Írán – Irák a co je víc? USA-Evropa!
Po zveřejnění svého posledního blogu na aktualne.cz jsem byl pozván do Českého rozhlasu Plus, abych o záležitosti Íránu diskutoval s publicistou Danielem Veselým.
Video:
https://plus.rozhlas.cz/kdyby-naopak-iransti-agenti-zabili-treba-pompea-tak-trump-nevaha-a-zautoci-mysli-8132636
Přesto, že zastáváme diametrálně odlišné názory, nijak výrazně jsme se nepohádali. A to ani během pořadu, ani v kuloárech po jeho skončení. Mně šlo ostatně o něco jiného. Chtěl jsem upozornit na to, že česká debata se podrobně zaměřuje na Írán a na jeho konfrontaci se Spojenými státy. Situace na Blízkém východě je rozebírána ze všech úhlů. Zájem České republiky ale spočívá v něčem jiném. Naším životně důležitým zájmem je, aby z této situace nevzešla poškozená trans-atlantická vazba, neboli vztahy USA a Evropy. Je to něco, co můžeme jako člen NATO a EU aktivně ovlivnit. Na Blízkém východě, při vší úctě k našim pomazaným hlavám, nikdy žádným hráčem nebudeme.
V krátkém čase, vymezeném pro diskusi v pořadu Pro a Proti, jsem uvedl, že trans-atlantická vazba nyní skutečně zatížená je, a to z obou stran Atlantiku. Jednou z mnoha příčin tohoto stavu je něco, co nazývám zvyšujícím se doktrinálním rozdílem mezi USA a Evropou.
Prezident Trump zbavil svět monstra, co dál?
„Prezident Trump zbavil svět monstra“, pod tímto titulkem vyšel článek německého deníku Bild.
https://www.bild.de/politik/kolumnen/kolumne/usa-toeten-irans-terror-chef-bild-kommentar-trump-hat-die-welt-von-einem-monster-67073674.bild.html?wtmc=twttr.shr. Zcela s ním souhlasím.
Ne, nejsem válečný štváč. Nejde mi o to, aby vypukla válka. Naopak. Souhlasím s vyjádřením ministra zahraničí USA Mika Pompea, že svět je po likvidaci Kásima Solejmáního bezpečnější než před ní.
Ano, reakce Iránu přijde. Jaká ale bude, zatím nevíme. Představitelé iránského režimu jsou extremisté připravení zabíjet své vlastní obyvatelstvo. Rozhodně ale nejsou hlupáci.
Opravdu „ČUČKAŘI“?
Nedávno se prezident Zeman vyjádřil o naší kontrarozvědce, Bezpečnostně-informační službě, jako o “čučkařích”. Prezident jakoby se snažil ukázat, že tato služba je neschopná, protože „žádného agenta ještě nechytla“. V podtextu bylo ale i druhé oblíbené prezidentovo klišé, že totiž nebezpečí, které pro náš stát představují vlivové operace Ruska a Číny není zdaleka tak závažné, jak se experti snaží prezentovat.
Dnes jen stručně: UŽITEČNÝ IDIOT
Aktuálně se věnuji otázce schopnosti Severoatlantické aliance odstrašit protivníka, kterým je nyní na východě Rusko. Schopnost odstrašení protřebujeme ne proto, že jsme lačni války, ale právě proto, aby k žádné válce nedošlo.
Ať mír dál zůstává s touto krajinou!
Za polárním kruhem, ve švédském vesmírném středisku Esrange, pořádá americké výzkumné centrum New Generation Warfare Centre spolu se Švédskou univerzitou obrany tento víkend Evropsko-americký bezpečnostní dialog.
Braňme to, co jsme před 101 lety získali
Československo bylo od samého počátku své existence bytostně závislé na příznivém mezinárodním kontextu. S tímto vědomím se jeho tvůrci snažili maximální možnou měrou ke stabilitě systému, vzešlého z první světové války, přispívat a Československo v něm pevně ukotvit. Činili tak prostřednictvím řady bilaterálních smluv, ale i velmi aktivní politikou v rámci Společnosti národů, předchůdkyně dnešní OSN. Nespokojili se jen s pouhým členstvím ve Společnosti národů, ale aktivně se zasazovali o její funkčnost. Prezident Beneš se stal jejím místopředsedou a když to mezinárodní situace vyžadovala, přepustil své místo v Radě této organizace německému kolegovi Stressemanovi. Jakmile se začal v první polovině třicátých let Versailleský systém definitivně hroutit, byl osud Československa zpečetěn.
Čtrnáctý květen – společné narozeniny Izraele a Otce vlasti
Možná si vzpomenete na nedávný úspěšný film Masaryk, kde někdejší československý ministr zahraničí při přednášce ve Spojených státech konstatuje, že jeho otec měl vřelý vztah k židovskému úsilí o založení státu v Palestině mimo jiné i proto, že jako prezident Československa dobře rozuměl touze po vlastním státu, který by naplnil dějinné aspirace malého národa. Dodal, že i kdyby jeho otec neudělal nikdy nic jiného, než že se zastal pronásledovaných Židů, byl by pro něj stále tou největší osobností.
Genius loci, aneb my sami budeme určovat naši budoucnost, nikoliv francouzsko-německý superstát
Před dvaceti lety jsem pobýval v Bonnu na stáži v německém parlamentu. Mám z toho období vzpomínky, které se vryjí do paměti na dlouhou dobu. Například když stojíte v bonnské bazilice na místě, kde latinský nápis připomíná, že zde byl v roce 1346 korunován na římskoněmeckého krále Karel IV, je to velmi působivé. Míst, kde silně cítíte genius loci, je v německém Porýní několik. Tak například schránka s ostatky Tří králů v katedrále v Kolíně nad Rýnem. Ta mimochodem získala své číslo popisné od Francouzů resp. jejich napoleonských vojsk. Podobné je to, když navštívíte katedrálu sv. Martina v Mohuči, v níž působili Petr z Aspeltu a Balduin z Trevíru. Díky jejich aktivní podpoře lucemburskému rodu se mohl Karel IV. stát nejmocnějším mužem Evropy. Asi nejsilněji ale působí, když v Cáchách stojíte ve zdejší katedrále v bezprostřední blízkosti trůnu Karla Velikého. Tento panovník obnovil po tři sta letech římskou říši a určil tak základní geostrategické parametry Evropy na mnohá staletí. Není patrně logičtější místo, které mohlo být zvoleno pro podpis francouzsko-německá smlouvy.
Smlouva z Cách vyvolala mnoho diskusí. Stejně přirozené, jako je její podpis právě v Cáchách, je i to, že se proti ní hlasitě ohradil europoslanec Jan Zahradil. Kdyby nezazněl hlas tohoto euroskeptického matadora bylo by asi něco v nepořádku. Podle Jana Zahradila je smlouva z Cách „krokem k superstátu“ a měli bychom být před ní na pozoru. Je tomu skutečně tak? Ne, není tomu tak.
Když bude Mars s Venuší v konjunkci, mohou se dít věci…
Pamatujete si scénku, kdy magistr Kelly před císařem Rudolfem míchá poháry vína představujícími různé planety? Jde mu o dosažení kýženého stavu konjunkce, kdy jsou si dotčené planety na nebeské sféře nejblíže, tedy v harmonickém sblížení. V tomto případě však byl výsledkem pohybů spíše dost velký zmatek.
Máme něco lepšího než „Havlovo dědictví“?
Motto: „Státy se udržují těmi idejemi, ze kterých se zrodily.“ (Tomáš Garrigue Masaryk)
Obamův viceprezident Biden je slabý vyzyvatel, Trump ho slupne jako malinu
Babiš je "blýskáček řepkový". Jeho zájmy jsou jiné než zájmy včel a české krajiny
Zachraňte Willyho před plasty. 8 milionů tun ročně skončí v oceánech a v žaludcích
Recenze: Hvížďala v knize o exilu mapuje útěk před sebou a zase zpátky k sobě
Poslanci v čele s KSČM jdou po "zločinech privatizace". Komunismus jsme neporazili
