Proč se někteří bojí přiznat barvu?

Volba prezidenta v Rakousku je velmi napínavá. Už za pár dnů občané alpské země rozhodnou, zda úřad hlavy státu svěří do rukou Alexandra Van der Bellena (Zelení) nebo Norberta Hofera (FPÖ). Velmi protichůdní kandidáti reprezentují politické strany, které rakouskou společnost rozdělují do dvou odlišných názorových proudů. Uprchlická krize v Evropě hraje v debatách obou prezidentských kandidátů podstatnou roli.



Nechci rozebírat jejich názory, na internetu se dají najít stovky prohlášení, rozhovorů, projevů i debat. Mé sympatie (v roli pozorovatele) má proevropský charismatický politik a vědec Alexander Van der Bellen. Zajímavé je, že ti z mých rakouských přátel, kolegů, sousedů i lidí kolem mě na kulturních či společenských akcích, kteří mu svůj hlas dají, se za to nestydí. Ale u těch, kteří budou volit protievropského pravicového populistu Hofera, je tomu jinak.

Pro rakouská média je samozřejmě v těchto dnech prezidentská volba jedním z nejdůležitějších témat. A tak oslovují významné osobnosti napříč společností, žádají je o jejich názor a zjišťují, koho budou volit, aby nerozhodnutým voličům pomohla v jejich přemítání. Odborná veřejnost sleduje, jak velký mediální prostor kandidáti mají, a pře se o něj. Kupříkladu týdeník News, který volbě hlavy státu věnoval podstatnou část svého prvního květnového vydání, byl kritizován za tendenčnost. Redakce se ale brání: při přípravě podkladů pro zveřejněný materiál oslovili redaktoři významné osobnosti ze všech spolkových zemí, ale jen 5 z nich bylo ochotno veřejně přiznat, že budou volit Hofera. Van der Bellena uvedlo 31 dotazovaných. Vyváženost článku redakce doladila tím, že uveřejnila rozhovor s mladou voličkou, která byla dříve sympatizantkou strany Zelených a nyní bude volit za FPÖ Hofera. Podobnou zkušenost při průzkumu veřejného mínění učinil například i rakouský veřejnoprávní rozhlas ORF.

Proč se asi bojí lidé přiznat, že má radikální politik jejich sympatie? Bude to hrát v nadcházející nedělní prezidentské volbě v Rakousku podstatnou roli? Dá se tedy vůbec věřit předběžným průzkumům veřejného mínění?!