Není lidskosti bez důvěry

08. 11. 2017 | 10:51
Přečteno 1994 krát
Hassan Ali Djan je jedním z oněch mladých mužů, kteří do Evropy přišli za lepším životem. Jeho v němčině sepsané svědectví o cestě z Afghánistánu, příchodu do Německa a nejednoduchých počátcích začlenění do tamní společnosti nyní vychází v českém překladu. Zde si z knihy "Afghánistán, Mnichov,já", která se objeví v knihkupectvích kolem 15. listopadu, můžete přečíst část doslovu:

Strach z cizího a neznámého je starý jako lidstvo samo. Možná jsme ho zdědili ještě od našich zvířecích předků. Vymezit a bránit vlastní teritorium před cizáky umí koneckonců i králíci nebo potkani. K zásadním výdobytkům civilizačního vývoje, jehož kořeny tkví již ve starověkých kulturách, proto patří postupné překonání tohoto základního pudového vnímání světa. Tedy schopnost si uvědomit, že já a můj kmen nejsme středobodem světa a jeho obrana nejvyšší hodnotou, pro niž stojí za to žít. Že totiž, navzdory všem kulturním, jazykovým a sociálním rozdílům, s ostatními lidmi (i s těmi za hranicemi našeho území nebo s takovými, jejichž jazyku nerozumíme) sdílíme celou řadu nadání a tužeb. A že jsme proto schopni se společně vztahovat k hodnotám, jež fyzickou existenci vlastní tlupy vysoce přesahují.

Moderní dějiny s několika etnicky podmíněnými genocidami i úplně nejnovější vývoj, tedy hrůza a šok mnoha Evropanů z historicky tak běžného jevu, jakým je masová migrace, nás bohužel znovu a znovu přesvědčují, že ani po tisíciletích neztrácí zápas o povznesení lidské duše nic ze své naléhavosti. Znovu a znovu jsme svědky nadřazení prapůvodní pudové obrany vlastního před cizím nad univerzální hodnotu lásky k bližnímu. Od sousedských rozhovorů po nejvyšší patra politiky. Důsledky tohoto opakujícího se triumfu tribalismu tragicky poznamenávají především osudy těch, kdo by naopak potřebovali naši důvěru a pomoc. Zásadně ale mění i nás samotné.

V posledních letech s překvapením a smutkem sleduji, jak se naše společnost dostává do područí strachu. Je to problém evropský, ale zároveň má ve středovýchodní Evropě některé specifické podoby a mimořádnou naléhavost.

Na světě bylo v každé éře mnoho násilí a utrpení, naše doba má ale dříve nevídané nástroje, jak zprávy o neštěstí a nebezpečí rychle šířit. Spolu se záběry hromadných poprav či teroristických útoků média a sociální sítě zároveň efektivně distribuují strach a pocit bezmoci. Nejde přitom jen o technologiemi umožněný samopohyb. Řada aktérů, především fundamentalisté všech jazyků a věr, od tzv. Islámského státu až po hnutí Islám v ČR nechceme, s tímto strachem pracuje cíleně. Na jeho pravidelném dávkování a reakcích ustrašených lidí, kteří zoufale hledají bezpečí a ochranu, zakládají tyto politické síly a jejich ideologové svoji moc.

Jedním z plodů rozpínajícího se panství strachu je absurdní přesvědčení ztotožňující zlo s konkrétní etnicitou, původem či náboženstvím. Takový světonázor se v dějinách neobjevuje poprvé. Jeho prosazení jako vlivného klíče porozumění světu bylo vždy spojeno s temnými údobími. V nejčistší podobě je tato ideologie spojena s německým nacismem, její důsledky ale dobře známe i z bezprostředně poválečného Československa. Souběh mezi hrůznými masakry na německých mužích, ženách a dětech a politickými proklamacemi šířícími názor, že „Němci přestali být vůbec lidmi“, nebyl náhodný.

Naše etnicky vyčištěné končiny Evropy dnes poskytují ideologii, jež zlo a násilí projektuje zejména do lidí islámského vyznání, případně do všech, kdo utíkají z chudých a rozbouřených částí světa do Evropy, živnou půdu. Mají-li, jak tomu bývá v Německu, Rakousku, Švédsku a dalších zemích západní Evropy, děti ve škole muslimské kamarády, znáte-li obavy a naděje vašeho muslimského zelináře, zubaře nebo elektrikáře, disponujete přirozenou obranyschopností proti politickým a mediálním strategiím, jež konstruují kolektivní vinu anonymního mnohamilionového společenství muslimů či uprchlíků za rizika, násilí a vůbec zlo dnešního světa.

Česká, slovenská, maďarská nebo třeba polská společnost takovou přirozenou obranyschopností nedisponuje a proto se, řečeno s jistým zjednodušením, Češi, Slováci, Maďaři a Poláci bojí muslimů daleko více než ti, kdo s nimi dennodenně přicházejí do styku. Je to ostatně dávno známý princip, vzpomeňme na Ericha Maria Remarquea a jím popsaný obraz Francouze mezi mladými Němci před první světovou válkou, kdy naprostá většina z nich žádného Francouze nikdy osobně nepoznala. Dnes již nepředstavitelná kombinace neznalosti, odcizení a uměle jitřené nenávisti tehdy umožnila, že se mladí Němci s mladými Francouzi na pokyn mocných čtyři roky vzájemně vraždili po statisících.

Rizika, jež přináší pochopitelná a z dlouhodobého hlediska jen stěží zastavitelná migrace do bohaté Evropy, určitě není dobré podceňovat. Ani ta bezprostřední, jako mezinárodně organizovaný terorizmus, ani dlouhodobá, mezi něž jistě patří dopady nezvládnuté integrace a případného sociálního vyloučení ve druhé a třetí generaci lidí s mimoevropským původem.

Odpovědí na možné potíže a nebezpečí ale nesmí být strach a nedůvěra ke všem, které jsme dříve neznali. Natož to, co kolem sebe můžeme denně sledovat – totiž všudypřítomná a v mnoha ohledech systematická (byť zatím většinou jen rétorická) dehumanizace milionů lidí. Zbavování těch druhých jejich lidské jedinečnosti, jejich redukce na nositele rizika a rozvratu, a tak vlastně jejich zpředmětnění, je nejstrašlivějším nástrojem pěstování v lepším případě lhostejnosti, v horším nedůvěry, pohrdání i nenávisti. Je to přesně ten způsob vztahování se ke světu a lidem (mimo náš vlastní kmen), který se za „příhodných“ okolností může během několika málo let přetavit v jakoukoliv podobu „čištění“ toho či onoho území od těch, kteří v důsledku vytrvale působící propagandy podvědomě nejsou vnímáni jako naši bližní.

Efektivní předcházení konkrétním rizikům (spojeným často s velice konkrétními mocenskými a kriminálními centry) je proto nutné naopak propojit se základní důvěrou v univerzální lidství, jež umožňuje setkání i porozumění nás Evropanů s trpícími a prchajícími z nehostinnějších částí světa. Jak je vidět na příkladu společností, jež si s příchozími umějí poradit důstojněji než my, je tato základní důvěra k lidem, jež se nenechá odradit jejich jinakostí, úzce spjata s důvěrou v sebe sama. V sílu a hodnotovou zakotvenost vlastního společenství, jehož identitu přítomnost desetitisíců či statisíců lidí jiného vyznání, jazyka i socializace nemůže poddolovat. Ve funkčnost právního státu i sociálního systému, jenž chudé příchozí dokáže podpořit, ale zároveň je efektivně povede k dodržování pravidel. Mnozí příchozí, prchající před fundamentalisty a znesvářenými skupinami, jež zneužívají oslabené struktury jejich domovských států, ostatně právě silný právní stát vítá a slibuje si od něj uchování bezpečného světa pro sebe a své děti. V tomto smyslu jsme s nimi na jedné lodi.

Matěj Spurný

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy