"Odberlíňování" v okurkové sezóně
V ten den to vypadalo, že pochází ze salátových okurek, to se ale během pár posledních hodin a dnů změnilo, takže teď možná z fazolí? Snad na všech rozhlasových stanicích znělo, jak nemocnicím v Hamburku a Brémách dochází krevní zásoby, jak umírají lidé a jak dávají lékaři jasně najevo, že další životy několika stovek pacientů visí jen na vlásku. V kantýně vydavatelství Axel Springer, kam jsem v Berlíně chodíval pravidelně na obědy, už byly tou dobou tradičně bohaté salátové bary několik dní preventivně prázdné. Mezi lidmi byl při mém odjezdu z Německa cítit strach. Blížil jsem se ku Praze a ledva jsem naladil české rádio, dozvěděl jsem se, že český prezident zprávy o smrtícím viru považuje za „uměle vytvořený cirkus“. Protože přece jen pocházím z Čech, věděl jsem, že nejde o nevydařený žert, ale o tvrdou českou realitu. Nevěřil jsem svým uším a říkal si, jestli nemám své auto zase otočit. Ale dobře jsem věděl, že nemohu…
Následující půlrok strávím v Praze a tak je na čase uzavřít „Berlínský deník“. Vlastně to byl občasník, zejména kvůli nedostatku času a různým povinnostem jsem se snažil alespoň jednou za čas přibližovat jeho čtenářům zajímavosti z mého každodenního života v Německu. Po multikulturním životě na Sprévě se mi bude stýskat, i když mi samotné město až tak nepřirostlo k srdci. Bylo pro mě příliš veliké, nepřehledné a neútulné. Spletitá směs fascinující moderní architektury někdy bere dech, ale zatím ji chybí genius loci. Ten z mnoha částí Berlína s koncem druhé světové války vymizel… Zato naprostá tolerantnost, otevřenost a volnost, kterou člověk vnímá na každém rohu, je neopakovatelná. V Berlíně může být každý tím, kým se cítí a kým chce být. Ale je toho víc, po čem se mi bude stýskat. Už teď mi chybí berlínské pekárny a čerstvé sendviče, čistý vzduch díky častému větru a berlínská doprava na kole – město je dokonalou „plackou“ a cyklisté mají téměř všude své stezky, cyklistické semafory a také absolutní přednost v dopravě. Postrádat budu také berlínská jezera a zelené plochy ve městě. V Berlíně nejsou časté dopravní zácpy, v metru nenarazíte na davy lidí, můžete tam volně dýchat. Na západní Evropu relativně levné, zato na německé poměry chudé město nabízí vše, co se na evropskou metropoli sluší a patří, ale bez stresu, a to mi imponovalo. A na občas nalezené a zneškodňované nevybuchlé válečné bomby jsem si po čase zvykl…
Už teď je mi smutno po mých přátelích, které jsem si v Berlíně za čtyři roky našel. Nejenom během práce, která byla více než pestrá. A pozitivní! Coby patriot jsem se s mým skvělým týmem snažil o šíření pozitivního obrazu České republiky v Německu a chtěl jsem, aby tomu tak bylo v co nejvíce spolkových zemích. Od října 2007 do června 2011 jsme v Českém centru připravili 555 akcí pro 296 400 návštěvníků, z toho 119krát mimo Berlín. Ne vždy se všechno povedlo, ale z chyb se člověk učí. Byly to velmi aktivní a zajímavé čtyři roky života v pohybu – byl jsem totiž velmi často v různých částech Německa na cestách.
Bude se mi stýskat po disciplíně německých řidičů, dokonalému servisu společnosti Lufthansa a vzájemnému respektu a slušnosti lidí kolem mě. Naopak s radostí zapomenu na věčnou krizi rychlovlaků S-Bahn, každotýdenní stávky zaměstnanců snad všech berlínských institucí či na zpoždění německých vlaků a katastrofální servis reklamačního oddělení společností Německé dráhy a německé divize O2. Ale to jsou výjimky – marná sláva, německá preciznost a solidnost je opravdu unikátní a maximálně mi vyhovuje. Inu můj německý prapůvod se nezapře…
Berlín zůstává v mé mysli. Budu se do něj vracet a určitě se mu čas od času budu dál věnovat v mých reportážích pro Český rozhlas 3 Vltavu či v jiných souvislostech, protože i já „mám stále ještě v Berlíně svůj kufr…,“ jak si prozpěvuje každý, kdo Berlínu přivykl.
Also tschüss und danke für die aufregende Zeit!