Dějiny a paměť komunismu v Česku

11. 01. 2010 | 09:45
Přečteno 7297 krát
Čím více se snažíme „vyrovnat se s minulostí“, tím beznadějněji se zamotáváme do jejího přediva. Jestliže dvacet let po sametové revoluci pokládáme skandály kolem odhalených agentů za cestu k poznání charakteru socialistické diktatury, je třeba něco změnit. Očista společnosti od reprezentantů minulého režimu a porozumění minulosti jsou dvě rozdílné věci, které spolu souvisí jen velmi volně. Na první z nich už je trochu pozdě, ta druhá nás naopak z větší části teprve čeká.



Historici se ve svém povolání odedávna pohybují mezi dvěma krajními polohami. První z nich, již můžeme nazvat „identitotvornou“, přisuzuje dějepisci roli našeptávače do ucha vladařova a herolda oficiálních hodnot, který velkým příběhem o bojích a slavných vítězstvích či prohrách minulosti osvětluje, a tedy i ospravedlňuje současnou situaci národa či státu. Druhá krajní poloha, subverzivní, souvisí s pojetím historiografie jako kritické humanitní vědy a historikovi nabízí spíše roli nepohodlného disidenta, toho, který v archivech moci odhaluje zapomenuté souvislosti, zpochybňuje ustálené historické stereotypy, propůjčuje hlas umlčeným antihrdinům a neúnavným připomínáním plurality dějů v minulosti nastavuje nepříjemné zrcadlo historickým velkovyprávěním posvěceným tím či oním panujícím režimem.

Každý politický režim se pochopitelně snaží do jisté míry ovládat způsob, jakým se o historii, zejména té nedávné, vypravuje. Ten současný český není výjimkou. Zákon o tom, že se Edvard Beneš zasloužil o stát, nebo politická kontrola na zakázku založené centrální instituce pověřené reflexí „totalitní minulosti“ jsou pouze nejvýraznějšími symptomy tohoto jevu. Čeští historici v takové situaci jen těžko odolávají nároku politiky i společenské poptávky dodávat obsah státotvorné ideologii demokratické transformace a přizpůsobit se jazykem i interpretací velkému příběhu o boji proti totalitě, za svobodu a demokracii, o boji utlačovaného národa proti komunistickému zlu přicházejícímu jakoby zvenčí. Oficiální politika paměti a historické interpretace v prvních dvou desetiletích po pádu komunismu se tak do značné míry shodovaly v základních východiscích, které vedou k jednostrannému a dichotomickému pojímání poválečných dějin rozlišujících mezi „my“ a „oni“, mezi „režimem“ a „(občanskou) společností“, mezi „komunisty“ a „národem“, mezi „viníky“ a „oběťmi“.

Politika paměti

Politickou mocí organizované násilí proti politickým nepřátelům i z různých důvodů neintegrovatelným skupinám patřilo nejen k průvodním jevům socialistických diktatur, nýbrž - zejména v jejich počátečních fázích - k jednomu z pilířů jejich architektury. Je proto pochopitelné, že se právě tento aspekt, výrazně odlišující období komunismu od dneška, stal po roce 1989 ústředním prvkem laického i odborného zájmu o nedávnou minulost.

Zároveň konečně mohli promluvit ti, kteří trpěli nebo přinejmenším nesměli vyslovovat své názory. Paměť a zejména paměť obětí se v Evropě a potažmo v celém světě stává arbitrem či zkouškou historické věrohodnosti.

Čím uznalejší status oběti, tím větší šance na politickou podporu vlastní, nutně subjektivní paměti jako výsledku tzv. politiky uznání. Spolu s důrazem na represi a mocenské ovládání společnosti, symbolizované především rolí Státní bezpečnosti, stálo právě angažování se na straně určitých skupin obětí komunismu za vznikem polského Ústavu paměti národa i českého Ústavu pro studium totalitních režimů. Převaha politické stránky věci - ona směsice legitimizační touhy postkomunistické demokracie a rostoucí váhy paměti obětí minulé represe ve veřejné diskusi - nad vědecko-výzkumnou byla naprosto evidentní od samého počátku.

Tyto instituce úzce vázané na archivy tajné policie a příbuzných represivních složek se ovšem rády - na rozdíl od Spolkového úřadu pro dokumentaci ministerstva státní bezpečnosti bývalé NDR - prezentují jako zastřešující centra historického poznání komunistických diktatur vůbec. Ředitel českého ÚSTR Pavel Žáček tvrdí, že kolem sebe shromažďuje mladé historiky, kteří si nezadali, a proto napíšou konečně jakési „minulostí nezatížené dějiny“. Nehledě na odchod většiny kvalifikovaných historiků z této instituce během posledního roku je ale třeba poukázat na to, že ústav nepředkládá žádné zásadní výzkumné projekty, které by mohly přispět k vědeckému poznání minulosti. Ti mladí historici, kteří na ÚSTR dosud pracují, dostávají zpravidla ad hoc úkoly, organizují osvětové akce nebo výstavy, nemohou se však soustavně věnovat komplexnějšímu poznávání minulosti. Paradoxní je, že dokonce neexistuje žádný projekt na dějiny StB, pro něž má právě tato instituce ideální, takřka exkluzivní podmínky. Analytické dějiny tajné policie by přitom byly velice potřebné.

O čem se nemluví
Nejde o to, že by se represivní charakter socialistických diktatur neměl připomínat. Tomu ale naštěstí už nikdo nebrání. I dosud nedigitalizované archivy jsou přístupné, archivy komunistické strany a bezpečnostních složek dokonce ve výrazně liberálnějším režimu než ty ostatní. Masivně dotovat dokumentaci a prezentaci archiválií bezpečnostních složek na úkor jiných aspektů poznání minulosti a vydávat ji za to pravé, nezatížené odkrývání minulosti ovšem neslibuje ani kvalitní výstupy, ani lepší pochopení našich moderních dějin.

Historici mimo struktury ústavu mohou pochopitelně bádat, o čem chtějí, ale je to, asi jako kdyby centrální ústav zprostředkovávající dějinný obraz socialistické diktatury byl založen rozšířením archivu ROH o badatele a pedagogy. I sociální síť ROH spojená s oblíbenými rekreačními poukazy byla přece jedním z pilířů režimu. Setkávalo se s ní mimochodem mnohonásobně více lidí, než kolik jich mělo zkušenost se služebnami Státní bezpečnosti. Kdo by ale dnes právě takový obraz chtěl dotovat stamilionovými částkami ročně a bádání o všem ostatním přenechat pouze svobodnému rozhodování historiků, kteří si přece mohou požádat o grant?

Témat, která jsou z vědeckého hlediska důležitější než rejdy StB, je přitom víc než dost. Příkladem nechť je tzv. normalizační období. Pozdní socialistická diktatura byla moderním politickým panstvím, které využívalo řadu strategií, jež jsou dodnes aktuální.

Moc moderního státu spočívá především v oblasti administrace všedního dne. Pro paternalistický státní socialismus to platí ještě více než pro západní pečovatelský stát.

Pokud tedy chceme pochopit dobu pozdního socialismu, mnohem spíše než na základě mediálních kauz kolem objevených agentů StB, musíme zkoumat povahu a charakter konzumního socialismu. Z dnešního pohledu se na socialistický konzumerismus díváme se směsí ironické nostalgie a dobromyslného pohrdání. Přesto byl tento „druhořadý konzumerismus“ zásadní změnou stylu života pro všechny vrstvy populace. Je svébytným klíčem k pochopení nejen normalizace, ale částečně i pádu komunismu a koneckonců i úspěchu neoliberálního kapitalismu 90. let.

V dosavadní historické literatuře popisující dobu 70. a 80. let zcela jednoznačně převažuje zájem o velmi vlivné, ale zároveň nepočetné skupiny obyvatel, vládnoucí komunistický establishment a disidentskou kontraelitu. Analýza socialistického konzumerismu a s tím spojeného stylu života jako svého druhu podstaty pozdní socialistické diktatury může napomoci tomu, aby se pozornosti dostalo konečně také většinové společnosti. Základní rysy jsou všeobecně známé. Převážnou většinu toho, co tehdejší socialistický občan měl za podstatné, prožíval v soukromí, v němž mu byla dopřána sice omezená, ale přesto svoboda. To, co lidé běžně považovali za únik do soukromí a svým způsobem za odpor vůči režimu, tedy že si v kruhu přátel, na chatě nebo v rámci různých nepolitických spolků dělali, co chtěli, a o politiku se nezajímali, bylo ve skutečnosti nejvlastnějším zdrojem legitimity pozdní socialistické diktatury. Ta však zároveň měla tušené meze, byla křehká a komunističtí předáci se o ni právem obávali. Neboť čím více někomu dáte, tím dříve se začne srovnávat s tím, kdo má a měl vždycky více, a tím dříve bude chtít vyměnit to své, druhořadé, za to lepší, prvořadé.

V listopadu 1989 vyhnalo lidi do ulic rozčilení z arogance už zcela sklerotické moci autoritářského státu a jistě i touha po upíraných občanských a politických svobodách. Ale motivy ve společnosti byly mnohem složitější a touha po opravdovém, „autentickém“ blahobytu západní společnosti byla jejich nedílnou a velmi důležitou součástí. Tím nechceme snižovat ničí motivaci. Vlastnictví a bohatství, které vytváří silné zájmy a také mimo jiné zájem na stabilitě, právním řádu a společenské předvídatelnosti, patří mezi fundamentální základy a pojiva moderní demokracie. Čím je bohatství ve společnosti větší a čím širší vrstva obyvatelstva na něm participuje, tím je daný společenský řád stabilnější. Právě v tomto smyslu nás státně socialistický konzumerismus zdá se dobře připravil pro polistopadový kapitalismus, bohužel však už mnohem méně pro demokracii.

Že se těmto ani dalším zásadním problémům, které nekončí rokem 1989, nemůže věnovat instituce navázaná na archiv bezpečnostních složek, je pochopitelné. Stejně jako důvod, proč jejich výzkum nechce dnes v Česku nikdo z politické elity podporovat alespoň stejnou měrou jako odhalování represivní stránky diktatury. Neboť zdůrazňovat to, co nás odlišuje od minulosti, pomáhá upevňovat dnešní křehkou a nejspíše dosti povrchní demokratickou identitu. Poukazovat na to, co máme s autoritářskou minulostí společné a z čeho vyrůstáme, znamená tuto identitu zpochybňovat.

Historie a identita
Při veškeré naší osobní sympatii pro „subverzivní“ přístup k dějinné reflexi chápeme, že vedle kritického bádání zde musí existovat i identitotvorné historické vzdělávání s určitým pozitivním výměrem. K tomuto nelehkému a vždy potenciálně konfliktnímu soužití je ovšem potřeba vytvořit podmínky, jež v Česku zatím chybí. Tři nezbytné složky historického poznání, totiž zpracovávání a zpřístupňování archivů, vědecké historické bádání a konečně občanské vzdělávání, existují v rámci ÚSTR ve zvláštní nezdravé prorostlosti. Je třeba, aby tyto činnosti, které spojuje zájem o minulost, avšak odlišuje všechno ostatní, byly od sebe rozlišeny a odděleny.

Archiv bezpečnostních složek se někdy v budoucnu určitě dostane do struktury Národního archivu, kam správně patří. Je do jisté míry pochopitelné, že stát dnes reaguje na společenskou poptávku a zjednodušením přístupu k dokumentům kontroly a represe jí vychází vstříc. Avšak zveřejňování dokumentů bez interpretace většinou nemá valnou hodnotu a považovat takové počínání za poznávání minulosti je absurdní.

Bádání o minulosti by mělo vycházet především z podnětů vědecké komunity, české i mezinárodní, a mělo by začínat u zajímavých a pro poznání minulosti zásadních témat, a nikoli od předem dané - zpravidla politické - zakázky. Musí fungovat na základě otevřené soutěže záměrů s tím, že při posuzování jejich smyslu a užitečnosti budou státní úředníci, nemluvě o radních volených politickými stranami, jen jedním z mnoha hlasů vedle nezávislých tuzemských i zahraničních odborníků. Tomuto účelu by nejlépe sloužilo vytvoření speciální nadace udělující granty historickým badatelským projektům týkajícím se soudobých dějin, jako tomu je např. v Německu, kde úspěšně funguje Spolková nadace pro zkoumání diktatury SED.

