Neskutečná svíčka pro skutečnou mámu

01. 11. 2012 | 13:04
Přečteno 7402 krát
...aneb o virtuálním hřbitově a malé skutečné naději
Před patnácti lety jsem možná vůbec slovo virtuální neznala, určitě nepoužívala. Teď se naopak roztahuje doširoka a všude a mě docela straší. Slovník nám říká, že virtuální znamená zdánlivý, neskutečný, v tento okamžik neexistující.

Máme tedy na „zdánlivých“ sítích přátele, nakupujeme v „v tento okamžik neexistujících“ obchodech, čteme si „neskutečné“ noviny, chodíme do neznámých prostor na „neskutečné“ prohlídky. Daří se nám ale v tom zdánlivém světě ještě doopravdy žít? Jsme přece pořád docela skuteční, nosíme opravdové boty a teď většina z nás dokonce vyrazí se brouzdat listím na velmi existující hřbitovy zapalovat opravdové svíčky a vzpomínat na naše dávno či nedávno skutečně žijící blízké. Ale nestahují se přece jen kolem nás ty virtuální sítě moc, umíme to s nimi i se sebou?
Jeden náš přítel říkával, že když mají děti něco „jako“, musíme je brát hodně vážně, protože je to vlastně hodně doopravdy. Já ti, mámo, jako uvařím polívku, říkávala dcerka a bylo zcela jasné, že musím chvíli v klidu posedět nad prázdnou miskou, pidilžící opatrně nabírat, foukat a opravdově srkat horkou bramboračku. Oči ze mne nespustila, bedlivě sledovala, jak ta její jakopolévka opravdu pálí. Podobně vážné oči měla v létě má vnoučata, když mi nabídla zmrzlinu z písku a dávala mi na ni kopretinovou jakošlehačku. Mámo, já tu mám jako krám a ty přijdeš jako nakupovat! vítězoslavně zval syn, a přestože nerada nakupuju oblečení, musela jsem přijít s taškou a koupit si svoje triko, jeho mikinu a pro manžela ještě deštník po babičce. Musela jsem mít jakopeníze a odnést si nákup v tašce, nejlépe i použít hned deštník, protože podívejte, pane prodavači, ono se právě rozpršelo, ještě že jsem si u vás ten deštník koupila! Oba jsme pak vážně hleděli ke stropu pokoje a sledovali hustý jakodéšť…
Proč mi to chodí na mysl teď, o Dušičkách? Zdá se mi, že více než jindy se v tomto čase pohybujeme mezi tím světem skutečným a ne-skutečným. Samy Dušičky, slovo jak z vodnické pohádky nebo z dětského rozpočitadla před sto lety, se nám trochu nepolapitelně vznášejí nad rozzářenými hroby našich blízkých a mlžně připomínají, že máme těla i duše a obojí nám někam trochu mizí a my bychom to nějak chtěli a měli podržet a nezapomenout.
Před dvěma lety jsem já, která mám tak ráda zářivé podvečery na listopadových hřbitovech, spoluzakládala virtuální (zdánlivý) „hřbitov“, tedy webové místo pro vzpomínky na naše nejmilejší lidi. Nevěděli jsme, jestli je to dobře. Čelili jsme námitkám, že truchlení ve virtuálním prostoru nikdo provozovat nebude a že je zvrácené, ale i těm opačným, že totiž způsobíme, že lidé už nebudou chodit na hřbitovy, jsou přece líní, nahradí to klikáním, které je k ničemu. A jak to je teď? Zdánlivý hřbitov žije docela čilým životem. Na adrese vzpominky.nezavirejteoci.cz je už bezmála 500 „pomníků“, právě „hoří“ stovky virtuálních svíček a je tam mnoho set položených květin. Za tím vším jsou totiž skuteční lidé, kteří se vzájemně zvou k nezapomínání. Vypadá to na obrazovce trochu jako, ale je to docela doopravdy.
Pokud tam (opravdovým kliknutím) vejdete, možná vám to nedá a budete se chvíli procházet předivem našich roztodivných vztahů, vzpomínek, bolesti, vděčnosti. Zjistíte, že se lidé mají rádi, mají k sobě úctu a umějí být vděční. Poznáte, že ač se tváříme, že se nás smrt netýká (nebo možná až nám bude sto let), nějak nás potkává každého a někdy umíráme i hodně mladí. Možná někde dokonce zapálíte tu zdánlivou svíčku, položíte kytičku, uděláte „neskutečnou“ radost. Nebo skutečnou? Snad vzpomínací web pár lidem v jejich smutku pomohl a pomáhá. Mně osobně navíc dává naději, že i v tom virtuálním světě ještě umíme žít docela doopravdy.
Tak tam teď jdu své skutečné mámě rozsvítit neskutečnou svíčku.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Michal Macek napsal(a):

