Adventní… aneb když se ztratí pět kocourů!
Jedním ztraceným byl „náš“ kocour Engel. Říkali jsme mu tak, protože byl žíhaný a na zádech měl černý flíček ve tvaru anděla (Engel). Náš vlastně nebyl, našel si k nám cestu. Rád se toulal a mysleli jsme si, že nikomu nepatří. Občas u nás zůstal přes noc, někdy u nás odpočíval. Na jeho přítomnost každý třetí či nejpozději čtvrtý den jsme si lehce zvykli, Engel byl klidný a přítulný společník.
Dostával samozřejmě něco na zub, postupem času jsme mu pořídili koutek s pelíškem a miskou plnou granulí u vchodu do domu tak, aby mohl přijít kdykoli. Nechali jsme ho i očkovat, veterinářku jsme zavolali k nám domů, abychom ho nestresovali návštěvou ordinace.
A pak jednou nepřišel, ani třetí a ani čtvrtý den. U toulavého kocoura nic neobvyklého, říkali jsme si čtvrtý a pátý den. Šestý den jsme znervózněli, svěřil jsem se naší sousedce – spolehlivé „kronikářce“ všeho, co se ve vesnici stane. A ta mi pověděla, že nejsme první, kdo postrádá kočku. Už čtyři rodiny smutní, protože jejich kočka nepřišla pár dní domů. To mě samozřejmě vystrašilo – co když někdo v naší vesnici krade kočky? Anebo ještě něco horšího?
Ten den jsem se rozhodl projít celou vesnici a Engela hledat. Když jsem tak chodil sem a tam a kvečeru si svítil s baterkou v ruce, nebyl jsem sám. Přidali se další hledající – kocourů Mikeyho, Gera a Mitziho. Dali jsme se do řeči. A kupodivu jsme zjistili, že námi hledaní kocouři mají podobný popis. A rozhodli jsme se, že na náves na místní hospodu vylepíme jejich fotku. Engela jsme si kdysi vyfotili a ten nápad se mi zdál dobrý. Když jsem fotku vyvěšoval spolu s ostatními, nestačil jsem se divit – všichni kocouři byli dost podobní – vlastně identičtí. Všichni jsme hledali jednoho a toho samého kocoura.
Náš příběh má happy end – do hospody chodí veterinář z ordinace ve vedlejší vísce a ten nás všechny uklidnil. Engel aneb Mikey, Gero a Mitzi byl u něj v ordinaci. Porazilo ho auto, ale naštěstí mu poranilo jen nohu. Řidič ho odvezl do jeho ordinace, kde se kurýroval.
Engel byl zkrátka doma u více rodin. Každá si myslela, že je jeho opatrovnicí, u každé měl své jméno a svůj pelíšek. A tak tomu také zůstalo po jeho uzdravení. Není to krásný příběh?
To vše se událo během loňského adventu a o tom letošním na Engela často myslím. Jsme už totiž o pár vesnic dál, v Ehrendingen. Ale daří se mu dobře, tak máme ten letošní advent o poznání klidnější!
Hezké Vánoce!