Pražští radní zakládají nebezpečný precedent: deportaci bezdomovců na okraj města. Není to přitom jen pražský problém - týká se všech měst v Česku, která řeší problém chudoby na svém území.

Chudí v každé společnosti vždy byli, jsou a budou - jen jich může být více či méně, mohou být utlačováni, odklízeni stranou, nebo naopak účinně podporováni, aby jich co nejvíce dostalo šanci na návrat do společnosti nebo alespoň relativně slušný život.
Praha nevyslala signál jen bezdomovcům, ale všem lidem. Říká: pokud přijdete o práci, bydlení a rodinu, nepomůžeme vám. Ještě vám na cestu na dno přidáme - budeme vás nakládat do autobusu a vozit na kraj města, dokud vás to vracení zpátky neomrzí. Budeme vás tam krmit polévkou, abyste měli pocit, že se tam - mezi svými ztroskotanci - máte nejlépe. A kdyby vás to nepřešlo, strážníci vám to svým jednáním připomenou.

A abyste neunikli, zapíšeme vás do evidence. Dostanete razítko: oficiální bezdomovec, doživotní troska, odsouzen k „dobrovolnému" vězení na okraji města.
To není přirovnání přitažené za vlasy - shromaždiště bezdomovců bude vězením bez zdí - vězením sociálním, do kterého se budete bez ohledu na svoji vlastní vůli stále vracet, až definitivně rezignujete. Jde o řízené budování ghetta, nápadně připomínající „konečné" řešení otázky bezdomovců v Praze.

Záměr se může navíc zcela zvrtnout. „Bezdomovecká oáza", o které mluví radní Janeček, může snadno přerůst v problém spojený s epidemiemi, násilím a extremistickými útoky.
Laskavá prohlášení, že bezdomovci budou mít u skládky třikrát denně polévku, lékaře a sociálního pracovníka, zcela popírají všechny ověřené systémy sociálních a zdravotních služeb a v západní Evropě prověřených bezdomoveckých shelterů.

Služby musí být dostupné tam, kde jich je zapotřebí. Pro chudé bude vždy nejvíce zbytkových zdrojů v místech, kde jsou bohatí lidé.
Každý bezdomovec má svůj osobní příběh, který - pokud jej sociální pracovník pozná -můžeme rozmotat, najít řešení. Vyřešit předlužení, rekvalifikovat, najít práci. Sehnat dočasné ubytování.

Místo tábora síť služeb

Magistrát Prahy musí ve spolupráci s městskými částmi vytvořit síť služeb, která bude dostupná z míst, kam se bezdomovci stahují, a zároveň pomůže problematiku řídit. Dobře promyšlená místa pro zřízení ubytoven, kontaktních zdravotních míst, sociálních podniků.

Samozřejmě, že opilí bezdomovci nemohou beztrestně obtěžovat ostatní u nádraží a v centru. I oni potřebují mantinely pro své jednání, mezi kterými však musí být výhodná nabídka k návratu do společnosti. Nabídka s lidskou podobou, ve které je také kus pochopení individuálního osudu člověka.

Praha ani Česko však nemají koncepci mírnění důsledků bezdomovectví. Bezdomovectví, stejně jako chudobu, přitom nelze vymýtit. Lze je však účinně mírnit.

Komentář byl uveřejněn 19. srpna 2010 v deníku MF DNES.