Jaké to je strávit půl dne s jedním z nejmocnějších mužů světa? V případě generála McChrystala, velitele koaličních sil v Afghánistánu, to bylo velmi příjemné odpoledne. Fakt, že důstojník, který velí 120 000 mužů, si našel jedno odpoledne jen a pouze pro české civilisty a vojáky, nás všechny v Lógaru potěšil...

Je vždycky příjemným zjištěním, když mocní llidé čerpají svou autoritu nejen z titulu své funkce, ale i ze svých zkušeností, charismatu a schopnosti vést lidi. Stanley McChrystal, k takovým osobnostem patří a tradičná český cynismus a neúcta k autoritám nás rychle opustily. Muž, který spí čtyři hodiny denně, běhá každý den osm mil a jí jedno jídlo za den, byl překvapivě milý, osobní a přátelský. Od vystoupení z vrtulníku se zdravil a fotil s každým vojákem i civilistou, kterého po cestě na český štáb potkal.





Obzvláště srdečně pak s každým, kdo měl nášivku „Rangers“ nebo „Special Forces“. Generál, který velel americkým zvláštním jednotkám, dopadl Saddáma Husajna a zlikvidoval vůdce al-Kaidy v Iráku Abú Músu Zarkávího, nezapře své kořeny… Vždycky mě překvapí, jak i v tak velké armádě jako je ta americká, se spousta lidí zná osobně. Řadu lidí zdraví McChrystal křestními jmény nebo se jich ptá na společné známé.

V čem byla ale tato návštěva tak výjimečná, že o ní stojí za to psát? Vrchní velitel NATO v Afghánistánu sice přijel na základnu, kde je desetkrát více Američanů než Čechů, ale nezavítal na americké velitelství, nesetkal se s americkým velitelem, nýbrž šel jen a pouze za českými civilisty a vojáky, kteří společně tvoří PRT Lógar. A spolu s nimi jel českými vozidly a bez jakékoliv americké ochranky na dvouhodinovou obhlídku našich projektů. Generál je známý svou nechutí k prokletí dnešní doby – powerpointovým prezentacím – a chce vidět jen reálný chod PRT. Vycházíme mu vstříc. Žádné Potěmkinovy vesnice nestavíme.





Po krátkém brífingu o připravované patrole se zdraví s nejlepšími vojáky a poté s členy civilního týmu. Oceňuje jejich mládí a nasazení (český PRT je věkově asi nejmladší ze všech PRT v Afghánistánu).









Pak už přecházíme na výcvikovou základnu afghánské policie. Čeští vojenští policisté pod patronátem mise EU EUPOL a za pomoci bezpečnostního experta civilní části PRT, tu cvičí 56 nových policejních rekrutů. Právě afghánská a policie má ve stále větší míře přebírat úkoly koaličních sil. Vycvičit ale dobrého policistu za pouhých šest týdnů není snadné. Už po týdnu nicméně nováčci vypadají jako policisté. S každým z nich se generál pozdraví, shlédne sborku a rozborku zbraní i běh přes překážkovou dráhu. Afghánští rekruti většinou nemají příliš dobrou fyzickou kondici. Řadě z nich dělá problém i 15 kliků. Co jim nebylo dáno na síle, ale vynahrazují mrštností. Přelézají dvoumetrové betonové desky, hbitě vylézají z dvoumetrové jámy, vyložené hladkým dřevem a lezou po žebřících jako opice.









Návštěva je rozplánována přesně na minuty a tak se po dvaceti minutách přesouváme k vozidlům a vyrážíme na obhlídku našich projektů. Za dvě hodiny, které máme k dispozici, jsme stihli navštívit policejní check point, opravenou a rozšířenou školu, jez a most těsně před dokončením. Generál bez neprůstřelné vesty a helmy se prochází po check pointu, zdraví se s afghánskými policisty. Zdůrazňuje, že se musíme přiblížit místním obyvatelům, chodit nalehko a opustit relativní bezpečí obrněných vozidel.





McChrystal se pořád ptá: „Stavíme nové školy nebo jen rekonstruujeme stávající?“ „Jak zajistíme, aby ve škole byli potřební učitelé?“ „Jak identifikujeme projekty, jak zapojujeme místní vládu?“ „Je lepší investovat do staveb nebo do lidí (tréninky, školení…)?“ S našimi odpověďmi je, zdá se, spokojen. Český Provinční rekonstrukční tým se totiž snaží maximálně spolupracovat s místními obyvateli a vše konzultovat s místními orgány. Když zvažujeme, jaký projekt podpořit, jde vždy o projekty, které si žádají samotné místní komunity a jsou schválené okresními i provinčními orgány. Svoje nápad nikomu nevnucujeme. Můžou být i lepší, ale jak říkal T.E.Lawrence: „lepší, ať to oni dělají průměrně než my perfektně…“ Bohužel, ne vždy a ne všichni se tím řídí. Opuštěné školy, kam nikdo nechodí, závody, kde nikdo nepracuje a nemocnice, kde nikdo neléčí, jsou toho v dnešním Afghánistánu živým důkazem. Zatímco v prvních létech po pádu Talibánu byl Afghánistán na okraji zájmu, teď je prioritou. Výsledkem je příliš mnoho peněz za příliš krátkou dobu. Nešťastní vojáci a zaměstnanci státních agentur si pak lámou hlavu, kde peníze utratit, aniž by měli kapacity na přípravu a kontrolu projektů. Bohužel, až příliš často jsou pak hodnoceni podle množství projektů a sumy utracených peněz a ne podle jejich kvality. České PRT je v tomto ohledu výjimkou. Má ve svých řadách inženýry, zemědělské a veterinární experty a brzy i odborníky na dobré vládnutí a ekonomický rozvoj. Generálovi McChrystalovi jsem rád sdělil, že poměr peněz a expertů, kteří jsou schopni je zpracovat, je u nás vyrovnaný. V kůži amerického kapitána, který má sám s jedním seržantem na starosti pětkrát víc peněz než my, bych být nechtěl. Méně je někdy více…





McChrystal je nový typ vojáka. Chápe, že moderní bojiště není jen o zbraních, vojácích a zabíjení, ale také o zajištění podpory místních obyvatel a rozvoji. Prosazuje omezení palebné síly, která vede ke ztrátám civilistů. Tvrdí, že je vždycky lepší nepřítele přesvědčit než zabít. A velká část bojovníků Talibanu nejsou fanatičtí islamisté, ale lidé, kteří se k Talibanu přidali vesměs kvůli ekonomickým důvodům, rozčarování z místní zkorumpované vlády atd. Ty je možno přesvědčit. Lepší vládou, rozvojem, službami…





Na cestě zpět se už bavíme jako staří známí. Diskutujeme i o problémech, které přináší velké množství hráčů v koaličním úsilí v Afghánistánu. I na provinční úrovni je přes nejlepší vůli těžké koordinovat rozvojové úsilí mezi všemi agenturami, které zde působí. Snad ještě těžší je to při výcviku afghánské policie. Na to je tu šest různých složek.





Teprve nyní se na generálovi začíná projevovat únava. „Přepadne mě to vždy odpoledne“, zívnul generál. Že by si ale dopřál více než čtyři hodiny spánku denně, o tom nechce ani slyšet.

A proč se vlastně jeden z nejdůležitějších lidí na planetě rozhodl strávit půlden v českém PRT? Odpověď je jednoduchá: „tohle je opravdu důležitá provincie a opravdu se mi líbí, jak děláte svoji práci“.