ahoj :)

no virtualni svicku asi nezapalim ne ze bych si nevazil mrtvych ale mam trochu jiny vztah ke smrti - neberu ji tak tragicky a tudiz moc netruchlim.jezis rekl proc truchlit kdyz nekdo zemre?radeji se radujme nebot vstoupil do kralovstvi nebeskeho.take sami mnozi neboztici (naposled p brzobohaty) stale casteji pisi do zaveti ze nechteji na pohrbu truchleni ale poradny mejdan s rockovou muzikou.co se narodilo musi zemrit - pokud je smrt spatna (neprirozena) muselo by takove byt i zrozeni.ja napr az zemru chtel bzch tibetsky (indiansky) pohreb - nechat se rozsekat na kusy pohodit v lese a nechat se roztahat a sezrat ptaky a zveri (a navratit se tak tam odkud sem vzesel) - bohuzel se obavam ze tu bude problem s urady...
01. 11. 2012 | 13:20

Michal Macek napsal(a):

ps:

a to nekteri lide dokonce provozuji "neskutecny" sex :D
01. 11. 2012 | 13:21

minatomirai napsal(a):

Jo, provozují, říká se tomu nekrofilie.

Většinou se k tomu lidé tak veřejně nepřiznávají.
01. 11. 2012 | 13:58

Martin napsal(a):

Pohřbívání do země s náhrobky je pohanský rituál za účelem zamezit kanibalismu. Že v tom někdo chce pokračovat i v 21. století je úsměvné.
Tristní je na tom to, že lidé plýtvají časem na návštěvu hřbitovů dneska dokonce i virtuálních, ale živé babičky a dědečky a tetičky a strýce nenavštíví jak je rok dlouhý, asi proto že kliknout na internetu dá menší práci, než se trmácet někam do Horní Dolní.
01. 11. 2012 | 14:07

Marta napsal(a):

Považovat pohřbívání za pohanský rituál proti kanibalismu je "trochu" zavádějící. Historici a archeologové mnohé kultury nazývají podle pohříbání, protože je to to jediné, co o nich víme. Od té doby, co se pohřbívá, považuje se lidstvo za kulturní.

A panu Mackovi: i mejdan může být způsob truchlení (tj. zdravého rozloučení - přechodový rituál) a svíčka může být symbolem naděje, že to smrtí nekončí. Vždyť proč bychom "jim" zapalovali svíčku, když bychom si mysleli, že z nich už nic není, že vůbec neexistují?
01. 11. 2012 | 14:57

Záškodník napsal(a):

Virtuální hřbitov mi přijde jako takové snadné vykoupení černého svědomí - připomíná mi to počítačovou hru a vůbec se mi to nelíbí.
Máme hroby dost daleko,ale vždy se o ně někdo z rodiny postará.Ale jinak beru péči o hrob svých předků jen jako tradici a konvenci.
Svíčku můžete zapálit kdekoliv, doma nebo někde jinde.
Ale nejdůležitější je stejně myšlenka-tou se můžeme s našimi mrtvými blízkými spojit kdy se nám zachce.V tom hrobě jejich duše stejně není, ta nám zůstává nablízku a až přijde náš čas a budeme se odebírat do věčných lovišť, budou nás naši drazí čekat v tom nadpozemsky jasném světle na konci tunelu...

