Zájem o společnou historii je zájmem společným

04. 02. 2020 | 10:48
Přečteno 1872 krát
Zřizování a zabezpečení činnosti tak zvaných paměťových institucí je společným zájmem státu, místní samosprávy a organizací občanské společnosti. Žádná z těchto institucí si nemůže zkoumání a připomínání minulosti, která je navzdoru častému zneužívání tohoto pojmu minulostí národní, přivlastňovat, ale všechny by se na něm měly s patřičnou dávkou pokory podílet a navzájem spolupracovat. Představa, že by nově vznikající paměťové instituce měly spolu soupeřit o pojetí své činnosti, o pár dostupných budov, kterými stát či město disponuje, a posléze o návštěvníky, diváky a posluchače, není příliš lákavá. I při respektování různých metodologických přístupů k historii, rozdílných odrazů historie v paměti jednotlivců a skupin a rozdílných interpretací historických nálezů se činnost paměťových institucí vztahuje k jedné společné historii. Z různorodosti pohledů, narativů a výkladů se ještě nedá usuzovat, že neexistuje. Společné a synergické partnerství státních, municipálních, soukromých a občanských aktérů naopak vede ke vzniku prestižních, stabilních a nezávislých institucí národní paměti.

Před dvaceti lety skončil neúspěchem první pokus o zřízení institutu paměti bolestné historie našich dějin dvacátého století. Senátní návrh zákona o Památníku doby nesvobody 1939-1989, který iniciovala skupina dvanácti senátorů všech senátních politických klubů a který v závěrečném hlasování v Senátu podpořilo 50 z 64 přítomných (proti hlasovalo pět senátorů) zamítla Poslanecká sněmovna 5. dubna 2000 hlasy 80 poslanců (73 poslanců hlasovalo pro návrh). Na vině nebyl jen předpokládaný a vcelku pochopitelný odpor poslanců za KSČM, které myšlenka památníku, jenž by připomínal události z období vlády komunistického režimu stejně jako z doby nacistické okupace, nenaplňovala valným nadšením, ale nevůle drtivé většiny klubu sociální demokracie a nejednota v klubech ostatních demokratických stran, přestože se většinově pro návrh zákona vyslovily (i bez sociálních demokratů disponovaly tyto strany dostatečnou většinou pro schválení návrhu).

Návrh zákona se inspiroval některými zahraničními zkušenostmi s podobnými institucemi. Vyhýbal se ideologickým formulacím, konstruoval šestnáctičlennou správní radu Památníku na základě volby či jmenování čtyřmi různými ústavními institucemi (prezidentem, Senátem, Poslaneckou sněmovnou a vládou) a nepodřizoval financování Památníku libovůli vlády či parlamentu, nýbrž odvozoval ho percentuálně z částky vynaložené státem na financování politických stran v předchozím roce. Logika tohoto přístupu vycházela z vědomí, že existence institutu paměti moderní historie stejně jako fungování politických stran není jen politickým, nýbrž národním zájmem. Návrh zákona o Památníku doby nesvobody přímo inspiroval vznik obdobné slovenské instituce Ústavu pamäti národa podle zákona Slovenské národní rady 553/2002 v roce 2002. Jeho zakladatel a vůdčí duch, bývalý federální ministr vnitra Ján Langoš, několikrát v Praze i Bratislavě konzultoval s autorem tohoto článku a s iniciátory českého návrhu zákona svoje představy a jejich zkušenosti.

Určitou splátkou na přetrvávající dluh u nás doma byl v roce 2007 vznik Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož parlamentní genealogie včetně doslovné citace v preambuli a převzetí dalších formulací přímo odkazuje na návrh zákona o Památníku doby nesvobody. Ústav je ovšem především badatelskou institucí, která zpřístupňuje výsledky své práce hlavně odborné veřejnosti. Ani on se navíc nevyhnul určité politizaci vyplývající z jeho financování ze státního rozpočtu a z klíče pro volbu členů rady Ústavu, který se alespoň podle názoru některých ukázal být nedostatečně odolný vůči politickým vlivům.

Úkolu připomínat nedávnou minulost se tak ujaly některé instituce občanské společnosti. Mezi nejúspěšnější, i když ne jedinou, patří v tomto ohledu od roku 2001 nezisková organizace Post Bellum, jejímž stěžejním projektem je sbírka osobních vzpomínek a dokumentů Paměť národa. Později doznaly vzniku také další nadějné projekty, např. Památník ticha Bubny usilující o proměnu bývalého bubenského nádraží v památník a připomínku obětí holocaustu a dalších obětí totalitní zvůle mezi našimi občany. V nedávné době schválilo zastupitelstvo hlavního města Prahy projekt a finanční dotaci Muzea paměti 20. století jako nové paměťové instituce zřízené městem.

Je nesmírně obtížné, ne-li nemožné pokusit se určit, která z těchto institucí má větší význam a větší naději na naplnění úkolu zpřítomňovat nedávnou minulost budoucím generacím. Každá z nich vychází z poněkud jiného chápání své úlohy, jiné organizační struktury, jiného právního zakotvení a jiné podoby financování. Nesporný je však tentýž společenský zájem na existenci paměťové instituce tohoto druhu. Stejně nesporná je potřeba učinit tyto instituce maximálně odolné proti politizaci jak ze strany politických struktur tak ze strany nátlakových skupin všeho druhu. Paměťové instituce by měly být podobně jako veřejnoprávní média v pravém slova smyslu institucemi veřejné služby, vykonávající svoji činnost v zájmu celé společnosti, pod veřejným dohledem, ale také pod veřejnou ochranou.

Z výše uvedeného neodbytně vyplývá potřeba součinnosti institucí státu a místní samosprávy s organizacemi občanské společnosti a soukromými dárci při zřizování a zabezpečení činnosti podobných institucí. Žádná z nich si nemůže zkoumání a připomínání minulosti, která je navzdoru častému zneužívání tohoto pojmu minulostí národní, přivlastňovat, ale všechny by se na něm měly s patřičnou dávkou pokory podílet a navzájem spolupracovat.

Podobné úvahy nabývají na aktuálnosti při hledání společenského i fyzického začlenění pro nově vznikající paměťové instituce zabývající se obdobím nacistické a komunistické totality. Představa, že spolu mají soupeřit o pojetí své činnosti, o pár dostupných budov, kterými stát či město disponuje, a posléze o návštěvníky, diváky a posluchače, není příliš lákavá. I při respektování různých metodologických přístupů k historii, rozdílných odrazů historie v paměti jednotlivců a skupin a rozdílných interpretací historických nálezů se činnost paměťových institucí vztahuje k jedné společné historii. Z různorodosti pohledů, narativů a výkladů se ještě nedá usuzovat, že neexistuje.

Společné a synergické partnerství státních, municipálních, soukromých a občanských aktérů naopak vede ke vzniku prestižních, stabilních a nezávislých institucí národní paměti, ať už uvádíme za příklad Národní muzeum holocaustu ve Washingtonu, Muzeum dějin polských Židů ve Varšavě či Muzeum topografie teroru v Berlíně. Cesta k takovému partnerství je bez výjimky klikatá a trnitá, je ale morální povinností všech, kdo mají na poznání a připomínání minulosti zájem, se o její zdolání alespoň pokusit. Odměnou mohou být výsledky, které čekají na jejím konci.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy