Blíží se Den učitelů, tak bych rád připomněl tu první a nejdůležitější školní učebnici. Slabikář. Kdo by si při zmínce o něm nevybavil některou z jeho vět, které každému prvňákovi utkví navždy v paměti. "Ema má mísu", ale častěji šlo o něco v souvislosti s masem. "Máma mele maso", nebo tak.

Dnes se ve školách používá několik verzí slabikářů, všechny jsou samozřejmě schváleny ministerstvem. Z prvních stránek by člověk mohl nabýt dojmu, že MŠMT je pod mocným vlivem masného průmyslu. Různé verze textů pro nejmenší se totiž vzácně shodují v tom, že se stále i po letech točí okolo masa. Pro kombinaci písmen M a S autory patrně nenapadá nic jiného než ona svalová hmota hospodářských zvířat. Přitom každé malé dítě ví, co znamená např. kombinace písmen SMS, ale které z dětí reálně vidělo, jak se mele maso? Slabikáře si však dál melou svou:

Máme maso a sůl. Melu maso, máma solí. Máma solí, ale málo. (nakladatelství Alter)
Solím maso. Nese maso? ( nakladatelství Fraus)
Máme maso. Máma mele maso. Mele a mísí. Ela maso sama solí. Máme mísu masa. Ó, mami! (nakladatelství Didaktis)
Míla má mísu. Má mísu masa. Maso mele a solí. Máma má Mílu. (nakladatelství hns.cz)
Máma má mísu. Má mísu masa. Máma to maso solí. Solí maso sama? Solí máma i Ema. Táta mele. (nakladatelství Studio 1+1)
Jájo, osol to maso. Mámo, solí se i salát? (nakladatelství Prodos)
Máma solí. Táta mele maso. (nakladatelství Jinan)

Když už stejně existuje více schválených verzí učebnic elementárního čtení, proč by nemohly existovat slabikáře zaměřené na různé komunity a menšiny, jež se mohou cítit diskriminovány současným jednostranným pojetím výuky? Rodiče by si při zápisu do školy mohli vybrat, z čeho jejich potomek bude číst. Jako marginální bych viděl otázku, jak takovou výuku zorganizují a zvládnou učitelé. Český pedagog už přežil daleko razantnější byrokratické pokyny.

Předpokládejme, že jsme v oné "masité" fázi výuky, kdy dítě zná všechny samohlásky a ze souhlásek L, M, S a T. Zároveň zachovejme prostředí rodiny, kde vystupují dítěti nejbližší osoby. Na druhou stranu však nelze vztahy v rodině pojímat stále tak pozitivně, slabikář by měl děti už pozvolna připravovat na realitu života. Jak by tedy moderní slabikáře mohly nahradit to odvěké a nudné omílání mletého masa?

Slabikář vegetariánský:
Máma mele mátu a láme listí.
Máme salát. Ó my se máme!
Táta musí mít maso.
Mlsá salám.

Slabikář feministický:
Máma má sílu. Smí sama myslet.
Táta se motá. Táto, ty saláte!
Máme se mu smát?
Táta má mat.

Slabikář ekologický:
Máma myslí a málo solí.
Táta má osla místo auta.
Sysel se lísá. Motýl lítá.
Les se má.

Slabikář informačně technologický:
Mámo, mám SMS?
Ema ale myslí MMS.
Táta má stále OS/2.
Mám systém LiMo. To to lítá!

Slabikář nacionalistický:
Máma, táta a my máme stát.
Musíme mít sílu.
Táta mlátí muslima.

Slabikář sadomasochistický:
Mám sílu sama se omotat lasem.
Máma mlátí tátu metlou.
Táta se má.

Věřím, že vymyslíte spoustu dalších neotřelých textů pro naše nejmenší čtenáře. Vždyť Ema si má myslet: i málo masa má smysl!