Občanské vzdělávání jako vzdělávací servis poskytovaný státem by mělo mít dlouhodobý program, který bude založen na historicky poučené výchově k demokracii, úctě k lidskému životu a na kritickém myšlení, ale bude v rámci těchto mantinelů politicky neutrální. Identita vytvářená na základě zjednodušených dichotomií typu viníci - oběti, autoritářská minulost - demokratická současnost je možná krátkodobě politicky využitelná, avšak dlouhodobě kontraproduktivní. Jde o to, pokusit se založit i výchovu k občanství na kritické reflexi, nikoli na loajálním kopírování jazykového kódu momentální moci.

Tento článek jsme sepsali s kolegou Michalem Kopečkem. Byl publikován v LIdových novinách, jako esej v příloze Orientace (9.1.2010). Čtenářům blogu se omlouvám za netradiční rozsah, příště budu opět stručnější.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Marcus Agrippa napsal(a):

Co chcete řešit když Benda jakožto reprezentant"demokratické"strany přijde s cenzurou médií? O skutečné vypořádání se s excesy poválečného vývoje pokusili reformní komunisté pod vedením Dubčeka. Ti byli umlčení tzv. normalizátory a po listopadu jen zahodili stranické knížky a nalezli do stran jako je ODS a spáchali jednu z největších devastací země v dějinách.
11. 01. 2010 | 10:07

mlčící většina napsal(a):

Souhlasím s vámi, že interpretace dějin posledních 50.ti let je někdy velmi zoufalá. Proč nebyli potrestáni známí aktéři politických procesů 50. tých let (prokurátoři, bachaři), strůjci zvacího okupačního dopisu - Bilak, Kolder, Švestka. Podivný náhled na politického dobrodruha Dubčeka (podepsal pendrekový zákon)atd....
11. 01. 2010 | 10:10

Ben napsal(a):

Pane Spurný,
jak jsem už napsal pod Vaším minulým blogem, je opravdu k zamyšlení, proč i v dnešní době tzv. naše moderní dějiny se někteří historikové snaží vykládat "podle svého".
Vy jste světlá výjimka. Myslím, že tímto blogem jste to napsal jasně.
Děkuji Vám nejen za tento blog. Že není tentokrát stručný není na škodu. Držím Vám palce!
11. 01. 2010 | 10:17

F.Srbek napsal(a):

Pane Spurný pod dlouhé době mne zaujal blog od historika.
Zajímavé a víc než dobré, co je pro mne nejvíce důležité, není to jednobarevné a přemoudřelé.
A´t Vám to vydrží.
11. 01. 2010 | 11:17

JZ napsal(a):

Pane Spurný,
většina si přeje, aby tato doba byla poctivě vyhodnocena. Jednostranné současné hodnocení ničemu nepomůže.
Navíc takovéto hodnocení má jenom "obrácený" efekt (viz Žáčkův ústav), podobně, jak tomu bylo v 50 l.
Interpretaci 50-ých let, je však třeba vidět v kontextu události ve světě. Nemyslíte si ?
Konkrétně viz. situaci v USA, poprava Rosenbergrových, tisíce pronasledovaných
za "neamerickou" činnost (Chaplin) v USA, podíl Svobodné Eevropy, Hlasu Ameriky na procesech v Polsku, Maďarsku a u nás (Jozef Swiatlo agent CIA přímo se účastnil na procesech v Polsku a Maďarsku - viz Operation Splinter Factor od Stewart Steven nebo "Bohové souč mytologii - Ondráš Karol - http://www.novýsmer.cz/content/view/.
- a další zdroje třeba osvětlit. Hodně zdaru ve Vaši práci
JZ
11. 01. 2010 | 11:28

Míval napsal(a):

Konečně ukázka a nástin toho, co by historik měl dělat. Jen na okraj, pane Spurný - neviděl bych jako protipóly subverzivní a identitotvornou úlohu studia dějin. Naopak myslím, že aby ona identitotvorná role mohla mít dlouhodobější význam, měla by ze subverzivního bádání vycházet.
11. 01. 2010 | 15:54

Vico napsal(a):

Výborný článek. Bohužel jeho délka mnohé odradí. Bližší zkoumání pozdního socialismu postaveného na tiché dohodě - tancujte rituální tance kolem našeho starého totemu, a my nebudeme zkoumat, jestli to "myslíte upřímně", zajistíme maso/spotřeba 90 kg ročně na obyvatele/ a necháme vám víkendy na chatách.

Jestli jsme si něco přenesli do nové doby, byl to konzumentarismus. Gulášovému socialismu zlomila vaz vyhlídka na biftekový kapitalismus.

O Žáčkovi darmo mluvit. Svazák, který zůstal věrný své modré košili. Jen místo vínově červené kravaty si uvázal motýlka mladého konzervativce.
11. 01. 2010 | 17:01

Ben napsal(a):

Teď večer jsem si chtěl přečíst příspěvky a až na pár - prázdno.
Škoda u blogu, který má co říct.

Vico, měl jsi pravdu. Délka blogu asi fakt mnohé odradila.

Anebo? Co když je odradilo něco jiného?
Tu totiž nejde o současný boj, a tak diskutéři "bojují" jinde. Když čtu na vedlejších blozích, tak to je v kuse: oranž versus modř, tzv.nesocky versus tzv. socky. Pořád dokola. Mě už to nebaví. Chválabohu, že nepatřím ani tam ani tam. Rozhoduji se úplně jinak.
11. 01. 2010 | 21:24

Al Jouda napsal(a):

A co takhle podle polského vzoru snížit všem nomenklaturním kádrům bývalé KSČ důchody o cca 8000,- Kč ?? To by byl úsporný balíček a současně dobrý příspěvek k vyrovnání se s minulostí!
11. 01. 2010 | 22:28

Pípa napsal(a):

Je to dlouhý a pro nás, co jsme to prožili, je to jen slohové cvičení. Možná dobré, co já vím.
12. 01. 2010 | 00:04

Honza Český napsal(a):

Autor:
Díky za text a za naději, že k naší nedávné historii budeme časem přistupovat objektivněji. Jako se komunistům nevyplatilo lhát o kapitalismu, tak se totiž nevyplatí lhát dnes o socialismu.

Naše minulost byla vždy naplněna pluralitou dějů, jak správně připomínáte. Například padesátá léta byly i politické procesy a koncentrační tábory. Také ale budovatelské nadšení a spousty vskutku dobrovolných brigád při rekonstrukci země

Vico:
Vaše „Gulášovému socialismu zlomila vaz vyhlídka na biftekový kapitalismus.“ je opravdu skvělé.
Snad je dodat, že pro mnohé je nyní ten kapitalismus spíše topinkový.

Jinak si dovoluji odkázat na projednávání Výroční zprávy ÚSTR v Senátu. Tam zejména zajímavá výměna názorů Bayerová / Topfer
http://www.senat.cz/xqw/xer...
12. 01. 2010 | 01:36

Ládik napsal(a):

Délka textu je vzhledem k obsahu přiměřená, je to zajímavé čtení, daleké blábolům Zaorálka.
V mládí nebyla historie mým koníčkem. Teď je. Nejlepším mým průvodcem novodobou historií jsou Paměti Václava Černého (všechny 3 díly).
12. 01. 2010 | 06:54

Alarien napsal(a):

Autor:
Dobře napsáno. Názorná ukázka jak uvažuje a má uvažovat skutečný historik.
Pípa:
Není to dlouhé a rozhodně to není slohové cvičení. Mnozí to prožili a přesto podléhají tlaku médií a jejich černobílému karikování minulosti i současnosti. Je dobře, když skuteční historici nastaví zrcadlo lidem typu Žáčka, kteří se za historiky jen vydávají.
Ládík:
Paměti, stejně jako výpovědi pamětníků (=orální historii), nelze brát za bernou minci.
12. 01. 2010 | 09:16

hovorka11 napsal(a):

Článek na úrovni, gratuluji.
12. 01. 2010 | 17:49

Olga napsal(a):

Pane Spurný, děkuji za otevření blogu, který snad přivede diskutující k ojektivnímu přístupu. Naučili jsme se vidět na minulém jen to špatné. Jsem ráda že si můžeme vybrat směr kam jít podle vlastní vůle. Nyní mám na mysli především náboženskou svobodu. myslím si, že všechna špatnost, která se tu praktikovala, byla zaviněna vytěsněním Boží moci. I v moderní společnosti by měl být Bůh na prvním místě. Říkejme tomu třeba svědomí, čestnost, nebo třeba láska ke všem.
13. 01. 2010 | 07:58

Ládik napsal(a):

Alarien:
Psané paměti (zejména VČ) jsou pro mě věrohodnější, než učebnice. Ty jsou vždy tendenční.
13. 01. 2010 | 10:25

Suchec napsal(a):

Autor:

Co mě hodně vadí, je asi to, když se dnešní normy a vzorce mechanicky aplikují při hodnocení událostí proběhlých ve společnosti v minulosti, bez ohledu na dobové souvislosti.

ÚSTR je takový , no , jak se ten pofiderní ústav při ÚV KSČ vlastně jmenoval?
19. 01. 2010 | 00:16

Jozef napsal(a):

Pa Spurny

Idealne je skumat dejiny,ak este ziju pamatnici.Ak mame elementarny zmysel pre demokraciu,ergo zaujmy celej populacie.A ak pouzivame zakladne vedecke pristupy k objektu skumania.

Minuly rezim hodnoti horsie,nez dnesny kazdy rok len asi tretina obyvatelstva.
V kategorii do 30 rokov - kazdy !!!
Je to kategoria ziadnej,resp.totalne vygumovanej pamati.
Hodnotit privlastkom "zlocinny"rezim,ktory povazuje za lepsi,nez terajsi len zlomok pamatajuceho obyvatelstva - je chore.Je to vysmech demokracie,pohrdanie demokraciou.Cira patologia.
Vznika pred Vami moznost skumat dnesok ako spolocnost velzlocinnu...

To bola kratka metodologicka poznamka k Vasej uvahe o "ociste spolecnosti od reprezentantu minuleho rezimu a porozumeni minulosti".
19. 01. 2010 | 08:37

spiderman napsal(a):

Autorovi pomalu svítá, ale ještě to není ono. Ono to bude, až si uvědomí, ře přijetím dnešních zákonů o ......bývalém komunismus bylo státem nařízeno, stanoveno jak se na minulost dívat. Zastaveno bylo svobodné uvažování lidí zákonem, neboli násilím státu. Jde o to, kdo násilí užívá, zda li proletariát, anebo buržoazie. Ovšem pořád je to násilí. I když proletářské je tisíckrát humánnější, poněvadž míří k jeho globální likvidaci, ke globálnímu zániku násilí. Buržoazní násilí míří k jeho věčnosti....
19. 01. 2010 | 08:44

honza napsal(a):

Mám pocit, že autor je příliš mladý, aby o této době vůbec něco věděl. V roce 1989 mu bylo asi 10 let což podle mě na autentické svědectví nestačí a navíc nepřináší žádné nové myšlenky, než na obvinění STB. Která vláda tajnou policii nemá?
19. 01. 2010 | 11:42

Ivan Hochmann napsal(a):

Co jsem chtěl říci,

k tématu vyrovnání této země s komunistickou minulostí jsem řekl už sdostatek obrazně na jiných blozích.
Už jsem nechtěl nikde na níc reagovat,neboť odezva nikdy nebyla taková jakou bych očekával a tudíž jsem si připadal jako bílá vrána.

Až dodnes.
To jsem s údivem přečetl odborné pojednání v duchu mého vlastního vidění.

Trochu mě trvalo,než jsem se prokousal odborným sloganem historika.A polovinu textu vlastně ani dokážu objektivně posoudit,ale některé odstavce slyším poprvé.

Už za to pánové dík.
Já nemám co k textu dodat.Mohu jen potvrdit vaše "historické" vidění a závěry.

Tento blog asi nebude příliš diskusí obsáhlý.
Pokud by se měli diskutující držet formy a obsahu,bylo by to velmi smutné čtení.

Zůstanu zde a váš blog si pánové ještě jednou pozorně pročtu a také si se zájmem poslechnu názory diskutujících.

Už nyní mě překvapil Ládík,známý svými briskními krátkými trefnými postřehy jinde. Tady se projevil jako přítel myšlení.

Takže zatím pánové Spurný i Kopečku....Dík!

Ivan.
19. 01. 2010 | 22:07

Ivan Hochmann napsal(a):

Ještě chci poukázat na zajímavou reflexi v porovnání tohoto obsahu se slovy pana Jiřího Pehe(volby nic nevyřeší....) a názorem pana Tožičky,který doufá,že změna přijde zdola.

Už dnes se pánové historici píší další dějiny.

Bez entuziasmu,sametu a demokracie.

Ivan.
19. 01. 2010 | 22:28

briere napsal(a):

Al Jouda napsal(a):
A co takhle podle polského vzoru snížit všem nomenklaturním kádrům bývalé KSČ důchody o cca 8000,- Kč ?? To by byl úsporný balíček a současně dobrý příspěvek k vyrovnání se s minulostí!
11.01.2010 22:28:07

Dobrý nápad. Je mi těch současných bojovníků v řadách ODS opravdu líto už teď.
20. 01. 2010 | 19:56

Vladimír napsal(a):

Už dost bylo zoufalých výkřiků typu "potrestejte bývalé..."! Jde o zbytečnou snahu najít provinilé tam, kde nikdy nebyli! Překroucení historie v současnosti je takové, že ani ti, kteří nejvíce kroutili neví, kde začíná pravda a kde se stavělo na touze po odplatě. Hloupost bývalých je překonána hloupostí současných. Mnoho škod natropili ti noví, mladí "historici", snažící se zavděčit Havlům!
21. 01. 2010 | 14:21

Xynthia napsal(a):

Abychom vylezli ze srabu, je třeba zlikvi-
dovat zlodějskou garnutur z Hradu, ODS, Kalouseka, Zemana, rozprášit garnituru fízlů
z KSČM a mafiánů
22. 01. 2010 | 00:53

jepice napsal(a):

Zamyšlení nad ÚSTR a přehodnocení jeho úkolů by mělo přijít brzy, ale neměla by to být žádná hurá akce, která by napáchala víc škod než užitku.
Osobně bych uvítala přeměnu ústavu v převážně servisní instituci, doprovázenou grantovým systémem /o kterém píše autor/, vytvářejícím konkurenční prostředí ve prospěch vědeckých výstupů.
22. 01. 2010 | 08:54

Napravovatel napsal(a):

Ponekud mi chybi nekriticke zhiodnoceni minule doby vcetne rizeni z Moskvy a nasledovne okupace, lhani predstavitelu noveho rezimu v listopadu 89, masivni rozkradani funkcnich statnich hosp. jednotek ... oblbovat tim "hnusnym komunizmem" mi prijde totalne mimo ...
24. 01. 2010 | 07:11

Vidoucí napsal(a):

Kdyby šli ti mladí pavědci dělat něco užitečnějšího, udělali by pro společnost lépe. Ale oni určitě nepůjdou. Proč? Jednoduchá odpověď: Jsou líní!
24. 01. 2010 | 07:29

Kocka pryc, mysi tanci. Ze, Svejkove? napsal(a):

"Cesi jsou zbabelci s komplexem obeti." Prave tohle slychavam od cizincu z vychodu stejne jako ze zapadu. Je ubohe jak se to snazite vystavovat jako narodni zasluhu. Radsi oslavujete vyroci okupace nez vitezstvi cele Evropy nad fasisty. Ale to je fuk, stejne degradujete a velmi rychle vymirate. Priroda se sama zbavuje odpadu :D Jen idiot (medicinsky termin) by mohl po vsech zkusenostech vymenit rizeni z Moskvy na rizeni z Bruselu. Svou hlavu zrejme nemate, nebo v ni chybi jeden dulezity organ tak si ho timto zpusobem nahrazujete... :D
24. 01. 2010 | 21:19

replica watches napsal(a):

Interesting thing!
02. 03. 2010 | 09:54

replica watches napsal(a):

That's awesome! I can't wait to get into it.
02. 03. 2010 | 09:55

replica watches napsal(a):

This looks awesome! Thank you for your information!
02. 03. 2010 | 09:57

skyracer watches napsal(a):

That to him was one of the best times of his life – but breitling montbrillant it was also the last time he was truly himself,
13. 03. 2010 | 07:19

breitling navitimer napsal(a):

This looks awesome! Thank you for your information!
13. 03. 2010 | 07:19

nike air max napsal(a):

good article,i love this so much,thank you for your working
26. 03. 2010 | 12:31

http://www.kw61.com/replica-anonimo-watc napsal(a):

fsfsfasf
29. 03. 2010 | 09:59

discount air max shoes napsal(a):

good article,i love this so much,thank you for your working
16. 04. 2010 | 07:42

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy