v bavorském Bayreuthu opisoval obsáhlé pasáže z internetu, zdroje necitoval. Své pochybení přiznal, bylo ale prý nevědomé s ohledem na stres v rodině i v zaměstnání a sedmileté sepisování práce, při kterém v ní sám ztratil orientaci. A právě to byla podle mě jeho největší chyba – jak mají Němci věřit tomu, že u dlouhodobých vládních projektů, jakým je například aktuálně obsáhlá a zásadní reforma německé armády, ví, co přesně dělá a o čem rozhoduje?
Německá kancléřka Merkelová se ministra, který už nesmí užívat svůj doktorský titul, v posledních dnech opakovaně zastala. Média sice píší, že je jeho rezignace nečekaná, ale podle mě se v Německu očekávala. Už proto, že jde o standardní civilizovanou demokratickou společnost, ve které politici vědí, co je zodpovědné chování. A také proto, že Němci mají větší odstup od privátní sféry politiků a více jim záleží na jejich skutečných činech, na plnění volebních slibů a pracovitosti. A právě zu Guttenberg patří k těm, kterým z hlediska jeho působení v politice skoro není co vytknout. O tom svědčí i fakt, že ministrova popularita a solidarita lidí s ním po vypuknutí aféry vzrostla.
(foto: rbb.de)
Ministr neodstoupil kvůli tlaku veřejnosti, tedy voličů, ale na tlak několika tisíc akademiků a desítek politických oponentů, kvůli studu německé ministryně školství a kvůli tomu, že tento tlak strhával mediální pozornost pouze na jeho osobu a mohl poškodit armádní reformu. Prohlásil, že „byl připraven bojovat, ale teď došel na pokraj svých sil“. Podle mě je to ale momentální situace. Němci schopným politikům umějí odpouštět, v minulosti třeba mnichovskému politikovi Franzovi Josefovi Straussovi. O zu Guttenbergovi, dosud zvažovaném německém kandidátovi na příštího kancléře, tedy Evropa podle mě ještě uslyší…