Zážitky z regionální politiky. Díl 1: První dojmy
Na zasedání zastupitelstva Středočeského kraje dne 18. listopadu 2016 jsem byl spolu s dalšími 10 kolegy zvolen radním. Je to zajímavá zkušenost.
O činnosti institucí jako stát, kraje a velká města se novináři a veřejnost většinou dozvídají od tiskových mluvčích. Ti samozřejmě říkají, jak se vše krásně daří a co se povedlo vybudovat, a většinou (ne úplně vždycky) mají pravdu. O problémech mluví, jen když se už nedají zamlčet. Já nejsem tiskový mluvčí, založením jsem spíš skeptik, do krajské “struktury” jsem se dostal jako člověk zvenku, který se občas trochu diví, co se děje. Teď i v následujících příspěvcích vám o tom všem něco povím.
***
Jako radní pro majetek, investice a veřejné zakázky jsem zdědil rezorty po dvou radních: majetek měl v minulém volebním období pan Hubený (KSČM), investice a veřejné zakázky paní Moravčíková (ČSSD). Ta dělala současně uvolněnou místostarostku Kutné Hory i uvolněnou radní Středočeského kraje.
Teď bych měl asi pro jistotu vysvětlit, co to znamená. “Uvolněný člen zastupitelstva“, ať už obce, města nebo kraje, dělá svou funkci na plný úvazek (je „uvolněný“ ze svého dosavadního zaměstnání) a bere za to plný plat (nebo slovy zákona „odměnu“) jednoznačně stanovený nařízením vlády.
„Neuvolněný člen zastupitelstva“ zůstává ve svém zaměstnání, ale navíc dělá nějakou práci pro obec, město nebo kraj. Jeho měsíční odměnu určuje zastupitelstvo až do maximální výše stanovené nařízením vlády.
Uvolnění bývají většinou starostové měst a větších obcí, u velkých měst a krajů také členové rady a předsedové některých výborů zastupitelstva. Ostatní členové zastupitelstev bývají neuvolnění, na malých obcích jsou neuvolnění i starostové – dělají svou práci pro obec třeba jen hodinu dvě denně.
Rozdíl v odměnách je citelný. Podle dnes platného nařízení vlády je například měsíční odměna uvolněného člena rady kraje nad 900 000 obyvatel (tedy i Středočeského) přesně 87 209 Kč, zatímco neuvolněného je maximálně 11 021 Kč. Samozřejmě asi všichni členové rad všech krajů (i hlavního města Prahy) jsou „uvolnění“.To je v pořádku, členství v radě je manažerská funkce na plný úvazek a odměny stanovené nařízením vlády jsou asi srovnatelné s manažerskými platy v soukromém sektoru.
Ovšem problém nastane, když děláte takových „uvolněných“ funkcí víc najednou. U církevních prelátů ve středověku se tomu říkalo „mnohoobročnictví“. Asi nejkřiklavější je případ Jiřího Čunka, který až do dubna 2017 zastával uvolněné funkce senátora, hejtmana Zlínského kraje a starosty Vsetína; za všechny pobíral v součtu plat skoro 290 tisíc korun měsíčně a byl tak naším nejlépe placeným politikem. V senátu přitom chyběl téměř u třetiny hlasování. V dubnu 2017 rezignoval na funkci starosty Vsetína, ale nadále zůstává hejtmanem Zlínského kraje a senátorem.
Při své zkušenosti s prací radního nedokážu pochopit, jak někdo dokáže vykonávat „na plný úvazek“ i jen dvě takové funkce současně, neřku-li tři. Ale asi to možné je, protože u nás v radě kraje jsou dva „uvolnění“ radní, kteří jsou současně poslanci „na plný úvazek“. Jeden z nich, František Petrtýl z ANO, má přitom na starosti asi nejproblémovější resort v kraji, dopravu, a v poslanecké sněmovně je členem tří výborů.
Z našich čtyř členů rady za STAN jsme dva (Ivo Šanc a já) bez jakýchkoliv dalších funkcí. Vítek Rakušan je starostou Kolína a Věšek Michalík je starostou Dolních Břežan, ale oba po zvolení do rady kraje vykonávají své starostenské funkce už jako „neuvolnění“, tj. za podstatně menší peníze. V jejich městech běžnou agendu vykonávají uvolnění místostarostové.
