Česká národní banka má plno důležitých úkolů a mimo jiné hlavně měnovou politiku. Bohužel, ta je posledních pár let její největší Achillovou patou. Ač se doposud centrální bankéři navzájem poklepávali po ramenou, jak se jim daří pozitivně ovlivňovat inflaci či ekonomiku, opak je pravdou. Pojďme si popsat, jak moc nás intervence stály a také, kdo za ně zaplatí? Nebo si myslíte, že rýsující se ztráta ve výši 100 miliard korun, oslabené pojišťovny, vystresované banky, neefektivní exportéři a zbytečně dražší zboží či dovolené je ta správná cesta k hospodářskému úspěchu?

Chyba první: přehnaný strach z nízké inflace

Centrální bankéři si hned na začátku měli uvědomit, že inflace čili nárůst ceny spotřebního koše je sice přesné číslo o několika desetinných místech, ale spočítané z mnoha nepřesných a navíc diskutabilních vstupů. Jestli je inflace +1,5 % nebo -0,3 % je naprosto nedůležité, protože jakákoliv úprava výpočtu indexu spotřebitelských cen může číslo posunout na požadovanou hodnotu. Stačilo vlastně jen pár administrativních úprav (daní či poplatků) či změn vah v koši a naopak jsme mohli bojovat proti inflaci.

Strach z odkládání spotřeby v případě deflace (číslo inflace pod nulou) byl a je přehnaný a nikdo asi nebude omezovat spotřebu rohlíků, gothajského salámu, elektriky či papoušků v očekávání poklesu ceny například o 0,1 %. Bohužel centrální bankéři se zalekli a v obavě před příchodem „velké deprese“ vytáhli prognostické modely na odhad budoucí inflace a neortodoxní nástroje pro ovlivnění cen.

Chyba druhá: nepřesný prognostický model

Prognózování je jedna z nejtěžších disciplín a bohužel naše centrální banka zde prohrává na celé čáře. Co se týče inflace, jsou chyby fatální. U makroekonomického indikátoru, který je vcelku stabilní a pohybuje se pomalu kolem 1 až 3 % a jen málokdy se pohne více (například při zvýšení daní či regulovaných cen) je s podivem, že prognózy pro inflaci na nejbližší čtvrtletí se za poslední 4 roky liší v průměru o 0,5 %. Ještě tragičtější je to u odhadu inflace za jeden rok, kterou ČNB netrefuje v průměru o 1,6 %!!!

Dělat měnovou politiku podle odhadu, který se od dvouprocentního cíle liší o 1,6 %, je dost odvážné. Dost bych se v takovém případě bál na cokoliv šáhnout, natož pokud to může ovlivnit životy 10 miliónů lidí. Příkladem je inflace za poslední 3 měsíce roku 2016, která vyšla statistickému úřadu 1,4 % a ČNB ji ještě v říjnové analýze čekala 1,0 %.

To znamená, že meziroční inflace 2 %, která tak dosáhla na cíl ČNB, není výsledkem kvalitní měnové politiky, ta totiž byla nastavena na inflaci 1 %, ale štěstí. Štěstí by asi nemělo být základem měnové politiky. Co si počnout s takovým štěstím? No ukončit zbytečné intervence. Ale bohužel, to opět nejde, protože už takhle je reputace ČNB na finančních trzích dost poškozena a ukončit intervence dříve než v 2. čtvrtletí jde přesně proti závazku, který ČNB trhům dala. Dala ho bohužel opět na základě sice komplexního, ale nepřesného prognostického modelu. Skoro se zdá, že v případě prognózování inflace naše centrální banka pro samý strom nevidí les.

Chyba třetí: snaha ovlivnit kurz navzdory realitě a k radosti spekulantů

Když už jde všechno špatně, tak co nepoužít ještě to nejhorší, co jde a to jsou přímé intervence na oslabení měny. Bezprostřední efekt je jasný, inflaci vám zvedne hned, protože se zvýší ceny dováženého zboží. Ale co další rok? To se bude dělat intervence opět, aby i další rok inflace vzrostla na požadovanou úroveň a pak opět anebo se to nechá a inflace zase spadne a kde nic tu nic. Zbydou tu pouze náklady na intervence, nereálný kurz, který musíte udržovat, a rozhozená rovnováha ekonomiky. Buďme rádi, že se kurz dál uměle neposouval a nemáme dnes euro třeba za 40 korun.

Intervence tedy oslabila korunu na nereálnou úroveň. Udržovat něco levného samozřejmě láká kupce. A tak investoři ve velkém nakupují koruny v očekávání, že zas jednou posílí. Aby koruna výsledkem poptávky ze zahraničí neposílila, musí ČNB dál intervenovat a tisknout koruny. Od začátku intervencí bylo takto vydáno již přes 1,5 bilionu korun (cca třetina českého HDP)! Za to ČNB dostala zahraniční měny (především euro a dolar). Devizové rezervy vzrostly za 3 roky 2,5krát!

Co až koruna po konci intervencí posílí? Třeba zpátky na 25 ze současné úrovně 27, což je o 7 %. Vznikne z držených deviz v ČNB ztráta cca 100 miliard korun. Která firma by si takovou ztrátu dovolila? A výsledek: nula. Pokud jste malá otevřená ekonomika, která má importy o velikost 80 % HDP, pak je domácí cenová hladina závislá hlavně na vývoji v zahraničí. A pokud ceny v zahraničí klesaly (například na Slovensku byla ještě v listopadu záporná inflace), tak je nízká inflace i u nás. A ani ČNB ani intervence s tím nic nemůžou a bohužel ani nezmohly.

Chyba čtvrtá: podcenění dalších negativních efektů

Že si exportéři notují s centrální bankou, jak se jim daří, je jasné. Ale kolik z jejich zisků skončilo v platech zaměstnanců či domácích investicích? A kdo za to zaplatil a utrpěl ztráty? Mlčící většina. Prostě my všichni. Bez intervencí a tedy slabší koruny bychom měli asi o 10 % levnější mobily, elektroniku, levnější by byly dovolené u moře, většina potravin nebo benzín. Živnostníci a malé firmy by zase nemuseli zbytečně platit za dražší vrtačky, stroje či materiál.

Vedlejším efektem jsou také záporné sazby na státních dluhopisech, což tlačí do kouta pojišťovny a banky. Tedy sektory, které opět reguluje ČNB a přitom je sama dostává pod tlak. Záporné úroky u státních dluhopisů zase znamenají, že investoři vyhledávají rizikovější investice, kterých by se v normální době ani nedotkli. Tím se ale raději nikdo nechlubí.

Buďme rádi, že noví členové bankovní rady jsou proti intervencím. Jejich ukončení můžeme čekat co nejdříve a to v dubnu, do kdy centrální banka slíbila udržení hranice 27 korun za euro. Však také už nyní zaznívají pravidelně hlasy od členů bankovní rady, že až intervence skončí, bude kurz koruny dost kolísat. Je vidět, že chápou, co si intervencemi nadrobili. ČNB tedy čeká horké jaro a nás nejistota, co kurz koruny vyvede.

Příště něco k tajům inflace a jejímu vlivu na náš každodenní život.