Adventní čas mám rád. Každý rok se těším na to, jak jednou budu mít nakoupeny dárky už v listopadu, jak budu mít vánočně nazdoben byt a budu si užívat adventní pohody. No a každý rok na začátku prosince zjistím, že nic nestíhám a že advent je paradoxně jedním z mých nejhektičtějších období celého roku.



Letos prožívám adventní čas v Berlíně. A úplně stejně hekticky. Ale pravda je, že jsem jím zasažen víc než v Praze. Rozlehlost německé metropole dává prostor pro padesát vánočních trhů, které prostě nemůžete minout. Zejména ten na Gendarmenmarktu je pohádkový.



Bulvár Unter den Linden působí jak křišťálově ledové kluziště, kolem kterého září desítky nasvícených stromků. Lidé pijí svařené víno a nakupují a nakupují a nakupují. Obchodní třída Friedrichstrasse plná svítících vloček je přeplněna nákupními taškami všech barev v rukách Berlíňanů i turistů. Každý z nich zabírá díky objemu tašek po obou stranách těla skoro celou ulici. Ano, i takový je advent, ryze komerční.

Berlínský advent jsem okořenil českou vánoční pohádkou - do Berlína přiletěl Anděl Páně. A to doslova – filmová kopie pohádky České televize a režiséra Jiřího Stracha, kterou České centrum v Berlíně nabídlo návštěvníkům jednoho kina německé metropole a jednoho v Postupimi. Měl jsem pocit, že vánoční pohádka v adventní době zabere. Do Berlína přijel i Jiří Strach, aby s publikem po projekcích pohádky diskutoval.

Ivan Trojan byl roztomile komický a dobrotivý Anděl Petronel, Jiří Bartoška působil „gottovsky“ a Jiří Dvořák jako poťouchlý čert nezklamal. Vánoční romantika zapůsobila. Alespoň čeští krajané v sále kina, převážně emigranti, to říkali, smáli se a bavili.

U německého publika tomu bylo přece jen jinak – občas smích, občas rozpaky. Ze sálu neodešli, ale bylo cítit, že ne všemu rozumí. A následná debata s diváky to potvrdila – režisér Strach vysvětloval hlavně ironické scény a odpovídal na dotazy směrované na reakce katolické církve. Lehkost pohádky se vytratila. Proč? Odpověď nám dal jeden z diváků – „český“ čert je švejkovský, zatímco ten „německý“ čert faustovský. A navíc – cizojazyčné titulky nedokáží vždy přesně vyjádřit jadrnou a hovorovou „čertovskou“ češtinu.

Inu, jsme sice v jednotné Evropě, ale růzností je mezi námi stále víc než dost. A to je dobře, neboť o to je náš život pestřejší a barevnější. Tak ať je i ten nový osmičkový rok pestrobarevný a úspěšný. A ať mu předchází klidné a pohodové vánoční svátky!