Znělka letošního festivalu je vyloženě letní, což se do dnešního prosluněného třetího festivalového dne v Cottbusu, tedy Chotěbuzi hodilo. Na pobřeží Černého moře se ve festivalovém klipu prohání mladý pár a pohrává si s granátovými jablky, typickými pro tuto oblast východní Evropy. Já si na ně sice nepotrpím, ale naštěstí je nikdo návštěvníkům festivalu nenutí.





Místo granátových jablek přivezli filmaři od Černého moře do Chotěbuzi filmy z Ruska, Gruzie, Ukrajiny, Rumunska a Bulharska. Ale nejvíc pozornosti vyvolaly snímky z Turecka, které jsou na festivalu v jeho devatenáctileté historii vůbec poprvé. Ředitel festivalu Roland Rust hosty z Turecka na zahajovacím ceremoniálu veřejně oslovil v turečtině, což vyvolalo obdiv. Uvítací pozdrav mu přeložil jeho soused z berlínského Neukoellnu, kde žije. Hosté v sále se ale po turečtích filmařích ohlíželi marně, někam se vytratili. A ani já jsem jich zatím moc nepotkal.

Kolem sebe slyším kromě němčiny hlavně hodně ruštiny a bulharštiny. Pravda je, že mi to přijde přirozené, protože Černé moře mám díky zážitkům z dětství spojené právě s Bulharskem. Tak jsem dnes zvolil film bulharských autorů s názvem
KOZEL (2009, BG, 112 min.)
Je to příběh z hor, kde mladý a hrdý Bulhar živící se chovem koz žije tak, jak jeho rodina po dlouhá desetiletí – sám, bez civilizace a vlivu globalizované Evropy. Na jeho pozemku se nachází antický poklad, o kterém se dozví jeden americký profesor. A právě ten spolu se svou asistentkou jeho život naruší. Pod záminkou sociologického výzkumu se mu nastěhují na jeho pozemek, protože o pokladu chtějí získat co nejvíc informací, a vystaví ho tak konfrontaci s jiným způsobem života i myšlení. Nechybí ani love story - mezi asistentkou a starým mládencem samozřejmě. A proč je film o kozlovi? Protože tvrdohlavý kozel ve stádu svého tvrdohlavého chovatele celé dění komentuje, rádoby vtipně.

Divák se má asi smát, ale mně se to za dvě hodiny nepovedlo ani jednou. Spíš jsem měl chvílemi pocit, že dostávám přísnou přednášku o bulharské kultuře, historii i gastronomii. Na film až moc okatou. Ale na druhou stranu jsem u filmu vydržel: jednak díky jeho vizuální podobě, neboť se kameramanovi v horách povedlo zachytit jejich kouzlo, a pak byly ve filmu docela zajímavé muzikální kousky.

Ty zaujaly i ředitele festivalu Ronalda Rusta, se kterým jsem si dal navečer kávu. Měl dobrou náladu, protože festivalové projekce praskají ve švech. A sluníčko ho také potěšilo.

Dobrou náladu měl i mladý režisér Zaza Rusadze (1977) z Gruzie. Na festivalu dostal jednu z prvních cen "Objev", jako nejtalentovanější režisér černomořského regionu. Cena je dotována 4.000 euro. Je velmi sympatický a skromný, o to víc jsem měl radost, že cenu získal. Gratuluju Zazo!



Uvidíme, co přinese festivalový zítřek…