Abych se vrátil k paní Moravčíkové, ta na krajský úřad do Prahy jezdila prý tak jednou týdně, spisy odklikávala na dálku z Kutné Hory.
Když už jsem začal mluvit o těch odměnách, ukážu to trochu na vlastním případě. Jak už jsem napsal výše, moje měsíční odměna jako krajského radního je 87 209 Kč hrubého. K tomu mám služební auto, postaršího superba s najetými asi 250 000 km, měsíční základ daně se mi proto zvyšuje asi o 7000 Kč (1 % z jeho pořizovací ceny). Čistého bych proto dostal 59 944 Kč měsíčně, ale z toho se mi strhává ještě útrata za naftu, kterou spotřebuji na každodenní dojíždění z domova do Prahy, průměrně to bývá okolo 4 000 Kč měsíčně.
Mimochodem, jedna cesta do práce autem mi trvá 40 minut, když je všude volno, ale takové chvíle jsou čím dál tím vzácnější. Ráno to trvá okolo hodiny, když je nějaká nehoda, tak i víc. Z idealizmu jsem jednou zkusil jet veřejnou dopravou, přesněji z Ondřejova do Strančic autem, pak vlakem na hlavní, odtud metrem na Florenc, tam přesednout a metrem na Anděl a pak asi 10 minut pěšky na úřad. Trvalo to půldruhé hodiny tam a půldruhé zpátky. Idealizmus mě tedy rychle přešel, přece jen mi už tak dlouhý život nezbývá, abych z něj mohl tři hodiny denně trávit cestováním.
Jak vznikala koalice
Volby do zastupitelstev krajů se konaly v říjnu 2016 a z celkového počtu 65 získalo hnutí ANO 16 zastupitelů, těsně za ním náš STAN 15, pak ČSSD 11, ODS 10, KSČM 8 a nakonec TOP09 získalo 5 zastupitelů. Bylo tedy více možností, jak sestavit koalici s většinou hlasů, ale prakticky celý středočeský STAN řekl, že s ČSSD určitě ne.
Nebylo to z nějakých ideologických důvodů – Starostové jsou středové hnutí a já osobně bych se umístil spíš trochu nalevo od středu. Jenže středočeští sociální demokraté, aspoň ti funkcionáři, kteří na kraji 8 let vládli, nejsou žádní levičáci; tam jde hlavně o kšefty a vliv. David Rath byl napřed členem ODS a silně podporoval placení zdravotnických poplatků; pak ucítil volné místo v Paroubkově ČSSD, otočil se proti poplatkům a slibem, že kraj je bude (z peněz daňových poplatníků) lidem vracet, vyhrál v r. 2008 krajské volby; s jakým skutečným cílem do toho šel, je dnes všeobecně známo. Tak jaká levice? Z 11 zastupitelů zvolených v r. 2016 za ČSSD jich pět bylo už na Rathově kandidátce z r. 2008.
Kromě toho jsme měli vážné výhrady k tomu, jak sociální demokraté s komunisty kraj až do roku 2016 řídili: obrovské ztráty krajských nemocnic (např. kladenská, se stamilionovými závazky po lhůtě splatnosti, byla už technicky v insolvenci), bídné záplatování krajských silnic, ulévání krajských dotací především do Cerhenic pana náměstka Semeráda a Rožmitálu pod Třemšínem komunistického poslance Vondráška – ne, fakt s takovými ne.
Takže celkem jednomyslně jsme se ve STANu dohodli, že se bude jednat o koaliční spolupráci s ANO, ODS a TOP09. Já jsem se těchto politických jednání neúčastnil: jednak to neumím, za druhé mě to nebaví a za třetí jsem byl na dovolené. A tam, pod stanem v kempu v Yosemite Village (mimochodem, čirou náhodou kousek od stanu Adama Ondry, který tam v té době trénoval na svůj úžasný listopadový výstup na El Capitano), jsem dostal esemesku, že budu radním pro majetek, investice a veřejné zakázky. Na mou duši jsem o to nijak nebojoval, bylo mi v té době 68 let a dovedl bych si představit i příjemnější trávení důchodu. Ale vzal jsem to, jak se říká, jako „výzvu“. Chtěl jsem pro lepší správu kraje něco udělat.
S ostatními koaličními stranami bylo tedy sjednáno, že v jedenáctičlenné radě kraje (jakési krajské „vládě“) zasednou čtyři členové za ANO (včetně místa hejtmanky), čtyři členové za STAN, dva za ODS a jeden člen TOP09. Tato strana se pak rozštěpila: předseda Kalousek nechtěl, aby jeho strana šla do koalice, v které bude mít ANO hejtmanku, ale tři z pěti členů TOP09 v zastupitelstvu ho neposlechlo. Za trest byli ze strany vyloučeni a dnes se jmenují Nezávislí Středočeši.
Na ustavujícím zasedání zastupitelstva pak proběhla volba hejtmanky, náměstků hejtmanky a radních. Při volbě hejtmanky se hlasování zdržela naše zastupitelka Dana Drábová, protože s paní Pokornou Jermanovou měla nějakou předchozí zkušenost. Dnes mám zkušenost i já a zcela chápu, proč pro ni Dana nezvedla ruku.
Rozkoukávání
Když jsem první den ve funkci přišel do své nové kanceláře, překvapilo mě jednak množství novin, které mi kraj kupuje, a za druhé množství drahých lahviček s džusem a obdobným občerstvením. Kdybych měl ty noviny číst, za celý den nic víc nestihnu. Poděkoval jsem a veškeré noviny zrušil. A džusy si kupuju za vlastní; ty erární piju jen na zasedáních a poradách mimo svou kancelář.
Jak to na takových zasedáních vypadá, o tom napíšu později, teď jen další drobnost, která mě překvapila. Na radě, která se koná každý čtvrtek, se podává krajem placený oběd. To bych i pochopil, protože jednání rady začínají v 10 hodin a často se protáhnou; ale jak už jsem takový šetřílek, vyptal jsem se, kolik kraj za takový oběd platí. Prý 5000 Kč; je to pro 11 členů rady a několik dalších účastníků. Vychází mi to na necelých 300 Kč na člověka; za to je jedno hlavní jídlo střídavé kvality a miska s ovocným salátem. V okolních restauracích se stejné jídlo dá pořídit za polovinu.
Jasně, kraj ročně hospodaří se skoro 9 miliardami vlastních prostředků, takže tisícovka sem tisícovka tam, na to se moc nehledí, že. No jo, ale já jako starosta malé obce (a samozřejmě ani jako “fyzická osoba”) bych prostě nekoupil oběd za dvojnásobnou cenu proti ceně obvyklé, i když by se to v obecním rozpočtu taky asi ztratilo. A hlavně, nejde jen o tisícikoruny, ale, jak uvidíme v dalších dílech, i o daleko větší částky.
Prostě při svém vstupu do té “trochu vyšší” politiky jsem zjistil, že s penězi daňových poplatníků se zachází dost lehkovážně. A mám silné tušení, že takto velkorysý přístup k výdajům z eráru platí nejen na Středočeském kraji, ale na většině (hlavně státních) institucí, kam teče hodně peněz.
Nejrozumnější bývají po této stránce města a obce: za prvé jejich finance jsou daleko omezenější, takže starosta musí hlídat každou korunu, a za druhé je na jejich hospodaření daleko víc vidět. Například u nás v Ondřejově jsem už od začátku roku 2007 začal měsíčně zveřejňovat všechny výdaje nad 10 000 Kč a dělá se to tak dodnes.
***
Za poslední léta jsem na tento svůj blog napsal řadu článků o vzdělávání a skoro každý jsem zakončil tím, že je velká ostuda, když Česko dává na své školství prakticky nejmenší podíl HDP ze všech zemí OECD - a že bez jeho zvýšení kvalitní lidi do školství nedostaneme.
Vlastně něčím takovým zakončím i teď: k tomu, aby se náš rozpočet na vzdělávání zvýšil na úroveň průměru zemí OECD, by určitě stačily ty peníze, které se dnes v různých veřejných institucích zbytečně a lehkovážně vyplýtvají. A fakt při tom nejde o tisícikoruny.
O činnosti institucí jako stát, kraje a velká města se novináři a veřejnost většinou dozvídají od tiskových mluvčích. Ti samozřejmě říkají, jak se vše krásně daří a co se povedlo vybudovat, a většinou (ne úplně vždycky) mají pravdu. O problémech mluví, jen když se už nedají zamlčet. Já nejsem tiskový mluvčí, založením jsem spíš skeptik, do krajské “struktury” jsem se dostal jako člověk zvenku, který se občas trochu diví, co se děje. Teď i v následujících příspěvcích vám o tom všem něco povím.
***
Jako radní pro majetek, investice a veřejné zakázky jsem zdědil rezorty po dvou radních: majetek měl v minulém volebním období pan Hubený (KSČM), investice a veřejné zakázky paní Moravčíková (ČSSD). Ta dělala současně uvolněnou místostarostku Kutné Hory i uvolněnou radní Středočeského kraje.
Teď bych měl asi pro jistotu vysvětlit, co to znamená. “Uvolněný člen zastupitelstva“, ať už obce, města nebo kraje, dělá svou funkci na plný úvazek (je „uvolněný“ ze svého dosavadního zaměstnání) a bere za to plný plat (nebo slovy zákona „odměnu“) jednoznačně stanovený nařízením vlády.
„Neuvolněný člen zastupitelstva“ zůstává ve svém zaměstnání, ale navíc dělá nějakou práci pro obec, město nebo kraj. Jeho měsíční odměnu určuje zastupitelstvo až do maximální výše stanovené nařízením vlády.
Uvolnění bývají většinou starostové měst a větších obcí, u velkých měst a krajů také členové rady a předsedové některých výborů zastupitelstva. Ostatní členové zastupitelstev bývají neuvolnění, na malých obcích jsou neuvolnění i starostové – dělají svou práci pro obec třeba jen hodinu dvě denně.
Rozdíl v odměnách je citelný. Podle dnes platného nařízení vlády je například měsíční odměna uvolněného člena rady kraje nad 900 000 obyvatel (tedy i Středočeského) přesně 87 209 Kč, zatímco neuvolněného je maximálně 11 021 Kč. Samozřejmě asi všichni členové rad všech krajů (i hlavního města Prahy) jsou „uvolnění“.To je v pořádku, členství v radě je manažerská funkce na plný úvazek a odměny stanovené nařízením vlády jsou asi srovnatelné s manažerskými platy v soukromém sektoru.
Ovšem problém nastane, když děláte takových „uvolněných“ funkcí víc najednou. U církevních prelátů ve středověku se tomu říkalo „mnohoobročnictví“. Asi nejkřiklavější je případ Jiřího Čunka, který až do dubna 2017 zastával uvolněné funkce senátora, hejtmana Zlínského kraje a starosty Vsetína; za všechny pobíral v součtu plat skoro 290 tisíc korun měsíčně a byl tak naším nejlépe placeným politikem. V senátu přitom chyběl téměř u třetiny hlasování. V dubnu 2017 rezignoval na funkci starosty Vsetína, ale nadále zůstává hejtmanem Zlínského kraje a senátorem.
Při své zkušenosti s prací radního nedokážu pochopit, jak někdo dokáže vykonávat „na plný úvazek“ i jen dvě takové funkce současně, neřku-li tři. Ale asi to možné je, protože u nás v radě kraje jsou dva „uvolnění“ radní, kteří jsou současně poslanci „na plný úvazek“. Jeden z nich, František Petrtýl z ANO, má přitom na starosti asi nejproblémovější resort v kraji, dopravu, a v poslanecké sněmovně je členem tří výborů.
Z našich čtyř členů rady za STAN jsme dva (Ivo Šanc a já) bez jakýchkoliv dalších funkcí. Vítek Rakušan je starostou Kolína a Věšek Michalík je starostou Dolních Břežan, ale oba po zvolení do rady kraje vykonávají své starostenské funkce už jako „neuvolnění“, tj. za podstatně menší peníze. V jejich městech běžnou agendu vykonávají uvolnění místostarostové.
