Prakticky neexistující cestovní ruch není problémem pouze České republiky, ale celého světa.
Nejedná se pouze o přímořská letoviska, problémy kvůli ztrátě turistů mají i Island, Řím, Jeruzalém atd. Nicméně Česká republika je, jakožto jedna z postkomunistických zemí, na uzavření hranic o něco choulostivětší, v souvislosti s psychickým traumatem obyvatel z minulého režimu. A zpátky do minulosti přece nechceme.

Ekonomické dopady s psychickými problémy jdou ruku v ruce. Úzkost z uzavření hranic, ale i strach a stres pramenící ze ztráty příjmů je opodstatněný. České hotely, především ve velkých městech, jsou na turistech ze zahraničí závislé. Jen v roce 2019 v Česku zahraniční turisté utratili 124,1 miliard korun, z čehož plynuly přínosy do veřejného rozpočtu v multiplikaci na úrovni cca 49,7 mld korun a cestovní ruch poskytoval 144 tisíc pracovních příležitostí.
Pokud se situace nezlepší, lze předpokládat, že svoji činnost ukončí 5-15% podniků, protože příjmy za letní sezónu poklesnou cca o 70%. Což znamená rozsáhlý socioekonomický problém způsobený krizí. Vždyť jen deficit rozpočtu, který ke konci května stoupl na 157,4 mld z dubnových 93,8 mld korun, je v současné době nejhorší od vzniku České republiky. A svvůj podíl na tom má nejen Babiš.

Čísla a zase čísla
V důsledku úbytku zahraničních turistů mohou zůstat nezaměstnané celé české regiony, jako jsou lázeňské oblasti. Pokud budou opatření pokračovat delší dobu, lze předpokládat úbytek spotřeby zahraničních turistů celkově o 30%, což znamená snížení spotřeby na území České republiky o 32,2 mld korun, reálné snížení počtu pracovních míst poté odpovídá cca 40 tisícům.
Koronavirová opatření si vybírají svoji daň i na cestovních kancelářích, kdy 52 z nich k 20. květnu přerušila svoji činnost. Pokud uvažujeme i jiná odvětví nepřímo vázaná na turismus, při omezeních do konce června, se počítá se ztrátami 408 mld. korun.

Při současném hospodaření si naše vláda nemůže dovolit vyplácet tolik sociálních podpor, i přestože se nyní (ne zrovna úspěšně) snaží o vyplácení sociálních dávek pro živnostníky. V tom lepším případě se představa uživení čtyřčlenné rodiny ze státní podpory, která má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, pohybuje na hranici existenčního minima.
Spoustu lidí se také kvůli ztrátě živobytí může rozhodnout odejít do předčasného důchodu. Na sociálních dávkách stát vyplatil ke konci května 278 miliard korun, meziročně o 27,6 miliardy korun více, na důchody putovalo 210 miliard korun. A protože vláda v současné době otevírá hranice hlavně do zemí, kam budou jezdit spíše čeští turisté, než naopak, nynější prognostiky tvrdí, že k úplné obnově cestovního ruchu nedojde ani do Vánoc. Ještě jsme zde nezmínili občany, kteří nepracují v cestovním ruchu, ale pracují v zahraničí. V zemích, které Česká republika ještě stále považuje za rizikové. To s sebou přináší řadu komplikací, ne-li opět ztrátu zaměstnání.

Nová doba, nové inovace?
Fakta uvedená výše jsou neprůstřelná. Společnost a ekonomika v současnosti není schopna fungovat se zavřenými hranicemi. Výjimkou není ani Česká republika, kterou příjmy ze zahraničního turismu významně ovlivňují. Za zmínku stojí Výzva pro obnovu turismu, se kterou přišla Světová organizace cestovního ruchu s podporou Světové zdravotnické organizace. Jejím cílem je najít nejlepší inovativní řešení, které je v možné začít praktikovat téměř ihned. Vítězem se shodou okolností stala česká firma Mystay se svým projektem bezkontaktní recepce. Tato skutečnost přináší lehký závan optimismu na poli turismu. Nicméně, vše je závislé na otevření hranic a volném pohybu lidí. S otevřením hranic už možná ani projekt firmy Mystay nebude potřeba, anebo právě díky tomuto projektu přijde řada dalších lidí o zaměstnání. Zdá se, že každé řešení má svůj rub i líc, a pokud se svět bude nadále omezovat pandemickými opatřeními, propadáme se stále hlouběji do ekonomické krize, která nezničí pouze turismus, ale celou řadu jiných odvětví.