BERLINALE 2010 je minulostí. Festival se zapíše do historie rekordní návštěvností, velkým počtem filmů i kontroverzním udělením ceny za nejlepší režii Romanu Polanskému.



Na 400 snímků z 58 zemí světa se do berlínských kin doklouzalo po zledovatělých chodnících 282 000 diváků. Takovou návštěvnost filmový festival BERLINALE ve své šedesátileté historii nepamatuje. Letošní ročník se vyznačoval také tím, že ve většině filmů stál v popředí motiv rodiny. Ostatně nejen u toho nejúspěšnějšího, který si odnáší Zlatého medvěda: u tureckého snímku Med režiséra Semiha Kaplanoglua. Platí to i o českém snímku Kawasakiho růže, který mimo soutěž získal ekumenickou cenu a cenu filmových klubů.

Jako nejlepší režisér byl při závěrečném ceremoniálu Stříbrným medvědem oceněn Roman Polanski za politický thriller The Ghost Writer. Nejnovější film oscarového režiséra měl na BERLINALE světovou premiéru, které se však jeho tvůrce nemohl zúčastnit kvůli domácímu vězení ve Švýcarsku. Tam čeká na rozhodnutí o vydání do USA kvůli sexuálnímu deliktu ze 70. let. Ocenění vyvolalo kontroverzní reakci nejen u publika ceremoniálu, ale i mezi novináři a veřejností. Dá se říci, že doslova zastínilo úspěch ostatních oceněných.

Režisérův sexuální skandál byl na BERLINALE pro film tou nejlepší reklamou. Producenti se postarali o to, aby zdůraznili, za jak „těžkých“ podmínek byl film dokončen: "Roman pokračoval v práci na filmu i po svém zatčení a to prostřednictvím kurýrních balíčků. Ty mu ve vězení předával jeho švýcarský advokát," prozradil novinářům jeden z nich, Robert Benmussa. O úspěch bylo postaráno – na tiskovou konferenci k filmu byl takový nával, že se řada žurnalistů do sálu ani nedostala. A vstupenky na projekci filmu se prodávaly po internetu až za dvacetinásobnou pořizovací cenu.


(foto: AP)

Polanského film uspěl jako jediný z předem favorizovaných snímků. Jinak festival potvrdil svou pověst v tom, že na něm právě takové filmy většinou nevyhrávají. Porotě prý stačilo na dohadování deset sekund, aby se pro tento snímek rozhodla. Už takové vyjádření nevzbuzuje důvěru. Natož pak fakt, že se o něm obdivně vyjadřovali filmaři a herci, kteří na BERLINALE dorazili, už před jeho zhlédnutím. Všichni se shodovali v tom, jak výjimečným režisérem Roman Polanski je. A všichni zastávali názor, že to je to nejdůležitější… Jinými slovy – zapomeňme na to, že nějakým sexuálním deliktem porušil zákon.

O to víc se teď v Berlíně diskutuje o tom, zda cena pro režiséra není jen dalším způsobem, jak ho veřejně podpořit. Jak docílit jeho amnestie, jak omluvit jeho chování… Těžko říct, zda to byl záměr poroty. Do její mysli nevidím a film jsem ještě neviděl. Ale samotná skutečnost, že je pro někoho nezákonné chování omluvitelné obdivuhodnými pracovními úspěchy, je přece nepřijatelná. Nedotknutelnost filmových hvězd podle mě v tomto případě opravdu není na místě!