Na Palackého náměstí v Praze jsem si včera v podvečer spolu s deseti dalšími "Drábkovými otroky" zazpíval píseň „Černý muž pod bičem otrokáře žil“. Jen slova byla jiná. Jak k tomu došlo?

21. 3. 2012 jsem se zúčastnil happeningu „Jarní úklid – veřejná služba“, který zorganizovala Iniciativa ProAlt spolu s Akčním spolkem nezaměstnaných. Jeho hlavním záměrem bylo upozornit na některé zásadní změny týkající se sociálních „reforem“ a nezaměstnaných s účinností od 1. ledna 2012, především na nově zavedenou veřejnou službu, za kterou se neskrývá nic jiného než bezplatné využívání pracovní síly nezaměstnaných. V úvodu mne jeho pořadatelé vyzvali, abych se k celé záležitosti vyjádřil. Ujal jsem se tedy slova:

„Vážení zaměstnaní i nezaměstnaní,
dovolte mi úvodem stručně charakterizovat politiku současné vlády. Ta zahájila frontální útok na veřejný sektor a veřejné služby. Probíhá drastické a trvalé omezování rozpočtů veřejných služeb, na jejichž chodu je závislá kvalita života občanů i hospodářství i dlouhodobá prosperita země: týká se hasičů, nedaleko postávajících policistů, učitelů, vědců, pracovníků veřejné dopravy, pracovníků v kultuře. Ruší se regulace chránící naše životní a pracovní prostředí.

Ale vláda „nelení“ ani v samotné sociální oblasti:
• zrušila sociální příplatek matkám samoživitelkám;
• podťala státní podporu stavebnímu spoření;
• zpřísnila podmínky výplaty důchodů, ve výpočtu nových důchodů je snižuje, stávající zmrazuje nebo omezuje jejich výši;
• snižuje finanční podporu handicapovaným a organizacím poskytujícím sociální služby;
• při převádění agendy výplaty sociálních dávek z obecních úřadů na Úřady práce vyvolává chaos, na který doplácejí nejen příjemci dávek, ale kolabují i sami úředníci.

Vládě ale nestačí ani to a připravuje další opatření:
• zrušení porodného či jeho sloučení s rodičovským (už dříve sníženým) příspěvkem;
• zrušení doplatku na bydlení;
• zrušení zaměstnaneckého paušálu;
• podkopání dlouhodobé stability veřejného důchodového pojištění zavedením komerčního druhého pilíře;
• zvyšování poplatků a zavádění nadstandardů ve zdravotnictví.

Takzvané sociální reformy z dílny současné vlády mají jedno společné: daří se jim celý systém ROZVRTAT A ŠKRTIT. To nejsou REFORMY, jsou to DEFORMY! A dopadají především na ty slabší, kteří se nemohou či neumějí bránit.

Oběťmi této politiky jsou i nezaměstnaní. Jen těch registrovaných je u nás už 540 tisíc, a dalších cca 300 tisíc už není ani úředně evidováno. Kvůli nezaměstnaným jsme se tu dnes také sešli.

Co vláda uchystala jim?
• dále omezuje a zpřísňuje dávky v nezaměstnanosti;
• formou tzv. veřejné služby fakticky zavádí „nucené práce“;
• zavedla povinnost pravidelně se hlásit na stanovených místech.

Vraťme se na chvíli do minulosti. Po listopadu 1989 byl uplatněn princip sociálního pojištění proti ohrožujícím událostem – včetně nezaměstnanosti. Součástí sociálního pojištění byl - a stále je - příspěvek na politiku zaměstnanosti. Ten má krýt část ušlých pracovních příjmů do doby, než si takto postižený občan sežene jiné zaměstnání, a zároveň financovat aktivní politiku zaměstnanosti, která mu má dopomoci k novému pracovnímu uplatnění. Společným úsilím státu a občana se tak má předejít nezaměstnanosti jako sociálnímu zlu, se všemi jejími negativními důsledky…

Ministr Drábek navrhl a vládní poslanci odhlasovali takovou zákonnou úpravu, která tento pojistný princip ruší a podmiňuje vyplácení podpory v nezaměstnanosti ochotou nezaměstnaného nastoupit zdarma veřejnou službu v rozsahu do 20 hodin týdně, případně se pravidelně hlásit na stanovených místech.

Co to znamená, k čemu dochází?
- k popření samotného principu sociálního pojištění;
- k systematické stigmatizaci nezaměstnaných na veřejnosti;
- k pošlapání jejich lidské důstojnosti;
- k flagrantní demonstraci principiální nedůvěry k nezaměstnaným občanům této země, kteří v naprosté většině nepracují ne proto, že pracovat nechtějí, ale proto, že prostě žádnou práci neseženou. 840 tisícům nezaměstnaných se nabízí 36 tisíc volných míst. Na jedno volné místo na českém trhu práce dnes připadá 15 registrovaných a 8 neregistrovaných nezaměstnaných!

Tyto kroky jsou v rozporu nejen s duchem naší Ústavy (a především její Listiny základních práv a svobod) a zněním Úmluvy Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci, ale i zásadním popřením ideálů listopadu 1989.

Co říci na závěr? Svojí politikou dává vláda jasně najevo, že svým občanům nevěří. V takovém případě se ovšem nesmí divit, že jí občané budou splácet stejnou mincí.“

Po projevu herečky Táni Fischerové a několika dalších účastníků následovalo samotné představení. Jedna z organizátorek si nasadila masku ministra práce Jaromíra Drábka, rozdala nám košťata a hnala nás do veřejné služby. Co nám zbývalo? Ve žlutých vestách jsme se jali zametat dlažbu Palackého náměstí. A pak jsme si, pod transparentem s nápisem "Sbor Drábkových otroků", docela s chutí zazpívali:

Český muž pod bičem otrokáře žil (3x)
nezaměstnaným se stal.

Na úřad se vydal, podporu žádal (3x)
a co se nedozvěděl.

Drábek:
Že jsi platil daně, co mi po tom je (3x)
pěkně si ji odpracuj.

Nezaměstnaný:
Já ač bez práce, tak přece práci mám (3x)
zadarmo tu zametám.

Systém mrtev je a jeho tělo tlí (3x)
naše vláda kráčí dál.

Refrén: Formy, formy, aleluja (3x)
Formy, formy, DEFORMY.