Na Silvestra jsem si vytkl několik úkolů na tento rok, mezi tím i zamezení nástupu Fischera nebo Zemana na Hrad. Nezdařilo se. Analýza, proč to dopadlo z mého pohledu špatně, je v zásadě jednoduchá.

Na sněmovní volby stačí Facebook

První kolo ukázalo sílu sociálních sítí. Úspěch Karla Schwarzenberga a relativně hodně procent pro Jiřího Dienstbiera byly z velké části zapříčiněny aktivitami na sociálních sítích, o čemž se pak informovalo v masmédiích. Aby na Hradě neseděl Fischer nebo Zeman, musel jeden z nich v prvním kole propadnout. Vzhledem k přirozené síle Zemana byl logickým terčem Fischer. Z druhé strany se k tomu přidalo soustředění na kandidáta levice, Jiřího Dienstbiera, a kandidáta pravice, Karla Schwarzenberga. Ostatní kandidáty bylo nutné z voličských úvah vyřadit, protože neměli šanci – bez peněz a kvalitního týmu se většinové volby vyhrát nedají. Pro sněmovní volby, kde nepotřebujete získat 50 %, takto vedená kampaň, jak se ukázalo, stačí. TOP09 má velkou šanci stát se parlamentní stranou i v příštích volbách, a je možné, že začne na pravici dominovat.

Proč ne Dienstbier

Mezi Schwarzenbergem a Dienstbierem byl bohužel fatální rozdíl. Za Dienstbierem je strašně málo výsledků, což je způsobeno kombinací relativně malého věku, pozdním nástupem do aktivní politiky a kromě jednoho gesta na pražské radnici praktickou neviditelností. Dienstbierův tým neuměl používat sociální sítě. Dienstbier měl obrovskou nevýhodu v tom, že určitě většina jeho vlastní strany ho za prezidenta nechtěla a otevřeně (Škromach, Benešová, Onderka) nebo skrytě (Hašek) podporovala Zemana. A konečně udělal Dienstbier z hlediska svých potencionálních voličů a podporovatelů nepochopitelnou chybu, když šel žebrat o podporu ke komunistům. Kavárenské názory na komunismus a ohánění se demokratičností komunistické strany jsou sice hezké, ale jediný výsledek tohoto kroku byl, že Dienstbier si od sebe spolehlivě odehnal všechny „pravdoláskaře“, kteří se semkli za Schwarzenbergem. Viděno prizmatem výsledků voleb, proti Schwarzenbergovi neměl z výše uvedených důvodů šanci. Ani kdybych se já nebo kdokoliv jiný postavil na hlavu. A to je škoda. Protože v druhém kole by měl šanci naopak větší. Hezky to už před prvním kolem rozebral Jakub Patočka z Deníku Referendum, když trefil poměrně přesně možné voličské přesuny pro druhé kolo. Přestože si nejsem jistý, že by Dienstbier byl schopen na svou stranu přetáhnout „pravičáky“, neboť značná a možná rozhodující část voličů by nepřekousla jeho nadbíhání komunistům, šance by větší byla.

Kampaň bez kampaně

Co v prvním kole Schwarzenbergovi stačilo – tedy podpora osobností, sociálních sítí a médií – to bylo v druhém kole málo. Schwarzenbergův volební tým zasloužil v prvním kole absolutorium, v druhém kole ale nevěděl, co se děje. Praktici jako Šlouf nebo Klaus si mladé nadšené kampaňáře namazali na chleba. Co se týče spontánních aktivit, jako jsem dělal já, neměly ani ambice hranice sociálních sítí a médií přesáhnout. Dostat se k babičkám na vesnice, to bylo na Schwarzenbergově týmu. Jak rozebírá třeba Luděk Staněk v Reflexu, lidem od Schwarzenberga nebylo přes třicet, evidentně do svého týmu nepřibrali profesionály typu Kalouska a tedy nebyli schopni přemýšlet nad oslovením potřebné cílovky.

