Od devianta pro všechny "Hájky" a spol.
Osobně o takovou lásku nestojím! Přemýšlím, jestli mi ji Petr Hájek v roce 2003, kdy jsem pod ním po vypršení mandátu Václava Havla musel pracovat v tiskovém oddělení prezidentské kanceláře v průběhu mé výpovědní doby měsíc a půl, prokazoval tím, že mi zásadně nepodával ruku, anebo že mi „doporučoval“ při dvou zahraničních cestách sednout si do poslední řady sedaček prezidentského speciálu, abych nebyl na očích a „nedráždil“ svou přítomností pana prezidenta. Přitom na mé účasti na cestách trval - inu mé know-how a sedmiletá praxe z tiskového oddělení KPR během mandátu pana Václava Havla se hodily…
Jak může cítit lásku k takovému člověku jako já, když „patřím ke všem lidem“ a když jsem podle jeho slov „deviant s chorobou duše, co se neosvědčil v boží zkoušce pokušení a hříšně procházím životem“?
Nestačím se divit, co se v posledních hodinách dočítám na internetu, jaká slova padají z úst nejen Petra Hájka, ale i politiků. Přesto myslím, že je dobře, že taková debata v souvislosti s pochodem gayů a leseb v Praze nastala. Aspoň si každý udělá názor na to, kdo je jakým politikem a kdo odděluje své politické aktivity a osobní postoje, což je podle mě nepřijatelné. Proč je tolerance pana primátora vůči gayům a lesbám a jejich pochodu jako osobní postoj v pořádku a proč jeho oficiální záštita už v pořádku není? Připomíná mi to můj veřejný coming-out v Lidových novinách 9. září 2000. Tehdy mě řada politiků a vysokých státních úředníků při akcích na Pražském hradě soukromě ujišťovala, že mi fandí, ale že to veřejně říci nemohou. Škoda, že je v Čechách takových strašpytlů tolik.
Panu primátorovi děkuji za jeho postoj a za jeho odvahu jej nezměnit. Pochody hrdosti gayů a leseb jsem zažil v Sydney a v Berlíně. I když nepatřím a nebudu patřit k jejich účastníkům, a to ani v Praze, mají jeho účastníci mé přirozené sympatie. Už proto, že rozproudí tolik potřebnou debatu o právech a životě gayů a leseb. I přes roztodivný pochod to může být život spořádaný a hodnotný!