V úterý 19. 3. 2013 vyšel v Hospodářských novinách rozhovor, který se mnou vedla redaktorka Barbora Strnadová.

Rozhovor se týkal především příspěvkově definovaného důchodového systému (NDC - notional defined contribution system), o kterém ČSSD uvažuje jako o dlouhodobě nejvhodnějším řešení zajištění českých důchodců ve stáří. Ten kombinuje princip ekvivalence (výpočet výše důchodů v závislosti na vložených příspěvcích pojištěnců) s principem solidarity (důchody musí zajistit důstojný život ve stáří všem) a funguje na principu, na němž je založen i současný první pilíř: co se v daném roce do systému vloží, to se z něj také vyplácí (PAYG – pay as you go).

HN: Plánujete tedy zavedení systému NDC, jak to máte na svých stránkách?
Diskuse probíhá, systém NDC se osvědčil ve Švédsku, považujeme jej za plně funkční. Chceme jej zavést, ale nejde to okamžitě, protože na důchody vydělujeme z rozpočtu v poměru k HDP zatím výrazně méně než například v tom Švédsku. Pokud bychom k NDC systému přistoupili hned, někteří noví penzisté se dostanou hodně nízko v porovnání se stávajícím systémem. Nedokázali by s tak nízkými penzemi přežít. Počítáme s tím v dlouhodobějším horizontu.

HN: To znamená třeba kolik let?
To záleží na ekonomickém vývoji země – a také na politické vůli. Jsme přesvědčeni, že vláda, která bude více levicově zaměřená, bude ochotna rozdělovat na sociální výdaje více ze státního rozpočtu. Nyní jde na důchody zhruba osm procent HDP, jít by pak mělo alespoň deset procent. Umím si představit perspektivu osmi až deseti let, kdy bychom na tento systém mohli přejít. Kromě finančních bariér je tu ještě jedna bariéra, na kterou upozorňujeme. Penzijní reforma musí být založena na celospolečenském konsenzu. To, co je realizováno nyní, je představa jedné vládní koalice. A hrozí tam velké nebezpečí, že po změně politické konfigurace se vše bude zase měnit.

HN: Což už jste avizovali..
Švédové se tomu vyhnuli tím, že reformu penzijního systému na model NDC postavili na celospolečenské shodě. U nás může trvat pět, klidně sedm let, než nalezneme řešení přijatelné pro všechny hlavní hráče.

HN: Plánujete také dělat parametrické úpravy v prvním a třetím pilíři současného systému. O co přesně má jít?
Pokud jde o první pilíř, tak jde především o návrat k tomu, co zde fungovalo po celou polistopadovou dobu – to znamená, že pokud rostla inflace, adekvátně tomu se zvyšovaly i důchody. Dlouhou dobu také fungoval systém, že se důchody zvyšovaly podle růstu reálných mezd. Od 1. ledna se toto také eliminovalo – důchodcům vláda přidala pouze třetinu růstu inflace, takže reálně se jejich důchody snížily. I jiných nespravedlností v prvním pilíři je celá řada. Například narovnání v postavení žen a obecněji rodičů nezaopatřených dětí. Tedy lidí pečujících o budoucí generaci a investujících do ní. Ženy jsou péčí o děti zatíženy více, často využívají zkrácených úvazků nebo zůstávají v domácnosti. To se potom projeví na jejich celoživotním příjmu, ze kterého se posléze počítají důchody. Dříve se to poněkud nešťastně kompenzovalo tím, že ženy odcházely dříve do důchodu. Těžko se ovšem podle toho rozhodovaly v mládí, kolik budou mít dětí. Přitom dostatek dětí je hlavní zárukou dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému. Ale ani toto narovnání není jednoduchý krok, protože i k tomu je potřeba určité širší shody.

HN: Mluvíte o narovnávání nespravedlností, oboje jmenované by si ale vyžádalo zvýšení výdajů. Rozdíl mezi výdaji a důchodového pojištění je ale nyní mínus 50 miliard korun a nejspíš poroste. Kde na to chcete vzít?
Živnostníci si velmi rychle uvědomili, že i když budou dávat do systému minimum, je vše nastaveno tak, aby stejně dostali nějaký důchod – i když ne nějak extra vysoký, ale takový, že jim zajistí bezproblémovou existenci. Takže než aby peníze dávali do důchodového systému, spoří si, pokud mohou, někde jinde. Zvyšování odvodů do současného důchodového systému totiž neznamená alikvótní zvýšení důchodů. Systém je málo ekvivalentní. Nemotivuje bohatší, aby do systému přispívali stejně jako ti chudší. Pokud mají živnostníci minimální příspěvek nastavený takto nízko, pak nemají motivaci platit do veřejného systému, ale spoří si jinde. A to je ekonomicky racionální.

HN: Mohlo by to znamenat i zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění?
Nelze to vyloučit, bude to věcí další diskuse. Pokud by došlo ke zvýšení u zaměstnanců a zaměstnavatelů, nebylo by to nic zničujícího. Tam totiž už příliš prostoru nevidím (maximálně 1-2 %). Větší prostor existuje například u zvýšení minimální částky odvodů živnostníků. Když je ale rozdíl mezi příjmy a výdaji důchodového systému záporný, musí se to dorovnat z jiných zdrojů, tedy z daní.

HN: A co se týká toho třetího pilíře?
Tak jednak chceme opustit nově ustavený druhý pilíř, který považujeme za mrtvě narozené dítě, a převést lidi, kteří už do druhého pilíře vstoupili, do pilíře prvního nebo třetího. To se dá zvládnout. Ve třetím pilíři by se mělo vrátit něco, co fungovalo do konce minulého roku a skončilo 1. ledna –aby alespoň jedna volba investičního modelu byla taková, aby garantovala minimálně nulový výnos, tedy aby pojištěncům bylo zajištěno, že se jim vrátí alespoň ty peníze, které do systému vložili.

HN: Bude nastavena i flexibilní hranice odchodu do důchodu?
Jsme jedinou zemí na světě, která uzákonila nesmrtelnost. Podle současné úpravy, kterou vytvořila stávající vláda, věk odchodu do důchodu stále stoupá. Člověk narozený za sto let by získal nárok na odchod do důchodu v devadesáti. Takže tím bychom s konečnou platností vyřešili problém deficitu důchodového účtu. Systémy ve světě umožňují mnohem větší flexibilitu toho, jakým způsobem naspořené prostředky užijete. Můžete se třeba rozhodnout, když vychováte děti, že si s manželem chcete vyrazit na dva roky do světa. Čerpáte z naspořených peněz a pak se vrátíte a pokračujete ve spoření na klasický důchod. To je princip, který je třeba podpořit. Umožnit svobodné rozhodování, jak člověk s naspořenými penězi naloží – jestli půjde do důchodu dříve za nižší důchod, nebo později a bude čerpat větší měsíční dávku. Částečně už se to podařilo zavést ve formě tzv. předdůchodů, kdy člověk, pokud má ve třetím pilíři naspořeno dostatek prostředků, mlže odejít do důchodu ještě před dosažením důchodového věku. Podobně se už dnes můžete rozhodnout k opačnému kroku – tedy spořit déle, déle pracovat a odvádět pojistné a každý rok se vám budoucí důchod automaticky o dalších šest procent zvyšuje.

HN: Čili budu moct odejít do důchodu třeba ve 40?
Ano. Podle aktuální průměrné doby dožití se spočítá, kolik let budete důchod pobírat a peníze, naspořené na vašem fiktivním účtu se vydělí tímto číslem. Takový důchod vám bude posléze přiznán.

Poznámka: Drobné úpravy, které provedla redakce HN až po mém imprimatur, stejně jako dvě moje dodatečná kvantitativní upřesnění, kterými jsem publikovaný text následně doplnil, neposouvají smysl již zveřejněných sdělení.