Dejme volný prostor působení tržních sil, ekonomika rozkvete sama, a s ní i společnost. Tato teze, kolovrátkově omílaná „ekonomickými experty“ i novinářskými „komentátory“ tvrdila muziku po celou dobu naší transformace. Je pravda, že po vypuknutí globální krize trochu vyšla z módy. Stále ale ovlivňuje myšlení mnoha lidí a rozhodování mnoha politiků.
Česká vláda schválila v červenci tohoto roku - téměř bez povšimnutí médií a veřejnosti - Národní program Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Janotův balíček jde do parlamentu. NERV se shlíží ve Finsku. Vyjde z toho všeho česká společnost soudržnější nebo rozklíženější?
Pokračuji v seriálu úvah o strategických křižovatkách budoucí vlády. I když se jí na pozadí aktuálního politického vývoje nedočkáme dříve než na jaře příštího roku. Berme to tak, že si politici právě vybrali time-out, čas na rozmyšlenou. Jednou z klíčových strategických voleb příští vlády bude, zda se rozhodne efektivně podpořit společnost vědění.
Tak se nazýval první ze série mých deseti článků, které se po pádu Vladimíra Špidly z premiérského křesla objevovaly v létě 2004 týden co týden v tehdejších Hospodářských novinách. Pět let uběhlo a ocitáme se v podobné situaci: současná vláda dosluhuje, nová zemi čeká po parlamentních volbách v říjnu či listopadu.
Snažil jsem se tehdy vybírat problémy strategické důležitosti. Taková řešení nebývají snadná ani rychlá. Tak jsem si řekl, že by mohlo být zajímavé se po pěti letech k těmto úvahám vrátit, ohlédnout se zpět a říci si, co se změnilo, co se podařilo, v čem země neuspěla, jaké nové problémy se mezitím vynořily…