Představte si, že byste se v Praze probudili do dne bez MHD. Autobusy, tramvaje a metro by nejezdily, jejich řidiči by stávkovali. Asi se shodneme na tom, že by Praha kolabovala už od ranních hodin. Proudy aut by zablokovaly silnice a jediným možným efektivním způsobem pohybu po české metropoli by byla pěší chůze.





Když jsem se nedávno probudil do takového dne v Berlíně, měl jsem pocit, že by bylo nejlepší pracovat z domova. To jsem nemohl, měl jsem důležitý termín ve středu města a odpoledne musel na letiště, jelikož jsem odlétal na služební cestu na severozápad Německa. Na pěší chůzi můžete v Berlíně ve všední den zapomenout. Vzdálenosti jsou tu díky rozloze města (35 km x 40 km). Nasedl jsem do auta a vyjel do ulic. A hrozil se kolon a zácp, které na mě čekají. Ale k mému údivu vypadal Berlín jako kdykoli jindy – ulice byly normálně průjezdné, chodníky na širokých bulvárech poloprázdné, jen cyklistů přibylo. Žádný kolaps se nekonal, ačkoli trvala stávka 39 hodin.



Zaměstnanci berlínského dopravního podniku BVG, kterých je asi 11 500 včetně řidičů, průvodčích a kontrolorů, žádají po jeho vedení zvýšení mzdy o 8 až 12 %. To však požadavek odmítá a nabízí postupné zvyšování platů do roku 2010 o 6 %. O stávce zaměstnanci BVG v únoru hlasovali a podpořilo ji 96,9 % z nich! Stále se s vedením nedohodli, mají stávkovou pohotovost a rozhodují o tom, který z následujících dnů svou práci opět zastaví. Ve hře je stávka od středy 5. března, která má trvat 10 dnů.

Po mé zkušenosti s předchozí stávkou už se jednoho dne, kdy bude berlínská MHD nepoužitelná, neobávám. Čím to, že Berlín nekolabuje? Opovědí je hned několik:

1. Řada Berlíňanů se v rámci německé disciplinovanosti na stávkový den připravuje – někdo si vezme dovolenou, někdo požádá o možnost pracovat z domova. Někteří se vzájemně domlouvají na svozu do kanceláří jedním autem. V Praze, kde ráno v kolonách sedí ve většině vozů jeden řidič, něco nemyslitelného…

2. V ulicích je více cyklistů než obvykle. Zdaleka ne o tolik více aut – to proto, že by je nebylo kam zaparkovat. A to Němci dobře vědí. S bicyklem je to jednodušší – projede a zaparkuje skoro všude a cyklostezky jsou po celém městě. O tom si mohou nechat Pražané jen zdát.

3. I o něco větší počet aut v ulicích Berlínu nevadí. Jeho široké bulváry prostě snesou víc než historické uličky centra české metropole. Ale zase, Praha je oproti Berlínu opravdu nádherná!

4. I když nejezdí metro, autobusy a tramvaje, BVG nechává v provozu tzv. S-Bahn, tedy rychlodráhu. V podstatě jde o rychlovlak, který jezdí po centrálním okruhu centra Berlína a do hustě obydlených předměstí. Umožňuje přesuny do všech částí města. Tedy jakýsi prstencový okruh, který tolik chybí pražskému metru.

5. Taxíky jsou v Berlíně cenově dostupnější než v Praze a projedou městem vcelku bez problémů rychle a pohodlně.

Pravdou ale je, že se vám přesuny po městě v den stávky o něco prodlouží. A turisti a návštěvníci města, kteří se v něm nevyznají, jsou bez metra bezradní. Proto tedy i zaměstnanci BVG vědí, že stávka má smysl. A desetidenní stávka je i pro mě velkým otazníkem...

Kdo ví, třeba jednou taková stávka ochromí i Prahu. Jenže - pro jakékoli požadavky - by se nejdřív musela zlepšit kvalita služeb pražského dopravního podniku. Ostatně, stačí si přečíst můj dřívější blog z Berlínského deníku: 3 x 100 = 330?!