Vláda na svém posledním zasedání přijala Zprávu o stavu romské menšiny za rok 2012. Informace, které zpráva přináší, jsou alarmující. Nejenže se postavení Romů za posledních pár let nezlepšilo, ale naopak se ještě zhoršilo – zejména v oblasti zaměstnání a bydlení. A v oblasti vzdělávání se nic nezměnilo.

Důsledky naprosto zanedbané politiky pravicových vlád, zejména té Nečasovy, jsou jasně patrné. Počet sociálně vyloučených lokalit, který byl už před volbami v roce 2006 vysoký, se kvůli rostoucímu počtu ubytoven ještě zvýšil. Na ubytovnách dlouhodobě bydlí čím dál více romských rodin s dětmi, v podmínkách naprosto nevyhovujících – ovšem ve stávajícím systému chybějícího sociálního bydlení nemají naději přestěhovat se do normálního bytu.

Míra nezaměstnanosti mezi Romy je v řadě oblastí naprosto katastrofální, což se týká také mladých lidí do 26 let – a v regionech, kde je vysoká nezaměstnanost obecně, nemá tato skupina prakticky šanci rozumné zaměstnání nalézt.

Nezměstnanost úzce souvisí se vzděláváním. Ačkoli od rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti ČR uběhlo v loňském roce pět let, podíl romských žáků na školách určených pro děti s lehkým mentálním postižením se prakticky nezměnil – navštěvuje je třetina romských žáků a žákyň. Na těchto školách je zredukovaný program učiva a dostat se z nich na střední školu je v podstatě nemožné. Díky nízkému vzdělání tyto děti nemohou v dospělosti získat slušnou práci a bludný kruh života závislosti na sociálních dávkách se pro děti vyrůstající v sociálním vyloučení a jejich rodiny uzavírá.

Zároveň se v posledních dvou letech velmi zhoršila bezpečnostní situace, a to z hlediska narůstající nenávisti proti Romům. Romové jsou paušálně označováni za ty, kteří schválně nepracují a pohodlně si žijí ze štědrých sociálních dávek, které hojně zneužívají. K extrémistům, kteří pochodovali mnoha českými městy s vyloučenými lokalitami, se přidávali „běžní“ místní obyvatelé a jen zázrakem dosud nedošlo k žádnému pogromu.

Lidé, kteří jsou aktivní ve veřejném životě a ovlivňují veřejné mínění – zejména politici a političky a média – nesou v současné době obrovskou zodpovědnost za to, aby toto vzrůstající napětí ve společnosti mírnili. Nejen zaváděním konkrétních systematických dlouhodobých opatření - která nepřinášejí bezprostřední politický zisk - ale také svojí rétorikou, svými nahlas vyjádřenými postoji. V této souvislosti se jeví jako naprosto neuvěřitelné, jak rasistické a anticiganské a zcela nekompetentní výroky zazněly tento týden na půdě Senátu, a to při diskusi o návrhu doporučení Evropské rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech EU (výroky jednotlivých senátorů - viz ).

Na Slovensku se hejtmanem neboli županem Banskobystrického kraje ve svobodných demokratických volbách stal Marián Kotleba, neonacista, který o Romech hovoří jako o „cikánských parazitech“. Hitler byl také kdysi zvolen ve svobodných volbách. Jestli se demokratické strany v naší zemi přes celé politické spektrum nesemknou a nepostaví se jasně protiromským náladám a neonacistickým hnutím, začnou u nás také vyhrávat volby extrémisté. Nejdříve se může jednat „jenom“ o některé obce, později ale třeba také o kraje a pak se mohou dostat i do parlamentu. Vzpomeňme si na plíživý antisemitismus v Německu - tak dlouho se "obyčejným" lidem opakovalo, že Židé jsou příčinou jejich chudoby, až jim zabavování židovského majetku a transporty kamsi na východ nepřipadaly jako žádné velké zlo. Kdy tedy konečně zazní z úst většiny politiků, političek a médií jasné NE extrémismu a protiromským náladám?