Česko očima polského novináře představuje Němcům kniha Gottland, která už je několik týdnů na pultech knihkupectví v německy mluvících zemích.



Také u nás vyšla pod stejným názvem. Její autor, Marius Szczygieł, využil svých pobytů v Čechách k literární exkurzi do naší země. Jeho pohled na Čechy jako člověka „odjinud“ je neotřelý a nesmírně čtivý. V knize jsou představeny osudy slavných a známých Čechů (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová) i zajímavých osobností, o nichž se všeobecně moc neví (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci). V Polsku a Česku se kniha stala bestsellerem a získala řadu ocenění.

Před pár dny byl autor těchto reportáží v Berlíně a svou knihu tu osobně představil. Byl to zvláštní pocit, sedět mezi Němci a poslouchat Poláka, jak vypráví o Češích. Jeho postřehy byly trefné. Zajímavé bylo, že podle něj Poláci Čechům neimponují. Čechy vnímá jako silný, švejkovský národ, který dokáže přežít cokoli a bez velkých obětí. Obdivuje pivní kulturu, i když sám si dá raději sklenku moravského vína. Baví se tím, jak Češi stále pochybují a filosofují, jak na otázky nemají jasné odpovědi. Češtinu miluje od prvního okamžiku, kdy ji uslyšel. A taky se jí naučil, protože mluví-li česky, zažívá euforický pocit (což překladatelka na besedě přeložila jako „orgasmus“). Bylo by zajímavé konfrontovat jeho pohled na Čechy s pohledem německého novináře. Byl by stejný?

Marius Szczygieł by rád, aby na svou „literární pohlednici z Gottlandu“ nalákal Němce, kteří ještě v Čechách nebyli. Ti, co už k nám zavítali, se zase mohou o zemi Karla Gotta dozvědět něco víc. A pochopit, že je sexy, jak mi po besedě s polským novinářem řekl při sklence sektu jeden z jejích návštěvníků.

Kniha vyšla v Německu v nakladatelství Suhrkamp. Jeho zástupce si mi ten večer postěžoval, že v Německu se zatím tak úspěšně jako v sousedních zemích neprodává. Upřímně, moc mi to nepřekvapilo. Podle mě je na vině přebal knihy – jednak není graficky moc povedený, a pak název Gottland bez upřesňujícího podtitulu vyvolává jiné asociace, než je žádoucí. Koho takový titul osloví? Většinou starší Němce z bývalé NDR, kteří v ní hledají reportáže o Karlu Gottovi. Najdou v ní ale úplně něco jiného. Intelektuálové, pro které by reportáže z Čech mohly být zajímavé a inspirující, po knize s titulem Gottland asi těžko sáhnou…



Osobně ji vřele doporučuji, uvidíte, že ji nebudete chtít po přečtení pár řádků jen tak odložit!