Potřebná cílovka

I přes nevýhodnou výchozí pozici nebylo nic ztraceno. Voliči se rozhodují vždy docela předvídatelně. Bylo jasné, že k vítězství Schwarzenberga, který je čelním představitelem této neoblíbené asociální vlády, vede cesta jen přes přilákání voličů Dienstbiera a Fischera. Když hned po prvním voleb ČSSD podpořila Zemana, bylo jasné, že Schwarzenberg musí zabojovat opravdu mohutně. Pro jejich získání bylo nutné udělat první poslední. Schwarzenberg a jeho tým jim ale nenabídli vůbec nic. Možnosti tu byly – mohl odstoupit z vlády a vedení TOPky, čímž by ukázal, že mu na jedné hloupé straně nezáleží, že mu jde skutečně o stát. Mohl se pro něj obětovat Kalousek a odstoupit ze všech funkcí. TOP09 mohla vyslovit nedůvěru vládě. Možná by něco z toho působilo trapně, každopádně Schwarzenberg a jeho strana nepokusila o nic. Tohle už nebyla chyba Schwarzenbergova volebního týmu, tohle byla přímo věc a zodpovědnost kandidáta. Skutečné voličské přelivy ukazuje datová analýza kluků z Kohovolit.eu.

Schwarzenberg není politik

Schwarzenberg se ukázal jako neschopný politického boje. Jeho nepochopitelné vytahování Beneše, motání pořadí vlád, neschopnost tahat na Zemana jednu špínu za druhou – na to žádný tým poradců nestačí. To je na kandidátovi samotném. Schwarzenberg se vznáší kdesi nad věcí a není schopen analyzovat, pamatovat si údaje a přesně zacílit. Když by byl v druhém kole Dienstbier, nikdy by se nemohl dostat do takové defenzivy, Zemanovi by metal do tváře jednu aféru za druhou. Schwarzenberg je opravdu spíše typem konstitučního monarchy, který nemusí být nositelem témat, který nemusí bojovat s korupcí, ale který svým přístupem zklidňuje politické vášně a dobře reprezentuje stát.

Prezident sedmilhář

Přesto přese všechno nelze s určitostí tvrdit, zda by Zeman vyhrál, když by volební klání nepojal jako válku, kde je dovoleno vše. Na Hrad se prolhal. Prakticky všechno až na oslovení „dobrý den“, co z jeho úst vyšlo, byla lež, kterou sice média okamžitě dementovaly, ale to už nikoho nezajímá. V kombinací s extrémně odpornou a nacionalistickou kampaní, v rámci které se do jednoho šiku semkli Vandas, Miroslav Štěpán, Klaus, Klausová, Klaus ml., Filip, Foldyna atp., to nebyla hra, kterou mohl jeho protivník sehrát důstojně. Z pochopitelných důvodů se Karel Schwarzenberg odmítl s tímto hnojem popasovat. To nemění nic na tom, že nebyl schopen útočit sám, ale částečně to lze omluvit. Když jedna strana ve fotbale pořád a hrubě fauluje a rozhodčího to nezajímá, taky se na to vykašlete. Z tohoto důvodu bych byl rád, aby Schwarzenberg podal na průběh voleb stížnost k Ústavnímu soudu. Pohled soudu, zda je tato hra ještě v demokracii akceptovatelná, by byl na místě. Těžko se můžeme tvářit, že je tu svoboda volby, když vám v den voleb přijde do schránek či na vás kouká z Blesku stránka plná lží. Není přitom důležité, zda zadavatelem inzerátů a šiřitelem lživých letáků byl sám Zeman či jeho tým, nebo jen jeho přátelé. Demokratické volby musí být hrány podle pravidel a ty pravidla musíme dodržovat všichni. Pokud byl Schwarzenberg poražen tímto nedůstojným způsobem, neměl by Zemanovo vítězství uznávat bez tohoto kroku jako zasloužené – tím legitimizuje takové praktiky i on sám.

Potvrzení Klause

Zvolení Zemana znamená potvrzení Klausova prezidentování. Jejich společná éra se tak prodlužuje o dalších minimálně 5 let, takže už tu budeme mít jednu celou generaci, která vyrostla v době, kdy rytmus doby udávali oni dva. Pro mne osobně je to fakt dost nepříjemný a výhra Zemana znamená dvě možnosti: Uzavření se do sebe a věnování se jiným věcem. A nebo ještě větší politická angažovanost, ať vně stran nebo uvnitř. Demokracie je vláda lidu a bude to tady vypadat přesně tak, jací budeme my. Momentálně si národ zvolil do čela státu člověka, který demokracii nesnáší (likvidace nezávislých médií a novinářů, likvidace politických protivníků, lež jako normální politický nástroj), tak uvidíme, co to s námi udělá.