Je těžké říct, čeho je tu víc – zda knížek nebo návštěvníků. Už poosmé jsem na knižním veletrhu ve Vídni.



Pyšní se dosavadním rekordem v počtu zemí, z nichž vystavovatelé pocházejí. Je jich 20, a to včetně Rakouska i České republiky. Na výstavišti má na ploše osmi tisíc metrů čtverečních svůj stánek 370 vystavovatelů nejenom z Rakouska, ale i z celé Evropy. Do Vídně se navíc sjelo ze všech koutů světa 400 spisovatelů.

Zájem o největší rakouský knižní festival doprovází nově i soustředěná pozornost na literaturu hostujících zemí. V tomto roce probíhá na výstavišti týden slovinské literatury se 14 autory, kteří do Vídně přijeli. Ve zvláštní programové sekci je také představena literatura v německém překladu mladých autorů a autorek z Albánie. Souvisí to s právě probíhajícím Rakousko-albánským rokem kultury.

Zatímco ten vůbec největší knižní veletrh ve Frankfurtu je každoročně v říjnu hlavně o businessu, v Lipsku jsou to především čtenáři, kteří na něj v březnu míří. Ten v rakouské metropoli je z nich nejmenší a nejmladší a je zaměřen na knižní svět jako takový. Stejně jako všude ve Vídni, i ve zdejších prostorách haly D na výstavišti není nikdo ve stresu. V několika kavárnách si můžete dát „melange“ a dortík, zajít si na čtení na jednu z literárních scén, anebo se pustit do poklidného rozhovoru s přítomnými…

… byl jsem svědkem anonymní debaty o životě spisovatelů, který není jednoduchý: „Uživit se psaním v dnešní Evropě zvládá málokdo. Ten komu se to daří, má (možná) dobrého agenta, ale hlavně nakladatele. Dostat se do edičních plánů a vědět, že mé knihy vychází u někoho, kdo v mou tvorbu věří a pod jehož křídly mohu psát, je základem úspěchu.“

Téma, které znělo v hale D často. Proč? Na německy mluvícím trhu je teď mezi nakladateli rušno. Když se mezinárodní mediální koncern Verlagsgruppe Georg von Holtzbrinck rozloučil s dlouholetou matadorkou, šéfkou nakladatelství Rowolht Barbarou Laugwitz, nepomohly protesty světově uznávaných autorů jako Elfride Jelinek a Daniel Kehlmann. Proč místo ztratila? Neusilovala jen o zisk, „svým“ autorům dávala volnou ruku a umožňovala vydávání knih s tématy, u kterých bylo jasné, že možná nebudou bestsellery, ale budou z hlediska stylu či tématu jedinečné. Věřila tomu, že si je čtenáři najdou… Aktuálně prožívají podobnou situaci třeba Daniel Glattauer nebo Arno Geiger spolu s dalšími 28 autory a autorkami. Šéfka jejich vídeňského nakladatelství Deuticke jde příští rok do důchodu a rakouská vydavatelská sekce se přesune pod centrální nakladatelství Zsolnay v rámci bavorského koncernu Hanser. Prý nejde o žádnou zásadní změnu – to si ale Rakušané nemyslí, alespoň podle veletržních kuloárů… Deuticke byl pro rakouské autory a jejich vlastní témata zázemím a jistotou.

Na všech knižních veletrzích v německy mluvících zemích si vždy říkám, jakou výhodu má němčina pro německy píšící autory, protože rozšiřuje trh čtenářů. Ale jak je vidět, stále je každý autor „doma“ hlavně mezi čtenáři ve své zemi…

foto: na stánku Českého centra, MK ČR a MZK Brno - Eugen Brikcius, Martin Krafl (copyright: M. Dermauw), 10.11.2019