Dva roky bez Osudu, dva dlouhé a trpké roky, které naštěstí zítra skončí, protože UŽ ZÍTRA ZAČÍNÁ FESTIVAL JANÁČEK BRNÓÓÓÓÓÓÓ!!!!!

A to hned největší událostí nejen tohoto festivalu, nejenom téhle sezóny, ale největší brněnskou operní událostí za poslední desítky let.

Protože zítra se uskuteční dlouho očekáváná, přímo pro Brno vytvořená a zcela nově nastudovaná SVĚTOVÁ PREMIÉRA insenace opery OSUD v režii ROBERTA CARSENA!!!!

Kdo sledujete operní dění, víte, že Carsen je absolutní ikona režijního operního nebe. S Janáčkovou tvorbou má Carsen velké zkušenosti a po té, co byla před několika lety v Brně nastudovaná jeho původně jinde premiérovaná inscenace Káťa Kabanové, a podle jeho vlastních slov to nikde jinde líp neudělali, tak svolil k tomu, že s Národní divadlo Brno nastuduje OSUD!

Osud je, přátelé, jedno z nejšílenějších děj hudební historie. Dílo stále ještě nepochopené, dílo, o kterém se říká, že je příliš zmatené a s divným libretem a ještě nedávno se razil názor, že se musí přeložit do angličtiny, aby mu nebylo rozumět.

Nic nemůže být vzdálenější pravdě! Osud je po všech stránkách geniální dílo, vč. práce s libretem, které svým přístupem předběhlo dobu o několik desetiletí. Z dnešního pohledu je to více než srozumitelné dílo, které si hraje s jazykem, které z celého dlouhého života skladatele Živného - hlavní postavy - vybírá asi 70 minut. Ty se ale naopak odehrávají v reálném čase. 70 minut z celého života a přece je tam vše důležité.

Když vám před smrtí proběhne před očima celý váš život, váš OSUD, tak to je to, co přenesl Janáček do hudby.

Do šílené hudby. Do hudby mezi nebem a zemí.

Žádnou hudbu jsem nikdy v životě neslyšel tolikrát a z žádné jiné velké skladby neznám tak detailně každý tón.

Janáček to celé psal na pomezí šílenství, v šílené době, po smrti jeho milované dcery Olgy, ve změti jeho různých známostí, a ta hudba, spadající do období tzv. "verismu", kdy bylo snahou zachytit v hudbě "pravdu", je tím vším proniknuta.

V té době zrovna letěla secese a symbolismus, kterými je celé libreto protknuto. Symboly barev, zvířat, rostlin, kult Slunce, předurčenost, osudovost, smrt.

Všechno to Janáček přenesl do hudby, která se zcela vymyká všemu po tom i před tím. Jsou tam nápěvky mluvy, je tam Janáčkova hudební řeč, ale současně je tam něco strašně znepokujícího.

Jak kdyby mu ruku při zápisu not vedla nějaká vyšší síla. U hudby, i jiných druhů umění, máte někdy pocit, že se nebe a země propojily. Jsem přesvědčen, že u OSUDu tomu tak bylo. Ta hudba je mimo veškerá jiná měřítka, je to něco - když se do toho zaposloucháte do hloubky - co vás přiková k sedadlu, nasadí se vám do hlavy a už nikdy vás neopustí.

Jak k tomu přistoupil Carsen, nevím. Jsem v očekávání, těším se a možná trochu bojím zároveň. Protože vždycky, když tu hudbu slyším, jsem jako v transu.

Zítra premiéra, v úterý 1. repríza, 14. října druhá. Lístky ještě jsou. BĚŽTE NA TO!!!!

https://janacek-brno.cz/opery/