Přemluvit sněmovnu k přijetí Nejkrásnějšího zákona o zveřejňování smluv začíná připomínat sisyfovský příběh. Už už myslíte, že je všechno domluveno a že nic nestojí přijetí zákona v cestě, ale pak se zas a znova vynoří nějaký vychytaný pozměňovák, který se snaží základní princip zákona – nezveřejněná smlouva neplatí – odstřelit. Poslední takový návrh přiletěl předevčírem z dílny Ministerstva vnitra, ze sekce, kterou má na starosti náměstkyně za ANO, Adriana Krnáčová, t. č. Babišova kandidátka na primátorku Prahy.

Předně, než se dostanu k meritu věci, musím uvést, že nemám potvrzené, zda je náměstkyně Krnáčová s návrhem svého odboru obeznámena, z minulosti vím, že Rekonstrukci státu a zveřejňování smluv bytostně nesnáší, byť paradoxně dříve řídila českou pobočku Transparency International, která má slovo transparentnost přímo v názvu. Ale nerad bych ji nyní křivdil, pročež si ponechávám naději na to, že Krnáčová skutečně nemá v aktuálním návrhu Ministerstva vnitra prsty a že se od něj v následujících dnech distancuje...

A teď k jádru pudla. Původní idea zákona je jasná: Platí jen taková státní či obecní smlouva, která je zveřejněna v centrálním online registru smluv. Tečka. Geniálně jednoduché a samovynutitelné. Navíc vyšperkované o to, že smlouvu mohou zveřejnit obě strany, tedy není možné, že by nastal případ, kdy by se jedna strana „zapomněla“. Vložit do registru smluv ji může i ta druhá a obě strany mohou online kontrolovat, že je zveřejněno vše, co zveřejněno dle zákona být musí. A to jsou jednak základní informace o smlouvě ve formátu metadat (s kým se smlouva uzavírá, na kolik atd.), jednak požadavek na „strojovou čitelnost“. Tím by nastal konec špatně naskenovaných PDF, ve kterých nejde strojově – pomocí Googlu nebo interního vyhledávače – nic najít.

V současném komplexním pozměňovacím návrhu je však upuštěno od všech výše uvedených principů a již dojednaných kompromisů. Tak zaprvé se ruší ona základní „sankce neplatnosti“. A to konkrétně tak, že je zcela vypuštěna sankce za neuveřejnění „metadat“ (rámcových parametrů smlouvy) a současně se upustilo od povinnosti zveřejňovat smlouvy ve strojově čitelné podobě. Tudíž když „zveřejníte“ mobilem nafocenou smlouvu, i s palcem, který ji drží, tak je to podle Ministerstva vnitra ideál a smlouva platí. Smlouva může být pro lepší čitelnost také celá začerněná. Fantazii se meze nekladou.

Je zřejmé, že přijímat takový zákon by bylo zhola zbytečné a tím by šlo tak nějak skončit. Ale pojďme cvičně postoupit dál. Nově by neměly možnost zveřejňovat smlouvy obě smluvní strany, ale ta, která je „povinnou osobou“ (tedy je součástí veřejné správy), by měla povinnost smlouvu do 30 dnů od uzavření zaslat Ministerstvu vnitra, které by ji pak muselo do 15 dnů zveřejnit v registru smluv. Tím se ruší další základní princip, že zveřejnit smlouvu mohou obě strany. Když by s vámi jako firmou město uzavřelo smlouvu, vy byste neměli žádné páky, jak město dotlačit k tomu, aby ji skutečně na vnitro zaslalo. Není taky vůbec řešeno, co se bude dít v případě, že obě smluvní strany jsou „povinnými subjekty“? Která z nich má návrh na MV poslat? A kde proboha vezme MV kapacitu na to, aby všechny smlouvy všech několika desítek tisíc povinných subjektů zveřejňovalo? A v jakém formátu je povinný subjekt povinen smlouvu na MV zaslat? Datovou schránkou? Emailem? Poštou? Holubem? Na nic z toho tento šlendriánský návrh neodpovídá.

Kromě toho z návrhu „vypadly“ všechny příspěvkové organizace, jak ty státní (miliardová Správa železniční dopravní cesty), tak ty obecní. Celou kritiku paskvilního návrhu zákona si můžete v delší verzi přečíst zde, v kratší tady.

Nabízí se otázka, co má tento návrh za účel. Navržená právní úprava je provedena tak zoufale diletantsky, že si nelze ani na vteřinu připustit, že by byla míněna vážně. Zbývá tedy možnost, že jejím cílem je diskreditovat celý zákon o zveřejňování smluv, dostat debatu zase zpět na začátek, protáhnout ji o pár měsíců, kdy už bude bezpečně po komunálních volbách, do nichž kandiduje mnoho desítek stávajících poslanců, jejichž voliči by asi nebyli rádi, když by věděli, že jejich kandidát na zastupitele nechce zveřejňovat smlouvy. A jak se dostaneme za termín voleb, tak tlačit na přijetí zákona bude velmi obtížné. Další zajímavé volby, kdy se musí politici tvářit, že je občané zajímají, jsou až ty sněmovní v roce 2017. Do té doby přijde sto jiných témat a na nějaké zveřejňování smluv si už nikdo nevzpomene. Supr strategie, to se musí nechat.

Což o to, v Brně umíme jako Žít Brno a Piráti garantovat, že všechny smlouvy města, příspěvkovek i městských firem zveřejníme, jako budoucí zastupitelé na ně budeme mít právní nárok, i když bychom skončili v opozici, ale města, kde „specialisty“ na vymáhání informací nedisponují, si dále mohou jet v režimu přísného utajení. Třeba Praha pod vedením Adriany Krnáčové.

Není proč ale klesat na mysli definitivně. Můžeme ještě doufat v to, že vládní představitelé, Sobotka, Bělobrádek a zejména Babiš – jehož kandidátka na primátorku a náměstkyně ministra vnitra má danou oblast gesčně na starosti – přestanou kličkovat, současný neprojednatelný návrh Ministerstva vnitra stornují, vrátí se k již dopracovanému komplexnímu pozměňovacímu návrhu poslance Farského a po případných kosmetických změnách ho na zářijové schůzi ve druhém a třetím čtení schválí. V opačném případě jen tak brzy líp nebude...