Gentleman, když vidí na veřejnosti nahou ženu, tak se tváří, jako by tam nebyla, neb na veřejnosti přece nemůže být nahá žena… podobně asi slušný gentleman nečte Blesk. Také jsem jej nikdy nečetla, ale před pár dny jsem prostě nemohla nezahlédnout několikapalcový křičící titulek Měsíce na morfinu! s podtitulkem Kruté zpěvákovo umírání, jak trčel z prvních stránek všech Blesků, které v tramvaji měli ranní cestující před sebou.

Článek patřící k titulku jsem nečetla, mohu tedy autorovi křivdit, možná psal pak něco jiného, než na první straně hlásal. Ale podle všeho se spíše zdálo, že autor se jako mnoho z nás domnívá, že morfin způsobil kruté zpěvákovo umírání. Že žít na morfinu je hrůza, že morfin je krutý, zabíjí, věští konec, lidé, vyhýbejte se mu, jak jen můžete, možná pak dokonce nikdy neumřete!
Chtěla jsem tu vzdát hold neznámému lékaři známého zpěváka. Pokud byl pan zpěvák několik měsíců na morfinu, tedy léčen opioidy, patrně měl na dnešní české poměry osvíceného moderního lékaře, který ví, že se dá na konci života žít bez bolesti a o svého pacienta se dobře staral. Bohužel stále je u nás mnoho lékařů, kterým nějak v duši haraší podobné výkřiky, jako byl výše zmíněný titulek: bojí se pacientovi nabídnout kvalitní léčbu bolesti, úlevu, pár týdnů či měsíců dobře prožitých, byť to jsou měsíce poslední. Bojí se, že když vysloví slovo morfin, vyslovují ortel, že je konec. Tím způsobují, že v naší zemi, kde jsou skvělé léky na bolest zcela dostupné, je mnoho lidí, kteří trpí bolestí úplně zbytečně, často právě v důležité době na konci života, kdy by potřebovali síly na jeho uzavření. Přitom v mnoha zemích nedaleko od nás se opioidy léčí lidé nejen na konci života, ale například před tím, než jdou na operaci kyčelního kloubu, aby se jim ulevilo od velké bolesti a aby pak rekonvalescence probíhala svižněji. Po zákroku se léky postupně vysadí, v žádné závislosti lidé nezůstávají.
Mažeme se dokonalými mastičkami, používáme pidipočítače a telefony, vyznáme se ve spoustě věcí a zbylé si umíme vygooglit, ale co se týče vztahu k lékům na bolest, žijeme včetně mnoha lékařů v jakési mytické ledové době, která by se dala zkratkovitě zhodnotit zděšenou povídačkou, kterou jsem zaslechla kdysi v samoobsluze: umřel, protože prosim tebe, oni mu dali morfin. Přitom bychom měli umět říkat pane doktore, mám bolest, dejte mi morfin. Zkusme to – pomůžeme lékařům se nebát a sobě samotným žít až do konce důstojně a být sami sebou. A ne jako nyní, kdy odcházíme ze světa často v bolestech, po měsících bez morfinu.