Next zastávka?! Pomoz si yourself!
Na letiště Ruzyně jezdím často a občas i autobusem číslo 100 z pražského Zličína. Má poslední cesta v sobotu nebyla moc praktická.
Prázdniny jsou v plném proudu, do Prahy létají tisíce turistů a české rodiny míří k moři. Víkend patří v letních měsících v letecké dopravě k frekventovaným dnům a tak není divu, že jsem v sobotu dopoledne nechtěl ušetřit za drahé taxi na letiště jako jediný. Na Zličíně mě však čekalo nemilé překvapení – zjistil jsem, že interval autobusu číslo 100 je v sobotu a neděli během prázdnin delší než obvykle: je půlhodinový! Na autobus jsem čekal 27 minut.
Stejně tak čekalo na tuto linku několik desítek dalších cestujících – české rodiny s dětmi a řada turistů. Ti zastávku hledali dost těžce, protože není označena dobře viditelným nápisem, ačkoli se dá předpokládat, že na letiště jezdí převážně cizinci, kteří českým nápisům nerozumějí.
Přitom autobus, který nás pak na letiště vezl, stál naproti nám na parkovišti plných 25 minut. Řidič si četl noviny. Zastávka se plnila a všichni jsme pozorovali, jak kolem nás v desetiminutových intervalech odjíždí poloprázdné autobusy k nákupnímu centru a obchodnímu domu Ikea. Proč mají v letních měsících tyto autobusy desetiminutový a autobusy na letiště půlhodinový interval, tomu nerozumím. A myslím, že stejně tak tomu nerozumějí všichni ti, kteří se se mnou v naprosto přecpaném autobuse tísnili – samozřejmě i vzhledem ke všem zavazadlům, která si na svou cestu vzali.
Pro cizince se závěr cesty autobusem stal dobrodružstvím – nevěděli totiž, kde vystoupit. Letiště má tři terminály, ale jak poznat ten správný? Těžko, když nemluvíte česky. Hlášení zastávek totiž v angličtině upozorní na tu příští slovy NEXT STOP, ale číslo terminálu už zazní v češtině: NEXT STOP TERMINÁL JEDNA. Většina cizinců samozřejmě číslovkám „jedna, dva, tři“ nerozumí, takže jsou nervózní, neví, kde vystoupit, a tlačí se přes obsazený autobus ke dveřím v nepravou chvíli.
Dost nehezký zážitek! A špatná vizitka Dopravního podniku hlavního města Prahy, ve kterém zase jednou někdo nemyslel hlavou…