Podsouvat před těmito volbami ČSSD, že je stranou s xenofobními tématy, mi připadá absurdní. Sociální demokracie má v komunálních volbách přes tisíc kadidátů a kontroverzní hesla se objevila dvakrát – v Praze 5 a v Mostě. Pro mě je nejdůležitější, že se k nim vedení strany postavilo jednozačně negativně.

Když jsem před 13 lety přemýšlela o vstupu do politické strany, sociální demokracie byla mojí jednoznačnou volbou. Vybrala jsem si ji kvůli myšlenkám, které prosazuje: kvůli principu vzájemné solidarity, pro přesvědčení, že volná ruka trhu není samospasitelná a že vyspělý stát musí budovat fungující systém veřejných služeb, jinak nebude ani demokratický, ani moderní. S tím souvisí vize, že společenské problémy je nutné především řešit aktivně a preventivně a nikoli se jen zpětně potýkat s jejich následky a že chudým a slabým je nutné pomáhat.

Je jasné, že lidská přirozenost nese problémy, které nikdy nelze zcela vyřešit. Ostatně pokus o definitivní řešení tady už jednou byl a skončil největší tragédií v dějinách lidstva. Ne všichni jsme stejní a vždy mezi námi budou ti, kteří svoji životní situaci nezvládají. Civilizovaný stát s humanistickou tradicí nesmí tyto lidi házet přes palubu. Zdaleka ne všichni se do složité situace dostali vlastní vinou a je jasné, že vlastními silami si z ní nepomohou.

Já bydlím celý život v centru Prahy a mám dvě malé děti. Vím, co to je procházet s nimi pražskými parky či jezdit veřjnou dpravou. Také se mi to často nelíbí. Přesto bych se pod hesla typu „pryč s narkomany a bezdomovci“ nikdy nepodepsala, stejně jako bych nesouhlasila s tím, aby stěžejní práce s nimi spočívala v posílení hlídek policistů, aby je vyštvali do odlehlých míst. V bezdomovcích vidím lidi v těžké životní situaci, za kterou ne vždy sami mohou, a v uživatelích drog vidím něčí děti. Jsem přesvědčená, že je především potřeba s nimi pracovat, a teprve potom posilovat policejní hlídky (přeloženo do oficiálního jazyka: důraz je třeba dávat na prevenci všeho druhu a až poté na represi, na níž by se pak nemuselo vydávat tolik peněz).

Politici a političky z úrovně komunální i krajské ve spolupráci s centrální vládou by se především měli snažit vybudovat síť sociálních služeb srovnatelnou s vyspělými západoevropskými zeměmi. Argumenty pravicových stran, že máme přebujelý sociální stát, jsou naprosto lživé – v podílu HDP vydávaném na sociální oblast je Česká republika na chvostě EU. Sociální stát je zajisté nutné modernizovat, ale v žádném případě ničit. Ostatně nejvíce konkurenceschopné země EU na světové úrovni jsou právě ty s kvalitním sociálním státem.

Chápu, že před jakýmikoli volbami potřebuje každá politická strana na plakáty hesla jasná a úderná, srozumitelná každému, kdo na nich spočine dvě vteřiny pohledem. Jsou vymýšlena ve spolupráci s marketingovými a reklamními poradci v naději, že snad právě toto heslo zaujme voliče a ovlivní je tak, aby volili právě tu stranu a žádnou jinou. Nechat se svést jednoduchými populistickými hesly se přímo nabízí. Pro ČSSD je ale nepřijatelné používat v komunální kampani hesla, která jsou naprosto neslučitelná s jejími základními principy, a stranické vedení to dalo jasně najevo.

Jsem nicméně ráda, že tato kauza byla propírána v médiích. V minulých letech by podobná hesla zůstala nejspíše nepovšimnuta. Otevření debaty o jejich nepřijatelnosti považuji za známku kultivace naší společnosti.