I ty ,kteří nevěří.
01. 11. 2012 | 17:48

liška napsal(a):

zapálila jsem svíčky jak na hřbitově, tak doma. Proč ne. Prostě mi mí blízcí stojí za vzpomínku a nejen dnes a zítra. Ale raději se nechám rozprášit, kdoví, jak jednou budou hroby vypadat a jestli ještě bude chuť na mrtvé vzpomínat. Třeba dušičky vystřídá helloween, protože to bude výnosnější vydlabat dýně a prohánět se v maskách
01. 11. 2012 | 20:26

Filip napsal(a):

Myslím, že virtuální hřbitov není od toho aby tam lidé "chodili" místo na hřbitov. Ale může fungovat jako určitý spouštěč. Třeba já, teď jsem si zrovna vzpomněl na svého dědu. Vzpomenu si na něj i jindy ale článek podnítil vzpomenout si zrovna teď. Může to samozřejmě spustit i jiný podnět, obrázek atd. Tohle je dle mého prostě další možnost. Navíc, není podstatná svíčka, hřbitov nebo dušičky. Podstatná je vzpomínka a ta se děje v hlavě, ne na internetu :) Za mne "proč ne"
01. 11. 2012 | 21:21

p.h. napsal(a):

No myslím že to zapalování svíček je takový snobismus- moc to nestojí a sobě i okolí ukážu jaký jsme dobrák a humanista
02. 11. 2012 | 07:45

Jengy napsal(a):

Pro P.H.
Zřejmě vůbec nevíte o čem mluvíte.Co je snobského na to,že chodím denně na hřbitov zapálit svíčku synovi na hrob.Je to to jediné co pro něj můžu udělat.Rozhodně to plno lidí nedělá z toho,aby bylo vidět ,že mají dost peněz a vypadají humánně.

Jinak jsem hrozně ráda za virtuální pomníčky,protože po tom co jsem byla loňskou zimu nemocná a nemohla na hrob chodit mi zrovna zapálení svíčky alespoň na netu dost pomohlo.Stejně tak pro prarodiče,kteří mu tam chodí,protože to k hrobu mají přes 100km.Tuhle virtuální pomoc vidím pro zůčastněné jako velkou pomoc.Ti co je odsuzují,tak pravděpodobně nejsou ve stejné situaci,ale měli by být tolerantní alespoň ve stylu truchlení ostatních.
29. 11. 2012 | 13:14

Petra napsal(a):

Myslím, že kdo zatracuje truchlení je "truhlík" a vyhýbá se něčemu, co je přirozené a potřebné. Panu Martinovi doporučuji navštívit žijícího dědečka a babičku, jistě to ocení. Já se svým tátou byla až do konce jeho dnů a přesto mi chybí i teď.
11. 12. 2012 | 16:06

maira valchivá napsal(a):

Hezký den,
moc Vás obdivuju, děláte skvělou práci. Díky za ní!
14. 12. 2012 | 09:02

andrea rybárová napsal(a):

moc děkuji za tak krásný nápad, přidala jsem hned jméno mého muže a neumím ani vyjádřit jak mne dojímá nezištná soucitná snaha sdílet spolu lásku a vzpomínky na naše bližní, děkuji, jste krásná osoba, Bůh vám žehnej namaste
10. 04. 2013 | 13:56

simona napsal(a):

Když vám pohřební služba jen tak bez vašeho souhlasu zpopelní syna,pak vám ho chce jeho otec honem rychle zakopat pod zem,tak vám můžu garantovat že tu krabičku, ale rychle schováte,aby vám ji náhodou někdo neuloupil a svíčku pálíte doma,na počítači,všude,protože zatím nemáte odvahu ho dát na důstojné místo.Jsem vděčná za jakýkoliv projev úcty k našim zemřelým, a když se bohužel nacházíme v době přetechnizované i svíčka "zapálená"na počítači je dostatečně důstojná.Měli bychom být vděční,že vůbec někdo je svhopen vymyslet tak krásné stránky.Děkuji
30. 09. 2013 | 21:00

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy