S.O.S. pro svět kutilů nebo umělecké poklady?
Možná ale ne všichni vědí, že tento čilý, dnes pětasedmdesátiletý obchodník dlouhá léta investoval do vlastní umělecké sbírky moderního, především rakouského umění, a v roce 1999 pro ni založil Essl Muzeum v Dolních Rakousích.
Po pádu Železné opony zaznamenal BAUMAX velký úspěch na trzích ve střední a východní Evropě. Do Československa vstoupil v roce 1992. Dnes má 158 filiálek v devíti zemích, z toho 65 v Rakousku. Pro firmu pracují desetitisíce zaměstnanců a jejich pozice jsou dnes v ohrožení. BAUMAX stojí na pokraji krachu. Hlavním důvodem jsou údajně východoevropské obchodní trhy, zejména v Rumunsku a Bulharsku, kde lidé nevydělávají tolik, aby mohli ve volném čase opravovat a budovat své byty a domy. Potápějící loď mají zachránit umělecká díla, která Essl se svou ženou Agnes během posledních třiceti let zakoupil.
(manželé Esslovi na portrétu Mischa Nawrata Alex Katze, Essl Museum Klosterneuburg)
Mezi sedmi tisíci výtvarnými díly jsou převážně malby a grafiky současných rakouských umělců. Nechybějí ani fotografie, sochy a objekty z druhé poloviny 20. století. Mezi autory jsou zvučná jména, například Oskar Kokoschka, Elke Krystufek, Hermann Nitsch, Georg Baselitz, Markus Oehlen či Franz West. Všechny tyto umělecké poklady mapující rakouské, resp. evropské současné umění jsou na prodej.
Ještě počátkem roku muzeum oslavilo 15. výročí své existence a mezi gratulanty nechyběli poklony skládající politici ani významné osobnosti z celého Rakouska. Teď se ale řada z nich k manželům Esslovým otáčí zády. Ti totiž požádali rakouskou vládu, aby sbírku odkoupila jako celek za 86 milionů eur. Tato částka je pro BAUMAX životně důležitá, stejně jako prodej budovy, ve které muzeum sídlí.
To rozpoutalo vášnivou debatu – má Rakouská republika za peníze daňových poplatníků zachraňovat soukromou firmu? Samozřejmě že umělecká hodnota a kurátorská preciznost sbírky jsou pádným argumentem pro její zachování jako celku, ovšem zástupci vídeňských i spolkových muzeí a galerií, nemajíc peněz nazbyt a ročně zaznamenávajíc úbytek dotací, nadšeni nejsou.
Pokud se vláda rozhodne sbírku odkoupit, učiní velmi zásadní a precedentní krok. A bude stát před otázkou, kam díla umístí. Ale možná, že by mohl zachráněný BAUMAX s pomocí dobrovolných kutilů pro sbírku postavit nějaký vhodný umělecký příbytek…