Abych se vrátil k paní Moravčíkové, ta na krajský úřad do Prahy jezdila prý tak jednou týdně, spisy odklikávala na dálku z Kutné Hory.
Když už jsem začal mluvit o těch odměnách, ukážu to trochu na vlastním případě. Jak už jsem napsal výše, moje měsíční odměna jako krajského radního je 87 209 Kč hrubého. K tomu mám služební auto, postaršího superba s najetými asi 250 000 km, měsíční základ daně se mi proto zvyšuje asi o 7000 Kč (1 % z jeho pořizovací ceny). Čistého bych proto dostal 59 944 Kč měsíčně, ale z toho se mi strhává ještě útrata za naftu, kterou spotřebuji na každodenní dojíždění z domova do Prahy, průměrně to bývá okolo 4 000 Kč měsíčně.
Mimochodem, jedna cesta do práce autem mi trvá 40 minut, když je všude volno, ale takové chvíle jsou čím dál tím vzácnější. Ráno to trvá okolo hodiny, když je nějaká nehoda, tak i víc. Z idealizmu jsem jednou zkusil jet veřejnou dopravou, přesněji z Ondřejova do Strančic autem, pak vlakem na hlavní, odtud metrem na Florenc, tam přesednout a metrem na Anděl a pak asi 10 minut pěšky na úřad. Trvalo to půldruhé hodiny tam a půldruhé zpátky. Idealizmus mě tedy rychle přešel, přece jen mi už tak dlouhý život nezbývá, abych z něj mohl tři hodiny denně trávit cestováním.
Jak vznikala koalice
Volby do zastupitelstev krajů se konaly v říjnu 2016 a z celkového počtu 65 získalo hnutí ANO 16 zastupitelů, těsně za ním náš STAN 15, pak ČSSD 11, ODS 10, KSČM 8 a nakonec TOP09 získalo 5 zastupitelů. Bylo tedy více možností, jak sestavit koalici s většinou hlasů, ale prakticky celý středočeský STAN řekl, že s ČSSD určitě ne.
Nebylo to z nějakých ideologických důvodů – Starostové jsou středové hnutí a já osobně bych se umístil spíš trochu nalevo od středu. Jenže středočeští sociální demokraté, aspoň ti funkcionáři, kteří na kraji 8 let vládli, nejsou žádní levičáci; tam jde hlavně o kšefty a vliv. David Rath byl napřed členem ODS a silně podporoval placení zdravotnických poplatků; pak ucítil volné místo v Paroubkově ČSSD, otočil se proti poplatkům a slibem, že kraj je bude (z peněz daňových poplatníků) lidem vracet, vyhrál v r. 2008 krajské volby; s jakým skutečným cílem do toho šel, je dnes všeobecně známo. Tak jaká levice? Z 11 zastupitelů zvolených v r. 2016 za ČSSD jich pět bylo už na Rathově kandidátce z r. 2008.
Kromě toho jsme měli vážné výhrady k tomu, jak sociální demokraté s komunisty kraj až do roku 2016 řídili: obrovské ztráty krajských nemocnic (např. kladenská, se stamilionovými závazky po lhůtě splatnosti, byla už technicky v insolvenci), bídné záplatování krajských silnic, ulévání krajských dotací především do Cerhenic pana náměstka Semeráda a Rožmitálu pod Třemšínem komunistického poslance Vondráška – ne, fakt s takovými ne.
Takže celkem jednomyslně jsme se ve STANu dohodli, že se bude jednat o koaliční spolupráci s ANO, ODS a TOP09. Já jsem se těchto politických jednání neúčastnil: jednak to neumím, za druhé mě to nebaví a za třetí jsem byl na dovolené. A tam, pod stanem v kempu v Yosemite Village (mimochodem, čirou náhodou kousek od stanu Adama Ondry, který tam v té době trénoval na svůj úžasný listopadový výstup na El Capitano), jsem dostal esemesku, že budu radním pro majetek, investice a veřejné zakázky. Na mou duši jsem o to nijak nebojoval, bylo mi v té době 68 let a dovedl bych si představit i příjemnější trávení důchodu. Ale vzal jsem to, jak se říká, jako „výzvu“. Chtěl jsem pro lepší správu kraje něco udělat.
S ostatními koaličními stranami bylo tedy sjednáno, že v jedenáctičlenné radě kraje (jakési krajské „vládě“) zasednou čtyři členové za ANO (včetně místa hejtmanky), čtyři členové za STAN, dva za ODS a jeden člen TOP09. Tato strana se pak rozštěpila: předseda Kalousek nechtěl, aby jeho strana šla do koalice, v které bude mít ANO hejtmanku, ale tři z pěti členů TOP09 v zastupitelstvu ho neposlechlo. Za trest byli ze strany vyloučeni a dnes se jmenují Nezávislí Středočeši.
Na ustavujícím zasedání zastupitelstva pak proběhla volba hejtmanky, náměstků hejtmanky a radních. Při volbě hejtmanky se hlasování zdržela naše zastupitelka Dana Drábová, protože s paní Pokornou Jermanovou měla nějakou předchozí zkušenost. Dnes mám zkušenost i já a zcela chápu, proč pro ni Dana nezvedla ruku.
Rozkoukávání
Když jsem první den ve funkci přišel do své nové kanceláře, překvapilo mě jednak množství novin, které mi kraj kupuje, a za druhé množství drahých lahviček s džusem a obdobným občerstvením. Kdybych měl ty noviny číst, za celý den nic víc nestihnu. Poděkoval jsem a veškeré noviny zrušil. A džusy si kupuju za vlastní; ty erární piju jen na zasedáních a poradách mimo svou kancelář.
Jak to na takových zasedáních vypadá, o tom napíšu později, teď jen další drobnost, která mě překvapila. Na radě, která se koná každý čtvrtek, se podává krajem placený oběd. To bych i pochopil, protože jednání rady začínají v 10 hodin a často se protáhnou; ale jak už jsem takový šetřílek, vyptal jsem se, kolik kraj za takový oběd platí. Prý 5000 Kč; je to pro 11 členů rady a několik dalších účastníků. Vychází mi to na necelých 300 Kč na člověka; za to je jedno hlavní jídlo střídavé kvality a miska s ovocným salátem. V okolních restauracích se stejné jídlo dá pořídit za polovinu.
Jasně, kraj ročně hospodaří se skoro 9 miliardami vlastních prostředků, takže tisícovka sem tisícovka tam, na to se moc nehledí, že. No jo, ale já jako starosta malé obce (a samozřejmě ani jako “fyzická osoba”) bych prostě nekoupil oběd za dvojnásobnou cenu proti ceně obvyklé, i když by se to v obecním rozpočtu taky asi ztratilo. A hlavně, nejde jen o tisícikoruny, ale, jak uvidíme v dalších dílech, i o daleko větší částky.
Prostě při svém vstupu do té “trochu vyšší” politiky jsem zjistil, že s penězi daňových poplatníků se zachází dost lehkovážně. A mám silné tušení, že takto velkorysý přístup k výdajům z eráru platí nejen na Středočeském kraji, ale na většině (hlavně státních) institucí, kam teče hodně peněz.
Nejrozumnější bývají po této stránce města a obce: za prvé jejich finance jsou daleko omezenější, takže starosta musí hlídat každou korunu, a za druhé je na jejich hospodaření daleko víc vidět. Například u nás v Ondřejově jsem už od začátku roku 2007 začal měsíčně zveřejňovat všechny výdaje nad 10 000 Kč a dělá se to tak dodnes.
***
Za poslední léta jsem na tento svůj blog napsal řadu článků o vzdělávání a skoro každý jsem zakončil tím, že je velká ostuda, když Česko dává na své školství prakticky nejmenší podíl HDP ze všech zemí OECD - a že bez jeho zvýšení kvalitní lidi do školství nedostaneme.
Vlastně něčím takovým zakončím i teď: k tomu, aby se náš rozpočet na vzdělávání zvýšil na úroveň průměru zemí OECD, by určitě stačily ty peníze, které se dnes v různých veřejných institucích zbytečně a lehkovážně vyplýtvají. A fakt při tom nejde o tisícikoruny.